Uška
 
  
Úvodní stránka

 

 Návštěvní kniha
Oko  -  do duše okno
 

praví staré známé moudro charakterizující lidský orgán zraku. Převedeme-li si tato slova do reálu, znamená to, že takový pohled do nitra člověka může být zamřížovaný, šmouhatý, zaprášený, zamlžený, orosený nebo jednoduše úplně zatažený. Jeden z mála národů, kteří se nebojí nechat ostatním nahlédnout do svého nitra, jsou Nizozemci. Jejich okna jsou totiž veliká, čistá a hlavně - bez záclon! V poslední době se i u nás začínají objevovat okna bez zahalení. Přiznám se, že za dlouhých zimních večerů se ráda dívám lidem do oken. Takové okno o majitelích dokáže hodně napovědět. Je to jako pohled do očí. Zvu všechny ty, co mají zájem, nakouknout do mých oken.

            



Jsem ve věku, kdy už mě určitě nic nenutí spurtovat za stále vyšším pracovním výkonem a tak svou energii věnuji hlavně naší malé chaloupce. Trávím zde spoustu času, jak na zahradě, tak při zútulňování našeho bydlení. Ráda nakupuji po bazarech staré předměty, které pak s radostí renovuji a začleňuji  do našeho domova.

        TOPlist

    Fotostránky
    mého muže

Květen 2020



 

Konečně jsme se rozhodli vyjet mezi lidi, pochutnat si na něčem nezdravě tučném a poklábosit u pivka. Chutnalo nám velice, naložili nám toho, že se to nedalo sníst. Oslavili jsme tak nejen můj svátek, ale i naše vítězství nad jedním hlupákem, neboť nám došlo vyrozumění, že jsme jedničky, tak si to s náramnou radostí užíváme. Kdo nerozumí psanému textu, neměl by vyskakovat, protože pád na zem z výšky bývá tvrdý.

Stará tříkolka, která byla uložena v garáži, konečně našla své uplatnění. Pouze jsem ji nastříkala holčičí barvou, aby se Elišce líbila. Doufám, že dostane přednost před odrážedlem, protože naučit se správně šlapat, je důležité pro celý další život.

V neděli ráno jsem si vyjela na kole s našim vnukem po cestě, která vede podle motorkáři vyhledávané silnici pro nespočet svých zatáček. Výlet byl pěkný, ale krátký. Protože v neděli ráno bývá tato silnice klidná, rozhodla jsem, že po ní pojedeme asi 4 km, abychom se nemuseli vracet domů stejnou trasou, ale najeli si na vedlejší silničku a udělali tak okružní jízdu okolními vesnicemi. Když jsme odbočili na málo frekventovanou silnici, oddychli jsme si, že jsme ten úsek zdolali a nebyli jsme lapeni policií, neboť klučík neměl helmu. Spoléhali jsme na to, že policie v době koronaviru má jiné starosti, v této době policie zmizela z měst i silnic. Nebyli jsme jediní, kdo si toto myslel. Po pár metrech jízdy jsme slyšeli policejní sirénu a radovali jsme se, že jsme odbočili v pravou chvíli, že jsme v bezpečí jak před motorkáři, tak před policií. To jsme se velice mýlili. Kolem nás profrčel motorkář ohromnou rychlostí. Krásná štíhlá postava v koženém oblečení, silná motorka. Obdivovala jsem ho a záviděla ten krásný pocit z rychlé jízdy, který jsem kdysi také zažívala. Vzápětí za ním policie v civilním autě se sirénou. Bylo nám jasné, že policie se v tento moment nebude zajímat o nějakou helmu. Říkali jsme si, že proti motorce nemá auto v zatáčkách a do kopce šanci. Přesto jsme přidali, abychom zjistili, jak to dopadlo. Pokud se domníváte, že jsme je nedohonili, mýlíte se. V kopci stáli společně přímo v zatáčce. Vzápětí se rozjeli, aby se přemístili na rovinku. Motorkář se rozjel zrovna, když jsme ho předjížděli, málem nás oba smetl. V tu chvíli jsem mu přestala fandit a přála jsem mu to, co ho čeká. Jak se říká, každý dobrý skutek bývá potrestán, někdy se stane, že i ten špatný skutek bývá potrestán. Ujíždět před policii není dobrý nápad, když na každém rohu nás sleduje kamera.

