praví staré známé moudro charakterizující lidský orgán zraku. Převedeme-li si tato slova do reálu, znamená to, že takový pohled do nitra člověka může být zamřížovaný, šmouhatý, zaprášený, zamlžený, orosený nebo jednoduše úplně zatažený. Jeden z mála národů, kteří se nebojí nechat ostatním nahlédnout do svého nitra, jsou Nizozemci. Jejich okna jsou totiž veliká, čistá a hlavně - bez záclon! V poslední době se i u nás začínají objevovat okna bez zahalení. Přiznám se, že za dlouhých zimních večerů se ráda dívám lidem do oken. Takové okno o majitelích dokáže hodně napovědět. Je to jako pohled do očí. Zvu všechny ty, co mají zájem, nakouknout do mých oken.

Teď už vím
Po dlouhé době jsem zas jednou jela autobusem. Přistoupili mladíci tmavší pleti, jako obvykle rozjařená mládež. Rozvázané tenisky, v ruce plechovky s pitím, suverénní vystupování. Nebyli nijak nápadní vzhledem nebo svým vystupováním. Tedy dokud neusedli. To pak jeden začal hezky hlasitě vyprávět, tak jak to tito lidé umí, že měli s přítelkyní prožít víkend v Paříži. Zakoupili letenky a v pátek měli odlétat. Už byli na letišti, když dostali strach a raději ty letenky nechali na poslední chvíli propadnout. A víkend si užili nakupováním v Praze. To mne docela zaujalo. Přemýšlela jsem, zda jsou nyní sociální dávky tak vysoké, že si mohou dovolit takto mrhat penězi. Proč ten strach neměli před nakoupením letenek? Já teda také mívám strach před létáním, ale když někam chci odletět, vím, že ten strach musím překonat. Nabyla jsem dojmu, že asi moc o tu Paříž nestáli. Jenže kluk dlouho neudržel myšlenku, za chvíli se rozpovídal i o jiném. Přítelkyně nepracuje a on má příjmy nepravidelné, a když proplatí všechny složenky, tak už toho moc nezbude. Až nyní jsem pochopila, oč tady běží. Dnes už vím jak zaujmout všechny kolem :-)

Zámek Valeč, nabízejí i ubytování.

Při návštěvě jedné malé vesničky Valeč, nás překvapilo, kolik mají na tak malou ves historických památek. Krásný zámek byl po mnoha letech od ničivého požáru otevřen pro veřejnost. V zámeckém parku je samotný zámek, nádherný skleník, hospodářské budovy, jízdárna s iluzorními bránami, sochy barokního sochaře Brauna, letohrádek. Ale hlavně mají informační centrum s občerstvením z bývalé prádelny. Tato prádelna s obsluhou mne asi nejvíce zaujala. Po vstupu těžkými dřevěnými dveřmi se neocitnete v mydlinkové vůni prádelny, ale v kuchyni, kde dostanete nejen občerstvení, ale i turistické informace. Co je v nabídce kavárny se návštěvník dozví z černé tabulové stěny. Krásná domácí atmosféra s vůní horkého džusu, který jsem si objednala. Tiše závidím ten zajímavý nápad s využitím neobvyklého prostoru. Moje přání je mít také tak zajímavou prádelnu. Automatická pračka postavená v rohu koupelny mne nikdy takto nemůže nadchnout.

Stres tělu škodí, ale dá se žít bez něj?
Když je tělo ve stresu, začne produkovat stresové hormony. Na základě toho pak játra začnou produkovat více glukózy, což je forma cukru v krvi, která vám dává energii na boj nebo útěk, protože si tělo myslí, že právě potřebujete zdrhnout před nepřítelem, nejspíš lidojedem. Pokud se tato energie nijak vhodně nevyužije, tak je to špatné. Mohou vznikat různé nemoci zaviněné stresem. Dle mého názoru je tedy dobré tuto energii co nejlépe využít v zájmu svého zdraví. Jak? To je jen na vás. Někdo to dělá tak, že si vyhrne rukávy a vrhne se na původce stresu. Někdo stres vykřičí a to takovým hnusným způsobem, že všechny kolem z toho bolí hlava. Já mám svůj osvědčený recept. Energii využívám na úklid domácnosti, zahrady, v kuchyni. To pak se doma dějí zázraky. Byt je vygruntovaný od stropu až po podlahu, zahrada bez jediného plevele, okopaná, zalitá, doma máme konečně co jíst. Prostě bez stresu se nedá žít.