praví staré známé moudro charakterizující lidský orgán zraku. Převedeme-li si tato slova do reálu, znamená to, že takový pohled do nitra člověka může být zamřížovaný, šmouhatý, zaprášený, zamlžený, orosený nebo jednoduše úplně zatažený. Jeden z mála národů, kteří se nebojí nechat ostatním nahlédnout do svého nitra, jsou Nizozemci. Jejich okna jsou totiž veliká, čistá a hlavně - bez záclon! V poslední době se i u nás začínají objevovat okna bez zahalení. Přiznám se, že za dlouhých zimních večerů se ráda dívám lidem do oken. Takové okno o majitelích dokáže hodně napovědět. Je to jako pohled do očí. Zvu všechny ty, co mají zájem, nakouknout do mých oken.

Aby člověk žil spokojeným životem, je pro něj důležité jít za svými vytčenými cíli. Každý z nás má priority nastavené jinak, pro někoho je nejdůležitější rodina, pro jiného peníze. Ale všichni máme společné jedno, pro to co milujeme a co je pro nás důležité, jsme schopní udělat mnoho. Štěstí vychází vždy z našeho nitra. Čím méně dokážeme v této nejisté době reagovat na negativní situace, tím mírumilovnější se stane náš život. Já osobně vnímám krásu při každé procházce přírodou. Také ji nacházím v upřímném úsměvu, slově. Vnímám ji v každé křehounké květince, v rukou, které vyřezávají, navrhují, budují, tvoří. Tedy kdykoliv a kdekoliv, vždy mě zaplavuje hřejivý pocit na duši. Krása je všude kolem nás, stačí se jenom pozorně dívat. Z gauče ji neuvidíme, chce to vzdát se pohodlnosti, opustit sociální sítě, které v dnešní době na nás chrlí většinou negativa, vyjít kousek za svá obydlí s otevřenýma očima. Pro tento pohled na českou krajinu jsem musela opustit teplo domova, vylézt na jeden z kopců na Litoměřicku za ne zcela příznivého počasí. Odměnou za snahu byla krajina s kopečky, což pro obyvatele Polabské rovinaté nížiny je okouzlující pohled. Potvrdila jsem si, že tyto kopečky tu byly dávno před námi a budou i dlouho po nás a naše současné problémy neznamenají konec světa.

Když máme chuť na sladké, není problém upéct horkým vzduchem pár máslových sušenek.
Třicet kousků domácích sušenek naší linii rozhodně neublíží.

Poslední informace o vaření v horkovzdušné fritéze, protože plno návodů je uvedeno na youtube. Večer jsem naložila kuřecí stehenní řízky do smetany, aby byly křehké. Brambory se slupkou jsem předvařila, neboť maso se dělá cca 15 minut při 200°C, za tu dobu by celé brambory nezměkly. Do brambor jsem vložila plátky slaniny, aby to jídlo zas nebylo tak moc dietní. Pak už stačilo vložit do nádoby okořeněné maso, použít mřížku, na kterou jsem naskládala brambory. Za 15 minut bez tuku a hlídání byl oběd hotový. Musím konstatovat, že tak křehké maso jsem ještě nejedla. Brambory měly opečenou slupku, nebylo co vytknout.

Dnes jsem chtěla vyzkoušet smažené řízky, bohužel panko strouhanka došla, obyčejnou nechci použít. Ale do Vánoc určitě řízky vyzkouším a podělím se o zkušenosti. Fritéza neležela ladem, upekla jsem dukátové buchtičky. Ne jako hlavní jídlo, sladké mě nikdy nezasytí, ale jako moučník. Buchtičky byly upečené za 20 minut a jsou stejně výborné jako z trouby. Zde by se šetřit máslem při potírání nemělo. Nastavíte si program na koláče, ale musíte sledovat, zda není upečeno dříve. Hrnec vytáhnete, posoudíte, a když ještě potřebují dopéct, zastrčíte nazpět, program ani čas se nepřeruší. Takže můžete sledovat, kolikrát chcete. I dnes jsem byla s horkovzdušnou  fritézou velice spokojená. Zítra bude vařen oběd, ale jaký zatím nevím, nechte se překvapit.