Četla jsem zajímavý článek, že muži přicházejí o svou vládu v rodině a budoucnost patří ženám. Autorovi musím dát za pravdu, ale zároveň si pokládám otázku, zda z nás žen se nestávají mužatky. I když se mi zdá, že doma spíše vládnu já, snažím se to zas tak moc nedávat najevo. Nechávám své polovičce pocit, že jeho role je nenahraditelná, jinak by ho to doma asi přestalo bavit. Když něco udělá špatně, nevyšiluji, v tichosti to napravíme a doma je klid. I když zrovna před pár dny jsem se neudržela a šílela jsem značně. Vzhledem k tomu, že hodně pršelo, truhlíky na oknech byly plné vody. Proto jsem je dala na trávu na sluníčko, aby vyschly. Ten můj chlap dokázal během chvilky všechny přejet autem. Přišla jsem nejen o truhlíky, ale i o kytky, které jsem v době koronaviru těžko sháněla. Ječela jsem, ale nakonec jsem si musela říct, že si nepomůžu, že to jsou jen kytky. I bez kytek za okny se dá žít, svět se nezboří. Již dříve jsem psala, že u nás to rostlinky nemají jednoduché. Jedna květinka se mi podařila zachránit, tak o co jde, vždyť nemusím mít všeho plno ☺

Na zadní stranu chaloupky nám v létě praží slunce a nepříjemně zvyšuje teplotu v ložnici a kuchyni. Nepomohly závěsy, ani termorolety. Když už se teplo dostane do domu, je marné s ním bojovat. Proto jsme si na okna vlastnoručně vyrobili pojízdné okenice. Již dříve jsem si přála pojízdné dveře ze starých prken, jen je nebylo kam umístit. Sice nemám pojízdné dveře, ale za to mám dvě pojízdné okenice. Konečně jsem spokojená. Mohu si zas vymýšlet a plánovat další nezbytnosti. Jenže já mám v hlavě zatím jediný sen. Že sedneme na kolo, objedeme pár známých míst na druhém břehu Labe, zajedeme do známé restaurace a konečně někdo pro mě uvaří nějakou nezdravou ňamku, že se mi budou dělat boule za ušima. Mohu jen doufat, že to bude velice brzy, protože za pár dnů mám svátek a to se přání mají plnit. Babiš již ke splnění mého přání udělal první krok

Málo pohybu znamená i málo jídla, ale větší chuť zkoušet něco nového. Do zbytku bramborové kaše jsem nastrouhala sýr a pažitku, na trojobal malých bochánků jsem použila hrubou mouku. Jako příloha vynikající.

Od pondělí v Čechách dochází k uvolňování opatření zavedených proti šíření koronaviru. I u nás na chaloupce bude povoleno více návštěv, ale určitě nebudeme navštěvovat kina, výstavy, holiče. Manžela stříhám od té doby, co se známe, svoje vlasy zastřihuji neustále. Nyní byla moje drahá polovička přinucena ke zkracování mých vlasů vzadu na krku. Sice reptá, ale zvládá to. Ještě nějaký čas vydržím bez kadeřnice. Počkám, až kadeřníci budou fungovat bez štítu, dokážu se vžít do jejich pocitů. Už dříve moje kadeřnice při každém foukání naříkala nad mojí hustou hřívou. Nechci, aby padla na ústa, nebo spíš na štít. Vir nás učí soběstačnosti, nezávislosti, to se může vždycky hodit.

Člověk má na jazyku kolem 10000 chuťových pohárků, není lehké všechny rychle uspokojit do blaženého pocitu skvělého nasycení. Ale palačinky to jistí. Zkusila jsem variantu z celozrnné mouky.

