praví staré známé moudro charakterizující lidský orgán zraku. Převedeme-li si tato slova do reálu, znamená to, že takový pohled do nitra člověka může být zamřížovaný, šmouhatý, zaprášený, zamlžený, orosený nebo jednoduše úplně zatažený. Jeden z mála národů, kteří se nebojí nechat ostatním nahlédnout do svého nitra, jsou Nizozemci. Jejich okna jsou totiž veliká, čistá a hlavně - bez záclon! V poslední době se i u nás začínají objevovat okna bez zahalení. Přiznám se, že za dlouhých zimních večerů se ráda dívám lidem do oken. Takové okno o majitelích dokáže hodně napovědět. Je to jako pohled do očí. Zvu všechny ty, co mají zájem, nakouknout do mých oken.

Kdysi jsem se začlenila do spolku žen, které se našly na internetu, milovaly vše staré a renovovaly to, co už bylo určeno k likvidaci. Asi nejsem stádní typ. Když se jich několik vyjádřilo, že za socialismu jim bylo lépe, odešla jsem. Připadalo mi, jako by řekly, že za války jim bylo lépe, neboť se jich nedotkla, odnesla to jen rodina souseda. On totiž někdo proto, aby ten socialismus skončil, musel hodně obětovat. I můj otec skončil v kotelně. Raději jsem si založila vlastní blog, který měl být hlavně o tvoření. Zjišťuji, že už není co renovovat, provádím pouze udržovací práce. Také se mi zdá, že nemusím veškeré dění kolem sebe komentovat. Po několika měsících omezeného pohybu se těším na pohyb volný bez roušek, na různé výlety, asi tak jako každý. Myslím, že každý bude mít dostatek svých zážitků. To jsou důvody k ukončení mého blogu. Všem návštěvníkům přeji krásné a pohodové léto. Ať se vám neztratí úsměv ze rtů i když život není jen procházka rajskou zahradou. Jsou i nehezké chvíle, ale vždy je třeba věřit v dobrý konec, síla myšlenek je mocná. Možná se mi po psaní někdy zasteskne, žádné loučení není lehké, ale mé rozhodnutí je definitivní. Říká se, že když něco hezkého končí, vždy něco hezkého začíná a každý začátek bývá hezký.

Mavuň, splněný sen pohodlných zahrádkářů
Kdyby všechny trvalky byly tak věrné a soběstačné jako mavuně, stačilo by zahradu osázet, zapomenout na ni a pak se jen radovat, jak to všude krásně kvete. Až na mavuň u zahradníka narazíte, dejte jí šanci, nezklame vás. Kvete od léta až do zámrazu.

Stále mám na zahradě nejraději bíle kvetoucí rostlinky

Kamarádství je dar, na kterém se musí pracovat

Odjíždíme do Českého ráje, abychom na kolech prozkoumali trochu jinou část Česka.

Dříve jsme na chaloupce sedávali se sousedkou a nad lahví bílého vína jsme probírali, jak plyne život. Sousedka letos nedorazila, vína ve sklepě se nikdo ani nedotkl. Tedy jsem zkusila do vína naložit bylinky. Protože se jednalo o víno suché, potřebovala jsem jej trochu přisladit medem. Všude slyšíme, jak jsou bylinky a med zdravý, tak proč to vše nesmíchat a nevyzkoušet co s naším tělem takový zdravý elixír udělá. Chuťově bych medově bylinný nápoj přirovnala ke slabé medovině. Použila jsem vychvalované bylinky. Máta peprná je známá především pro své pozitivní účinky na trávení. Dobromysl je nositelkou dobré domácí pohody. Meduňka se svou příjemnou citrónovou vůní příznivě působí na lidskou psychiku, přináší kvalitnější spánek. Med posiluje obranyschopnost. Denně lžička medu z nás udělá neposedu... Blahodárný zdravotní účinek je znát hned při první sklence. Naprosté emoční vyladění. Usínám uprostřed televizního programu, jsem tedy ochuzena o konverzační téma při lamentování, že v té televizi zas dávali pěknou blbost.