Dnes se u nás objevil Ježíšek. Jelikož dodané zboží je vždy nutné vyzkoušet, aby se vychytaly případné mouchy, nešlo krabici bez otevření zavřít do komory. Musela jsem vyzkoušet, jak se dá smažit zdravě, pouze s jednou lžičkou oleje a horkým vzduchem. Jen chválím. Žádné hlídání, za 20 minut se samo vypne a je usmaženo. Když si přečtete recenze k horkovzdušným fritézám, čtete samé chvály. Já žádné zbytečné přístroje do kuchyně moc nechci, robot šel po čase z domu, ale když jde o zdraví, nemohla jsem odolat pokušení. Zítra vyzkouším usmažit řízky,  musím být přeci jen na Vánoce připravena. Pak už ani nemá cenu mluvit o vánočním dárku. Myslím, že za ty roky, kdy jsme nechtěli jíst smažené, si to nyní vynahradíme. Ale ono to nejen smaží, dá se i restovat zelenina, péct moučníky pro dva, a plno dalších funkcí má ten malý chytrý přístroj.
P.S. dnes jsem byla nakupovat a nikdo mě nehonil ze sektoru A do sektoru B, to se mi ulevilo ☺

Čeká nás trochu jiné nakupování, nenechte se překvapit ☺
Upozornění pro nakupující - prosíme zákazníka ve čtverci S1 u sýrů, aby pomalu přešel na J2 u jogurtů, následně zákazník u brambor na souřadnici B12, aby uvolnil místo dalšímu nakupujícímu ze sektoru P22 u polévek … Děkujeme a těšíme se na vaši další návštěvu v roce 2021.

Napekla jsem skořicové šneky, zapálila svíčky, zabalila se do teplé měkké deky a trochu lenošila, což k podzimu patří. Když na okna bubnuje déšť, nedá se toho moc dělat. Blažené rozpoložení si musíme navodit sami, nikdo jiný to za nás neudělá. Nenecháme dopustit, aby nás přepadla špatná nálada. Ono jednou to vše špatné odejít musí, není důvod, abychom se mračili. Negativně myslící lidé si ani neuvědomují, že vidí svět jen takový, jaký ho chtějí vidět. Realita světa okolo nás je tvořena odrazem našeho vnitřního světa. Pokud jsme negativní a plní zloby, vnímáme okolo sebe jen těžkosti. Štěstí ve skutečnosti závisí jen na nás. Největšími tvůrci našeho vlastního života jsme my sami. Na každé špatné situaci se dá najít i kousek pozitivního, ale musíme chtít. Zjišťuji, že ten malý ošklivý virus mi něco vzal, zároveň i něco dal. Naučil mě vyhýbat se obchodům. Dříve jsem prolézala obchody, abych zjistila, co se vyrábí, co je in, co vymysleli za novinky, co nového nám nabízí IKEA... Vždy jsem se domů vracela s nějakým kouskem, který jsem nepotřebovala. Myslím, doufám, věřím, že s tím skoncuji ☺

Levínská rozhledna vybudovaná z bývalé zvonice na vrcholu kopce je nyní opravena

K podzimu ranní mlhy patří. Byla by škoda zůstat doma, nevyjít do přírody. Jsem staromilec nejen ohledně předmětů, ale mám ráda i starou architekturu. Ráda se kochám zajímavými stavbami. Vždy když jedeme kolem vesničky Levín, zastavíme se pokochat místním kostelem nezvyklého tvaru. Dnes probíhaly bohoslužby, takže jsem se mohla kochat i uvnitř.

Míra podzimního zbarvení listů se liší podle druhu stromu. U stromů z tvrdého dřeva se listy zbarvují více než u jiných stromů. Na zbarvení listů má vliv délka dne, intenzita denního světla a teplota. Pokud teploty klesají a den se zkracuje, vegetační období končí, rostliny se připravují na zimu. Z listů jsou odváděny důležité látky a uskladňovány v jiných částech rostlin. Tyto zásoby jsou využity v jarním období, při rašení a růstu nových listů. Rostliny se chystají na odpočinek, musí přečkat období nouze a nepříznivých podmínek. Trochu závidím, jak to ta příroda vyřešila u rostlin, na nás lidi v tomto směru trochu zapomněla. Každé jaro by se mi hodily určité látky na rašení nových částí těla ☺