Pat a Mat v době karantény
Koronavir dokáže nahnat pořádné obavy. Strachy se nám rozklepaly i regály ve sklepě. Ten pohyb byl tak neobvyklý, že dřevěné latě nevydržely a pár kompotů změnilo své místo. Sedla jsem k pc a v IKEA našla nějaké regálky. Jistě že regály mají i jinde, ale pomyšlení na hezky strávené dopoledne pokocháním a se švédským obědem mě nasměroval právě k nim. Nemilé bylo zjištění, že IKEA je dočasně uzavřena. Tedy jsme zklamaně vytáhli zásoby dřeva z kůlny a zkusili jsme využít naše dovednosti. Povedlo se, musíme se pochválit. Když už jsme zhotovili jeden bytelný regál, rozhodli jsme se i pro výrobu druhého, protože právě takové se hodí do starého sklepa z pískovcových kvádrů. Nouzový stav je sice nepříjemný, ale člověk alespoň zjistí, co vše dokáže zvládnout s úsměvem na rtech. Na všem špatném se dá najít něco dobrého, jen se musí chtít. Dobu nezměníme, co můžeme změnit, je náš pohled na ni. V té urychlené době jsme se na chvilku zpomalili a potvrdili si, že radost z vlastnoručně provedené práce je to, co je občas potřeba. Ostatně i uvězněným je dána možnost se pracovně vyžít, aby psychicky nestrádali
☺☺☺

Pozitivní emoce radosti z vlastnoruční práce jsou nutné
Ochutnala jsem vynikající chléb a vyloudila recept na chléb pečený z kvásku. Dlouho jsem váhala, protože v lednici mám neustále droždí a pečení s kváskem mi vždy připadalo zdlouhavé. Jak založení kvásku, tak doba kynutí. Ale nadešel čas, kdy jsem se odhodlala vše vyzkoušet a založila svůj první vlastní kvásek. Teď už zbývá čekat, jaké emoce vyvolá výsledek snažení, zda se mi objeví první bublinky.

Už žádné dlouhodobé plány
Do pařeniště jsem si vysela semínka kedlubnů na druhou sklizeň. Dvacet jsem jich přepíchala, i když jsem si říkala, že to je trochu moc. To si asi myslel i krtek, který se mi tam prohání a denně nás o nějaké kedlubny  připraví. Stejně tak jsem se celou zimu těšila na vyjížďky na kole, že se někdy zastavíme na pivo, jindy na vynikající dortík v nedalekém bistru. Nic takového se z důvodu koronaviru nekoná. Také jsem si plánovala, že letos si vysadím do truhlíku pár meruňkových pecek a vypěstuji si strom. Příroda mě předběhla. Nějakým omylem se dostala pecka z meruňky do kompostu, z kompostu na záhon a tam k mému překvapení letos vyrostla. Ten malý zázrak jsem hezky i s balem přesadila do malého terakotového květináče s tím, že ho budu hýčkat. Aby sazenička měla dostatek vláhy, namočila jsem květináč do konve, aby nasákl vodu. Květináč mi spadl na dno,  a když jsem ho z vody vylovila, byl prázdný. Musela jsem vylovit i ten můj malý zázrak. Přišel o bal, na prdelce měl ještě půlku pecky, ale přežil. Předpokládám, že stromek, který z něho vyroste, bude zvyklý na nelehké podmínky a bude odolný po celou dobu svého růstu. Jak je vidět, umetání cestiček našim rostlinkám se nekoná. Hned zprvopočátku si musí zvykat na nelehké podmínky, aby byly rády, že u nás mohou vegetovat. Jen silní jedinci u nás přežívají

Je pozdní večer – první máj – večerní máj byl kdysi lásky čas
Letos je povoleno vycházet pouze za důležitými záležitostmi. Ať nás ani nenapadne vycházet ven pro nějaké políbení. Ostatně rozestup osob na vzdálenost dvou metrů ani takové políbení neumožňuje. Navíc oslintaná a provlhlá rouška omezuje dýchání, dusí. Určitě bychom nechtěly, aby náš protějšek okusil ztrátu dechu. Hlavně nakažlivé kapénky koronaviru se rozšiřují i mluvením. Tedy nám nehrozí, že by nás nějaký chlap chtěl letos ukecávat k políbení. Letošní první máj je trochu odlišný, žádný hrdliččin hlas nehlásil ku lásce čas. Nebo ho přehlušil hlas Prymuly o počtech nakažených. Můžeme jen doufat, že neuschneme, když nebudeme políbené pod rozkvetlým stromem