praví staré známé moudro charakterizující lidský orgán zraku. Převedeme-li si tato slova do reálu, znamená to, že takový pohled do nitra člověka může být zamřížovaný, šmouhatý, zaprášený, zamlžený, orosený nebo jednoduše úplně zatažený. Jeden z mála národů, kteří se nebojí nechat ostatním nahlédnout do svého nitra, jsou Nizozemci. Jejich okna jsou totiž veliká, čistá a hlavně - bez záclon! V poslední době se i u nás začínají objevovat okna bez zahalení. Přiznám se, že za dlouhých zimních večerů se ráda dívám lidem do oken. Takové okno o majitelích dokáže hodně napovědět. Je to jako pohled do očí. Zvu všechny ty, co mají zájem, nakouknout do mých oken.

Ach ta mladá generace
Slýcháváte jak je ta dnešní mladá generace špatná? Já ano, a často se jich zastávám, protože jsem nezapomněla, jací jsme byli, když jsme byli mladí. Někdy na zabití. Dnes jsem přímo žasla, neboť mě překvapil mladík, který byl oháknutý jak vágoš, na hlavě zacuchané dredy, zjev, že by se ho starší generace bála. Jdu si tak přes náměstí a nějaká panímáma v letech se táhne s plným pytlem zahradní zeminy. Ten vágošskej mladík jí nabídl, že jí pytel odnese. Paní odmítla. Možná se bála, že by jí s tou zeminou někam pláchnul a bude si v ní pěstovat svoje konopí. Z auta to sledoval pan manžel a nejspíš se zastyděl, protože se přinutil pohnout zadkem, vylézt a jít manželce naproti, aby ten těžký pytel nemusela táhnout sama. Neházela bych všechny do jednoho pytle, každá generace má svoje mouchy.

A je vymalováno
Na podzim, když jsem se povalovala v posteli a chytala lelky na stropě, pomyslela jsem si, že bílá už nezáří tak bíle a bylo by asi dobré vymalovat. Zas tak špatné to asi nebylo, jinak by bylo rozhodnuto, že malovat se bude právě teď a ani o den déle. Došla jsem k závěru, že do Vánoc času dost, že se malovat bude při předvánočním gruntování. Nakonec žádné velké gruntování v ložnici neproběhlo, přeci jen Ježíška do ložnice nikdo nevodí. Manžel tvrdí, že je lepší vyhořet než malovat a když nehoří, tak je dobré takové práce odložit na léto, kdy barva lépe schne. Já myslím, že barvě je srdečně jedno, jestli ji naplácáme na zeď v lednu nebo v červnu. Rozhodla jsem se, že u nás budeme malovat v zimě. To, že příprava na malování je nejpodstatnější fáze celého procesu je mi známo, ale veledůležitější fází je psychicky připravit na malování manžela. Nenápadně jsem shromažďovala válečky, štětce, barvu, aby vše bylo na jednom místě, nic nechybělo. Pak jsem si vzpomněla na pohádku o malování Pata a Mata, kdy jeden potřísnil zeď, aby se rozhodlo o okamžitém malování. Tedy jsem ze zdi sundala nějakou dekoraci a dirky zamázla tmelem, který na zdi udělal fleky. Bylo rozhodnuto ukázat, jak jsme šikovní si s takovými fleky okamžitě poradit. Stále platí, že polovina úspěchu je dobrá příprava místa činu.

Příslib slavnostního hodování
Občas na chalupě prostřu trochu slavnostněji a užívám si bíle prostřený stůl. Důvod je prostý. Doma mám cibulák, talíře, misky, hrnky, různé konvice, konvičky, cukřenky... Když něco používáte dlouho a nemůžete se toho zbavit, protože i když nějaký kousek rozbijete, vždy můžete jít zakoupit náhradní, tak se vám zdá, že ty modré cibulky už máte všude. Jde o ručně malované nádobí, které se původně vyrábělo v saské Míšni. Někdo po něm touží, jiný se ho rád zbavuje za nekřesťanské peníze. Já si ho ponechám, ale ráda si od cibulek odpočinu.

