praví staré známé moudro charakterizující lidský orgán zraku. Převedeme-li si tato slova do reálu, znamená to, že takový pohled do nitra člověka může být zamřížovaný, šmouhatý, zaprášený, zamlžený, orosený nebo jednoduše úplně zatažený. Jeden z mála národů, kteří se nebojí nechat ostatním nahlédnout do svého nitra, jsou Nizozemci. Jejich okna jsou totiž veliká, čistá a hlavně - bez záclon! V poslední době se i u nás začínají objevovat okna bez zahalení. Přiznám se, že za dlouhých zimních večerů se ráda dívám lidem do oken. Takové okno o majitelích dokáže hodně napovědět. Je to jako pohled do očí. Zvu všechny ty, co mají zájem, nakouknout do mých oken.

Psa jsem opravdu nikdy nechtěla. Nakonec hlídám dva dny v týdnu malého pejska a zjišťuji, že je to něco nádherného. Ženy mají tendenci se neustále o někoho starat a pes toto umí ocenit. Je to malý mazlík, chová se jako malé dítě a zrovna tak se s ním u nás zachází. Když běhal celé dopoledne s námi po zahradě, říkala jsem si, že by si měl jít odpočinout, že není na tolik pohybu zvyklý, protože je to bytový pes. Po obědě jsem ho zatáhla na gauč, položila do pelíšku a čekala, že tam budeme spolu odpočívat, protože beze mne by tam nezůstal. Asi jsem to přehnala, takto mohu uspávat malé děti, ale psa ne. Zdrhnul. Raději jsme šli spolu ven trochu tvořit. Zrenovovali jsme domeček pro hmyz. Náramná spolupráce. Já natírala, on byl nabarvený, já řezala dřívka a on je roznášel po zahradě. Myslím, že výsledek se nám povedl. Za odměnu jsme se šli seznámit se psy z celé vesnice. S každým je hned kamarád, jen krůty se bojí, zbabělec.

Miky je na naší chaloupce spokojený a rozmazlovaný

Roztroušené listí po zahradě se mi nelíbí, ale listy na plovoucí hladině jsou zajímavé.

Krásy babího léta

Často slyším, že cukety nejsou moc dobré. Myslím, že hodně záleží na přípravě. Cuketa musí být sklizena malá, ty obrovské opravdu nejsou dobré. Stačí ji zapéct půl hodinky v troubě,  aby  nebyla příliš měkká. Já ji potírám olivovým olejem s lístky dobromyslu, proložím krůtím masem, zelenými cibulkami, olivami a přidávám česnek a pepř. Po zapečení posypu nastrouhaným sýrem s nivou a ještě dám do trouby na chvíli sýr rozpéct. Jídlo voňavé a lehké, přesně pro letní večer.

Muchomůrky, kdo by je neznal a neobdivoval se jejich kráse na straně jedné
a na té druhé se nebál zákeřnosti a jedovatosti některých z nich.

Také nemůžete dospat a brzo ráno vyrážíte do lesa s košíkem na houby?  Po dlouhé době rostou v hojném počtu. Zjistila jsem, že pokud si ráno přispím a vyrazím v odpoledním teplém slunečném počasí, stejně nasbírám plný košík. Ty houby letos nejdou vysbírat. Suším a vařím vynikající bramboračku s houbami, kterou jsem se naučila od své babičky ze Šumavy. Byla vynikající kuchařka, bohužel jsem okoukala pouze tu polévku. O nic jiného v dětském věku nebyl zájem.

Je důležité si v životě dělat drobné radosti

Občas píši na blog o tom, co právě prožívám. Přesto, že manžel mi neustále opakuje, že to nikdo nečte, protože je to příliš dlouhé. Že lidé dnes nemají čas číst o druhých, že neustále někam spěchají. On nepochopí, že psaní mi může dělat radost. A pokud si udělám radost já, může to mít pozitivní vliv i na mého muže a to hned z několika důvodů:

-  Ušetřím peníze ze společné kasy. Mohla bych zajít do obchodu a radost si udělat       
   novým párem bot i když vím, že bot mám víc, než potřebuji. Manžela jsem ušetřila starostí, 
   kam dát další botník.
 
-  Šťastná žena dokáže udělat šťastného muže. Nevím, jestli se mi to daří na sto procent, ale
   snažím se, co mi síly stačí. Muži bohužel takové pro nás důležité drobnosti v životě nevidí
   jako nutnost. Oni vidí jen brblající, nespokojenou manželku. Ale to už je pozdě !!!
   Prevence je důležitá a proto my ženy si ty drobné radosti dělat musíme.

-  Když člověk začne na někom hledat chyby, tak je určitě najde. Když začne žena hledat
   chyby na svém muži po několika letech společného soužití, tak jich najde mnohem víc
   než si myslela. A pokud si dělám radost psaním, nemám čas na hledání chyb svého 
   protějšku. Za to by mne měl nosit na rukou a ne mne odrazovat od psaní.

Stezka korunami stromů v Krkonoších. Hodně se o ní psalo,  tak jsme se zajeli podívat. Výhled zas nebyl tak ohromující, stromy nebyly jiné než u nás na Kokořínsku. Chválím, že pro děti  je připraveno dost zajímavých otázek a odpovědí o životě pod zemí.  Samotná stavba je z krásného dřeva a má 14 poschodí. Z horních pater vede tobogán až dolů, sjet v něm je pro děti asi nejhezčí zážitek z celé prohlídky.

Podzim nám má nabídnout zlatavé barvy, ale k tomu je potřeba sluníčko,
které zatím moc nesvítí. Říká se, kdo si počká, ten se dočká.

Podzim je tady