Ráno mi opět nebylo veselo. Nemohl za to pouhý déšť, ale cítila jsem se nemocná. Byla jsem na očkování proti encefalitidě, které jsem dlouho odkládala z důvodu, abych nemusela být v čekárně s ostatními nemocnými. Řeči, že na mě klíšťata nejdou, už nevedu. Nikdy na mě nešli, pak stačil jeden zbloudilec a byla jsem ráda, že jsem vyvázla bez následků. Po dlouhé době jsem se tedy odvážila vstoupit do čekárny a další rána. Lidé bez roušek, desinfekce žádná. Zklamání nejen z čekárny, ale i z týdenní bolesti ramene, k tomu déšť, chybějící slunce. Není divu, že se u mne ráno objevila trudomyslnost☺ Cítila jsem se na nic, myslela jsem, že celý den strávím v leže. Asi tak jak mi kdysi zpívala moje babička: „Má milá lenost, nedej se přemoct, až já se vdám, celá se ti vzdám.“ Nebýt ranního vysílání pořadu Polopatě, kde se zmínili o bylinném víně, vzdala bych se ráda té přicházející lenosti. Ale zdravý rozum zvítězil. Zvedla jsem se a našla jsem v sobě skryté zásoby energie a už jsem začala vymýšlet, jak si to svoje bylinné víno ochutím. Odnesly to dvě lahve bílého, pár bylinek ze zahrádky a trochu medu na přislazení. Už když jsem to míchala, ochutnala jsem a musím říct, že to není vůbec špatné.

Připadá mi, že slunce na nás nějak zanevřelo, že je více zamračených a deštivých dnů, než těch slunečních. Slunce potřebuji k dobíjení energie. Když se ráno probudím a vidím za oknem slunce, hned se mi lépe vstává a začínám si plnit plány, které vymýšlím v dobách, kdy je slunce schované za mraky. Poslední dobou mi schází melanin, serotonin, vitamín D … Prostě slunce, životodárná energie, bez které se mi těžko žije. Slunce je prvotním zdrojem energie, která umožnila život na naší zemi. Nejspíš se na nás shora dívá a domnívá se, že trochu té energie je potřeba ubrat. Vidí, co to s lidmi poslední dobou dělá, energii využíváme spíš k ničení, než na budování. Bezpráví vždy lidi vyžene do ulic, což je dobře, ale ničení by k tomu patřit rozhodně nemělo. Lidská svoboda není nevázané jednání bez jakýchkoliv zábran. Svobodné rozhodování je největší nepřítel slabochů. Pro některé lidi je opuštění davu tak složité, že s ním jdou, i kdyby šel do pekla.

Když je venku hezky, říkám, že je škoda se zavřít v kuchyni. Máme jednu oblíbenou hospůdku na cyklostezce, kde výborně vaří a někdy je tam i milá obsluha. Hospůdka je od nás vzdálená 20 km, než tam dojedeme, pořádně nám vyhládne. Na zpáteční cestě se zas pomalu zbavujeme nabytých kalorií. Po pivku se mi zdá svět mnohem krásnější a stávám se víc družná ☺

Z básně Domov
Ty prosté věci, jež jsem miloval,
toužil jsem míti věrně kolem sebe.
A byl to ráj a já se o něj bál …

Já se také bojím, kam zas ten turismu znovu povede. Zatím je klid, turisty oblíbená města zejí prázdnotou. Za to se lidé vrhli na krásy přírody, které určitě nezůstanou bez následků. Ono nosit odpadky z procházek domů je pro některé tuze těžká věc. Příroda se z nájezdů lidí vzpamatuje, ale s odhozenými PET lahvemi a plechovkami si poradit neumí.