Já o prvním sněhu sny nemám. Můj dnešní sem byl o kole, které bylo celé růžové, nechala jsem ho před obchodem neuzamčené a někdo mi na něm ujel. Byla jsem bez mobilu a bez peněz. Prodavač chtěl udělat dobrý skutek a náhradní díly co jsem nakupovala, mi nechával zadarmo. Odmítla jsem, už mi byly k ničemu. Šla jsem domů v tom poledním parnu pěšky, na sebe naštvaná. Naštěstí jsem nemusela ujít desítky kilometrů, co byly přede mnou, probudila jsem se. Byla jsem celá vyjukaná a oddychla si, že to byl pouhý sen. Dobře vím, z čeho pramenil. Před spaním jsem si vybírala na netu nové sedlo. Netušila jsem, že k tomu je potřeba, aby mi byl změřen zadek. Zadek jsem si měřila za mlada sama, abych předešla větším rozměrům svého pozadí a nenechám si ho měřit od nikoho jiného. Raději si nechám svoje staré sedlo a z něho otlačený zadek neurčených rozměrů.

Jedenáctý listopad, svátek svatého Martina, je tradičně spojován s prvním sněhem, svatomartinskou husou a ochutnávkou prvního vína. Skutečný Martin z Tours vůbec nejezdil na bílém koni, jedl a žil skromně. Proto je na pováženou, proč je právě s jeho jménem spojováno jídlo a pití. Legenda o bílém koni, na kterém Martin přijíždí a veze s sebou první sníh, vznikla docela prozaicky. Lidé si během let všimli, že vždy kolem svátku svatého Martina přichází první sníh. Spojili tak jeho jméno s bílým koněm, symbolizujícím první sněhové vločky. Bohužel v našich krajích se sníh neobjevuje ani na bílé Vánoce, můžeme si o něm nechat jen zdát.

Máslovické muzeum másla
Při jízdě na kolech kolem Vltavy jsme odbočili a projížděli malou obcí Máslovice. Překvapilo mě, že zde mají muzeum másla. Vzhledem k tomu, že při cestě po cyklostezce z Kralup jsme potkávali samé cyklisty, bruslaře a běžce bez roušek, ani jsem si neuvědomovala, že kolem nás řádí ten nebezpečný virus a vše je uzavřené. Jsem staromilec i zalitovala jsem, že nemohu vidět ty krásné předměty používané na výrobu másla. Doufám, že se brzy vrátím, abych se pokochala všemi těmi udělátky. Ale na kole už to určitě nebude. Nerada jezdím na výlety tak, že se stejnou cestou vracím nazpět. Mám raději okružní jízdy. Proto jsme si našli cestu z Řeže přes lávku, která pokračuje do Úholiček. Asi jsme si měli také pročíst diskuze k této cestě. Jeden cyklista na netu to popsal slovy: Je to hnus fialovej a jen pro pevné nervy. Cesta je úzká, po velikých kluzkých kamenech, zablácená, těsně nad hladinou Vltavy. Když se na ni vydáte, není cesty zpět, není kde se otočit, neboť na jedné straně teče Vltava, na druhé straně je skála. Kolo strkáte opatrně, aby se nesklouzlo a nestrhlo vás do řeky. Ale nelze to vzdát, musíte pokračovat. Naštěstí tento nebezpečný úsek je cca 300 metrů dlouhý, dál už se dalo normálně pokračovat. Vím, že podruhé takovou cestu nechci absolvovat. Koupání v řece koncem října bych nechtěla zažít

Letošní podzim se mi zdá mnohem barevnější, než byly všechny podzimy, které jsem doposud zažila. Ne, že by se změnila příroda. Změnil nás koronavirus a doporučení odborníků zbytečně nechodit mezi lidi. Denně raději chodím do přírody a to za každého počasí. Nikdy dřív bych nešla v listopadu hledat houby, za mlhy bych raději seděla v teple domova zachumlaná do teplé deky se sklenkou něčeho dobrého, za deště bych nevystrčila ven ani nos. Nastala změna, která mi umožňuje zblízka vidět  rozmanitou podzimní přírodu a možná posunuje i mojí zdatnost. Někdy se člověk dostane do situace, kdy není cesty zpět a musí překonávat překážky, se kterými nepočítal. Ale o tom až příště.

Listí žloutne, poletuje, po strništích vítr duje, brzy bude mráz
Máme pocit, že jsme stále ospalejší, ale věřte, že podzim má i své světlé stránky. Například dlouhé procházky přírodou. Stačí se projít v podzimním, sluncem zalitém parku plném barevných stromů a dobití energie je zaručeno. Blíží se Vánoce. K tomu asi netřeba nic dodávat. Někdo se na ně těší více, někdo méně, ale musíme si přiznat, že za chvíli je tu máme jako na koni.