Jak začít den, aby se vydařil?
V současné nabídce nepřeberného množství časopisů jsem věrná jedinému a to časopisu TÉMA. V každém čísle časopisu najdu něco o fungování lidského těla, o novinkách ve zdravotnictví, o nových objevech týkajících se nemocí, rozhovory s vědci a zajímavými lidmi, kteří v životě něco dokázali. V posledním čísle časopisu je rozhovor s úspěšným majitelem sklárny Janem Rabellem. Jeho vyjádření jak si odlehčit den je inspirující: „každé ráno si zpívám, aby na mne nešly chmury“. Všichni víme, že zpěv je mocná čarodějka a dokáže zvednout náladu. Zpívám si ráda, ale po ránu jsem to ještě nezkoušela. Zpívám Elišce, s dětmi jsme zpívali většinou v autě, ale také jednou jsme si zapěli v hrobce rodiny Laufke v blízkosti našeho letního bydlení. Dveře hrobky byly vypáčeny a to bych nebyla já, abych se nešla dovnitř s dětmi podívat. Krásné prostředí, okýnka vykládaná barevnými sklíčky, které propouštěly barevné sluneční světlo, stavba s vysokým stropem. Velká ozvěna našich hlasů byl důvod k zazpívání některých táhlých písní, které v takovém prostředí krásně vyzní. Kochali jsme se pěkným prostředím a zpívali z plného hrdla. Bohužel hrobka byla hlídaná místní městskou policií, která dělala občasné kontroly. A jak řekl manžel, který se nezúčastnil naší výpravy, ale zůstal stát u vrat, městská policie se u vrat otočila k odchodu s konstatováním, že se tam koná nějaká akce. Takové ocenění našeho zpěvu nás velice potěšilo, zpěv asi nebyl tak hrozný, jak se nám zdálo.

Akce, sleva, výhodná nabídka, říkejme tomu jak kdo chce, hýbe našimi životy. Existují dokonce studie a českého zákazníka pasují na čelní příčky mezi ty, kteří se slevami při svých nákupech řídí. Asi jsem k nim chtěla také patřit. Na konci léta jsme koupili zahradní sprchu, neboť jsem té staré zkrátila životnost nešetrným zacházením. Koupili jsme novou, ale v říjnu jsme ji museli reklamovat, měla své mouchy o které jsme nestáli. Brzy nastane období, kdy se manžel bude opět chtít sprchovat venku ledovou vodou, tak jsem si řekla, že v zimě bude sprcha určitě levnější, když ji nikdo nekupuje. Zašla jsem nakouknout na stránky největšího prodejce zahradní techniky a bazénů, abych se podívala, jakou slevu dal na letní zboží, aby si vyprázdnil sklady. Nestačila jsem se divit. Sprchu zdražil o 200,- Kč a tuto cenu nakonec ještě navýšili o 100%. Nyní nabízejí slevu, ale stále je cena vyšší než byla ta původní. Žádná sleva není zadarmo, s tím se musíme smířit a přestat věřit na slevy.

Přesto, že už pár týdnů máme kalendářní zimu, stále se teploty většinou pohybují nad bodem mrazu. O sněhu si můžeme nechat jen zdát. Jeden jediný den, a to pouze na pár hodin nám zima malinko ukázala, jak by to vypadalo, kdyby konečně začala vládnout pevnou rukou. Zimní měsíce už nejsou tak bílé jako na obrázcích Josefa Lady. Možná je to dobré pro lesní zvěř a ptactvo, nepotřebuje přikrmování. Ale není to dobré pro děti, které by měly o důvod víc zůstat déle venku a nevysedávat doma u počítačů. Bylo by smutné, kdyby naši budoucí potomci prožívali zimní radovánky pouze na technickém sněhu. Proto bychom se měli všichni snažit přírodě pomoci tím, že budeme třídit odpad, budeme šetřit energií a vodou, trochu se uskromníme při nakupování stále nových výrobků přesto, že ty, které máme doma, ještě slouží. Pokusme se neslyšet na reklamy, které nás nutí ke konzumnímu způsobu života a přesvědčují nás, že s novým výrobkem budeme šťastnější. Já osobně jsem šťastnější, když mám domov bez zbytečností, bez harampádí.

