praví staré známé moudro charakterizující lidský orgán zraku. Převedeme-li si tato slova do reálu, znamená to, že takový pohled do nitra člověka může být zamřížovaný, šmouhatý, zaprášený, zamlžený, orosený nebo jednoduše úplně zatažený. Jeden z mála národů, kteří se nebojí nechat ostatním nahlédnout do svého nitra, jsou Nizozemci. Jejich okna jsou totiž veliká, čistá a hlavně - bez záclon! V poslední době se i u nás začínají objevovat okna bez zahalení. Přiznám se, že za dlouhých zimních večerů se ráda dívám lidem do oken. Takové okno o majitelích dokáže hodně napovědět. Je to jako pohled do očí. Zvu všechny ty, co mají zájem, nakouknout do mých oken.

Pesto
Dnes se u nás bude krájet a drtit. Ostříhala jsem kdejaké zelené bylinky, ještě dodám domácí česnek a oběd je připraven.

Pár pravidel pro naše chalupaření
Život na chalupě, ať chcete nebo ne, se řídí vlastními zákonitostmi, které často v ničem nezaostávají za populárními Murphyho zákony. Proto i svou chalupu berte jako zábavu, nedovolte, aby vám přerostla přes hlavu. K oblibě chalupaření přispěl dřívější nedostatek příležitostí k zahraničnímu cestování. Jak je vidět, po otevření hranic se nic moc nezměnilo, prostě jsme národ kutilů a tak to snad navždy zůstane. Každého nebaví jen sedět u počítače a nevidět za sebou kus odvedené hmatatelné práce. Ale i chalupaření se řídí vlastními pravidly.
Pravidlo 1
Nesnažte se přesvědčit lidi kolem sebe, že jste více než oni. Nevnucujte jim svůj názor na svět. Koruna vám z hlavy nespadne, když se přizpůsobíte místním zvyklostem. Vy jste se přistěhovali k nim a ne oni k vám. Nezávazný rozhovor, byť jen přes plot, udělá lepší službu než odměřený až odmítavý postoj ke všemu, co není podle vašeho gusta.
Pravidlo 2
Nevěřte tomu, že víkendový dům nebude třeba opravovat. Bude! Nechci vstupovat do svědomí stavebním firmám, ale jsou s nimi nemalé starosti, asi stejně jako jinde ve světě. Takže se učíte manuálně pracovat systémem pokus – omyl, práce všeho druhu, nikdy nemáte úplně hotovo. A kdyby náhodou, tak věřte, že chalupaření je cesta, ne cíl. Pokud bychom byli už v cíli, tak tu musí být někdo, kdo vymyslí, že to světlo málo svítí a je třeba ho předělat, schody se viklají, je potřeba zaplnit okrasný záhon jinými rostlinkami…
Pravidlo 3
Není dobré si z víkendového domu dělat skladiště. Řeč je o všem nepotřebném haraburdí, které se doma už nehodí. Vyvarujte se toho, abyste měli napěchované skříně či plné sklepy všeho odloženého. Ale jsou tu ještě bazary. Bazary plné starých kousků a pokud vás někdo považuje za vetešníky, tak se tím netrapte. Dáváte život věcem, které by upadly v zapomnění, které by byly odsunuty na skládku. Jediní chalupáři nelitují peněz za staré haraburdí, nelitují času, který věnují renovacím.
Pravidlo 4
Nesrovnávejte se za každou cenu s domácími. Oni chovají domácí zvířata, nemají zahradu na odpočinek na okrasu, ale prostě ho využívají pro slepice, králíky, nepotřebují anglický trávník. Nekritizujte je, protože oni jsou uvyklí na svůj systém po generace a nepotřebují napodobovat chalupáře, kteří jsou jim někdy k smíchu svými nesmyslnými předělávkami všeho možného.

Drhání
Protože vyzkoušet se má všechno, zkusila jsem drhání. Chyběl mi sisalový motouz, vzala jsem obyčejný provázek a zadařilo se. Zjistila jsem, že když se chce, vše se dá naučit. Zde je moje první uzlíkování :-)

Olej z měsíčku lékařského obsahuje několik látek, které mohou pozitivním způsobem ovlivňovat naši pokožku. Výzkumnými pracovníky bylo určeno až 66 složek. Měsíčkový esenciální olej obsahuje například těkavé oleje, karotenoidy, flavonoidy, slizy, pryskyřice, polysacharidy, aromatické rostlinné kyseliny, saponiny, glykosidy, steroly... Sice ty názvy mi zní neuvěřitelně, ale lepší než se natírat sulfáty, fosfáty, parafíny a podobně.

Ta nejtěžší práce, je práce na sobě.
Hygge je dánské slovo, vyjadřující pohodový přístup k životu, spjatý s pohodlným bydlením a uměním najít si něco krásného v každém okamžiku. Tento způsob života je často spojován s tím, že Dánové jsou podle výzkumů jedním z nejšťastnějších národů na světě. Umění radovat se ze života – to se dá považovat za hygge.
Domnívám se, že takto se snaží žít i každý Čech. Naučit se myslet pozitivně je na každém z nás. Sice se doma můžeme po vzoru Dánů zabalovat do dek, zapalovat svíčky, popíjet sklenku vína se svým protějškem, ale přichází doba osamělosti. Stále více mladých lidí žije singl, nechtějí se vázat, nechtějí zakládat rodiny, nechtějí si přidělávat starosti o druhé. Žijí raději virtuálním světem. Ono totiž soužití s někým dalším vyžaduje velkou dávku sebeovládání a přizpůsobování. Mnohem jednodušší je být doma sám se svým mobilem a mít na FB stovky „kamarádů“, se kterými prožíváte virtuální svět. Jasně že trochu zkreslený, protože nebudeme psát i o našich špatných vlastnostech. Na FB jsou všichni dokonalí, tedy se musíme přizpůsobit, abychom zapadli. Pokud hygge je popisováno jako schopnost hodit starosti za hlavu, tak věřte, že naše starosti za nás nikdo jiný nevyřeší. Nebude lepší nejdříve starosti nějakým způsobem vyřešit a teprve pak si hodit nožky nahoru a prostě se cítit obyčejně fajn, prožívat ten krásný pocit pohody? Jak se u nás říká, štěstí je muška zlatá, ale každá moucha má tendenci neustále někde poletovat, nevydrží dlouho na jenom místě. Permanentní štěstí neexistuje. Štěstí je náš blažený pocit, který v určitých chvílích prožíváme. Ale pocity přicházejí a odcházejí. My zůstáváme a je na nás jak se budeme cítit. Chvilky štěstí jsou fajn, ale pocit spokojenosti sám se sebou dá trochu práce, ale ta námaha makat na sobě se nám jednoho dne určitě vrátí.

Co nás nezabije, to nás posílí.
Traumatická událost, která poznamená náš život, nemusí nutně znamenat zkázu. Pokud se člověku podaří najít v sobě sílu se s tím vyrovnat, může vyjít z nepříznivé události posílen a obohacen. Trauma je nedílnou součástí našeho života, není třeba hned házet flintu do žita a žít ve strachu, co nás zas může potkat. Takže konec léčby, nic děsivého se nestalo, nejspíš jsem člověk s dobrou imunitou. Psychika hraje velkou roli. Neříkám, že to bylo zpočátku jednoduché, ale zvládla jsem to. Kdysi jsem přelítla přes řídítka s následkem převeliké modřiny, přesto jsem na kolo nezanevřela, jen mě to naučilo z kopce brzdit. Zas jezdím po lesních cestách, ale repelentem postříkaná a na klíšťata nemyslím :-)