Nevím, zda jste si někdy všimli těch krásných kuliček na dubových listech, kterým se říká duběnky. Uvnitř duběnek je komůrka pro larvu, která se v nich vyvíjí. Dospělý jedinec se z kuličky musí prokousat ven, jedná se o vosičku žlabatky dubové. Kdybych nehledala houby, nenašla bych tyto listy s kuličkami a celý proces vývinu by mi byl nadále utajen ☺

Dny bývají sice kratší, ale neobvykle teplé. Bukové lesy jsou v tomto barevném období nejkrásnější. Mezi bukovým a dubovým listím jsou houby před zraky houbařů krásně ukryté, ale když už najdete, jsou zdravé. Hledala jsem malý smrček, který bych přesadila do květináče a na Vánoce ozdobila, ale vrátila jsem se bez smrčku, zato s houbami.

I když by se mohlo zdát, že samota je depresivní, každý by měl umět být sám. Podzim je k tomu výborný čas. Je jen na nás, kde se rozhodneme si svojí samotu užít a protřídit si myšlenky. Ať už je to horká koupel ve vaně plné pěny, nebo procházka v uplakaném dni. Čas, který zvládneme prožít jen sami se svými myšlenkami je velmi užitečný a nezanedbatelný, dokáže odbourat stres a smutek, smazat neužitečné věci, které v hlavě straší jen proto, že je sami nedokážeme dořešit. Rozhodla jsem se pro pár dnů samoty a odjela domů, do bytovky, abych ji připravila na zimní bydlení. Z okna jsem viděla, že život plyne stejně jako před pandemií, lidé vyrážejí  na nákupy, na procházky, na poklábosení. I policie se ve městě znovu objevila. Na lavičce uprostřed náměstí seděla nějaká nezvykle hlučná společnost. Policie je legitimovala, ale jeden z nich neměl doklady. I nechala ho prohledávat kapsy a pobízela k dalšímu vyprazdňování kapes uvnitř bundy, v zadní části kalhot, kapsy na nohavicích... Bylo zábavné pozorovat policajta, jak obíhá kluka a ukazuje na další a další kapsy, které by měl vyprázdnit. Čekala jsem, zda si ho odvedou na služebnu, moc čistě zrovna nevypadal, ale vzdali to a nechali ho být. Asi neměli v úmyslu si zamořovat svoje doupě viry.

Dušičky – vzpomínáme na své zemřelé, doma si zapálíme svíčku a v duchu jim povyprávíme, jak se nyní u nás žije. Nebudeme si stěžovat, neboť fňukání je to nejjednodušší. Žádný z našich předků to neměl jednoduché. Zažili kolektivizaci zemědělství, druhou světovou válku, nucené práce v Německu, první světovou válku, odchod velké části rodiny za prací do Ameriky, zažili umírání svých dětí, kdy nebyly léky na dnes běžné dětské nemoci. On život nikdy nebude úplně jednoduchý, vždy se najde něco, s čím bude potřeba bojovat. Myslím, že po vyřešení pandemie svět ovládne chudoba, na kterou mladá generace není zvyklá. Trend poslední doby byl užívat si, co to jde, nemyslet na budoucnost. Hlavně mladá generace ponese změnu velmi těžce, neboť vyrůstá bezstarostně, téměř v blahobytu. Kolektivní nezaměstnanost nám přinese kolektivní hněv, což vidíme v západních státech, kdy se mladí lidé bez práce bouří, devastují majetek těm, co nějaký vlastní. Najdou se lidé, kterým nová situace bude vyhovovat. Nastane právo silnějšího, což nám tak trochu ukázala demonstrace proti rouškám, kdy se někteří lidé pro ten kus hadru domnívají, že je jim upírána svoboda. Jsou někteří, co využívají negativní postoj určité skupiny lidí, aby se zviditelnili, aby hlásali, že covid je nástroj pro změnu. Ano touha po moci je velká a síla moci návyková, což nám dokazuje ex prezident Klaus. Naštěstí je i spousta lidí, kteří denně bojují s tím nepřátelským covidem, nereptají, riskují svou nákazu, aby zachránili život druhým. Jsme lidé, různých charakterů, zbabělci i hrdinové, tak to bylo a tak to i nadále bude.