Klučíci dostali vánoční dárek, surfování na umělé vlně a náramně si to užívali

Včera jsem objevila na jednom mém znaménku změny. Víc se nalilo, ztvrdlo a okolí zčervenalo. Nejde o klasickou pihu, přesto se mi to nelíbilo a hned ráno jsem šla k našemu chirurgovi. Většina lidí mezi svátky nepracuje, takže jsem si akorát přečetla, že má dovolenou. Čekat tři dny se mi zdála neuvěřitelně dlouhá doba, přeci jenom změny na kůži vám nedovolí klidně spát. Zajeli jsme tedy na ambulanci do blízké nemocnice, které se normálně vyhýbáme, protože nemá dobrou pověst. Říkala jsem si, že říznout snad umí i řezník. Lidé vycházeli z ordinace a prý dnes je tu Ukrajinec, včera tu byl černoch. Moc jsem se netěšila, ale mojí prioritou bylo, abych se toho co nejdříve zbavila. Pan doktor se podíval na můj problém a řekl, vyřízneme to. V tu chvíli se do něj pustily dvě české sestřičky, že toto se dělá na objednání a že v čekárně jsou další pacienti. Doktor zvýšil hlas, řekl, že doktor je tu on a nenechá chodit pacienta s něčím, co mu nahání strach. Spadl mi kámen ze srdce, kdyby tam byl český doktor, asi bych byla objednána za 14 dní. Měla jsem velkou radost, věděla jsem, že jsem v dobrých rukách. Řezal, zašíval a přitom se se mnou bavil. Bylo to milé, stále jsou ještě lékaři, kterým vadí vaše návštěva, a hledí na vás jako na obtížný hmyz. V mžiku to bylo venku a já odcházela s pěti stehy a s vědomím, že jsem měla štěstí na lékaře. Vždy záleží na konkrétních lidech, nikdy nevíte, na koho narazíte. Lékaře si pečlivě vybírám, potřebuji mít naprostou důvěru v jejich schopnosti, ale jsou situace, kdy není výběru a musíte brát to, co se zrovna naskytuje. Vždy mám dobrý pocit, když jsem příjemně překvapena.

Tak už ho tu máme - ten tajemný, očekávaný - nový rok. Co nám asi přinese? Bude stejný jako ty předchozí? Nebo s ním přijde něco zlého? Každý se jistě zamyslí, co by si od právě zrozeného roku přál. Novoroční předsevzetí je zvláštní rituální záležitost. Rozhodujeme se, že budeme dělat něco, co jsme měli dělat už dávno, ale nechtělo se nám. Máme jakousi potřebu věřit na to, že s určitým datem může přijít nový čas na očistu, čekáme na 1. ledna, že se staneme lepším člověkem. Většinou ale nepřijde nic. Proč? Protože k tomu nebyl důvod. Kdyby byl, už bychom dávno jednali jinak. Nejlepší by asi bylo dát si předsevzetí hodně malé, protože to se dá splnit a my pak budeme nadšeni nad svou vlastní dokonalostí. Všem přeji, aby se jejich novoroční předsevzetí splnila. Mnozí si přejí úspěch v podnikání, mnohým by stačilo něco méně hmatatelného, jako nová láska, klid, zlepšení vztahů v rodině. Někdo chce skončit s pitím, jiný s kouřením, někdo skoncovat s nadváhou. Já si předsevzala, že ještě nějaký rok vydržím taková, jaká jsem, se všemi těmi faldíky navíc, ale s věčně dobrou náladou, s chutí k jídlu i k životu.

Ať se všechna starost zruší, ať zavládne pokoj v duši.
Co bolelo, ať se zhojí, co těšilo, ať se zdvojí…
Krásný celý nový rok, plný lásky, pohody a štěstí přeje Uška.