Uška
 
  
Úvodní stránka

 

 Návštěvní kniha
Oko  -  do duše okno
 

praví staré známé moudro charakterizující lidský orgán zraku. Převedeme-li si tato slova do reálu, znamená to, že takový pohled do nitra člověka může být zamřížovaný, šmouhatý, zaprášený, zamlžený, orosený nebo jednoduše úplně zatažený. Jeden z mála národů, kteří se nebojí nechat ostatním nahlédnout do svého nitra, jsou Nizozemci. Jejich okna jsou totiž veliká, čistá a hlavně - bez záclon! V poslední době se i u nás začínají objevovat okna bez zahalení. Přiznám se, že za dlouhých zimních večerů se ráda dívám lidem do oken. Takové okno o majitelích dokáže hodně napovědět. Je to jako pohled do očí. Zvu všechny ty, co mají zájem, nakouknout do mých oken.

            



Jsem ve věku, kdy už mě určitě nic nenutí spurtovat za stále vyšším pracovním výkonem a tak svou energii věnuji hlavně naší malé chaloupce. Trávím zde spoustu času, jak na zahradě, tak při zútulňování našeho bydlení. Ráda nakupuji po bazarech staré předměty, které pak s radostí renovuji a začleňuji  do našeho domova.

        TOPlist

    Fotostránky
    mého muže

 
 Kam občas zajdu:

       Marionneta

      Tady je moje

  My White Obsession

      JANE at HOME

       Vintagelover

       Lucie Living

       Blog u Ilonky

      PASTU domov

     MANU PROPRIA


       coco kelley

    lobster and swan

Září 2020



 

Poslala jsem svého muže k šípku
Abych byla přesná, pouze na sběr šípků, neboť jsem donucena zapracovat na své imunitě.  Dočetla jsem se, že šípkový čaj je zdrojem vitamínu C, proto jej už naše babičky značně využívaly v době virových onemocnění. To jsem ještě nevěděla, že příprava čaje zabere tolik času. Šípek musíme roztlouct v hmoždíři, namočit na 12 hodin a pak jej dát na plotnu vařit. Sice jsem si postup zkrátila, na roztlučené šípky jsem nalila horkou vodu, nikoliv vařící, a později horkou vodou jen dolila. Kolik vitamínu jsem svým zkráceným postupem zabila nevím, ale několik jich zřejmě zůstalo. Čaj je lahodný, vitamín C z něho přímo tryská, ale postup přípravy je náročný na čas. Když jsem popsala místnímu myslivci postup vaření šípkového čaje, řekl, že on když jde v zimě do lesa, trhá přemrzlé šípky rovnou do pusy. Už jsem měla na jazyku něco o plechové hubě, ale na poslední chvíli jsem to raději spolkla

Dala jsem svému tělu čtrnáct dní na to, aby se zcela vyléčilo. Zjistila jsem, že udržovací práce může dělat i někdo jiný než my. Tak u nás najednou pracovali jak zedníci, tak truhláři. Nová zkušenost, že nemusím být přítomna u všeho, mi začala vyhovovat. Nerozhodilo mě ani to, že zedníci postavili zeď dole širší než nahoře. Zeď získala punc dlouhověkosti, kdy tovaryši ještě neměli čím měřit. Co na tom, že dvířka jsou zhotovena z prken různých šířek. Účel splňují, jdou otvírat i zavírat, co bychom si přáli více. Hlavní věc je nestresovat se. Získala jsem čas na čtení všeho, co mi přišlo pod ruku. Pobavil mě názor psychologa Petra Šmolky na nezadané třicátnice. Nikdy prý nebylo tolik zajímavých třicátnic, které jsou bez partnerů. Jejich vrstevníci nějakou partnerku už mají, nebo si hledají partnerku mladší. Tedy třicetileté ženy hledají partnery mezi staršími ženatými muži, kteří mají již nějakou ekonomickou pozici a pro něž milenka je atraktivnější než manželka.  Manželka, která po čtvrtstoletí zajišťovala teplo domácího krbu a pomalu splývala s bytovým zařízením, jde z kola ven. Milenka se domnívá, že dosáhla svého, získala muže se sexy mozkem. Ono ani nejde o ten mozek, jako o sexy peněženku. Takové botičky od Diora udělají na chvilku radost, ale po čase slečny zjistí, že jsou draze vykoupeny. Život s partnerem si představovaly naprosto jinak a žádají o rozvod s tučnými pravidelnými platbami. Ani muž nebyl v tomto svazku spokojen, neboť se domníval, že bude stejně jako v prvopočátku stále obdivován, nebudou se na něj valit starosti, bude mít sex, kdy se mu zachce, a ještě bude mít doma naklizeno a uvařeno, jak byl zvyklý z prvního manželství. Jak předejít těmto zklamáním? Rada, že vztah může dobře fungovat tam, kde ten druhý dokáže naplňovat naše očekávání, s nimiž jsme do vztahu vstupovali, je úsměvná. Do manželského svazku většinou obě strany vstupují s růžovými brýlemi a se značně nereálnými představami. Teprve čas ukáže, do jaké míry se dvě odlišné osoby dokáží sobě přizpůsobit. Hlavně ženy určitého věku si musí uvědomit, že takových mladších čekatelek je na každém rohu hned několik a dle toho se zařídit. Muži mají rádi domácí puťky jen do doby, než poznají atraktivní kolegyně. V žádném věku by žena neměla rezignovat na svůj vzhled, své záliby. Chce to jen trochu odhodlání. Dobrý pocit, že ještě nepatří do sběrného dvora, také není pro ženu k zahození

Sledujeme směr a rychlost větru

Je fajn, že se o vás někdo v době nemoci

pečlivě stará. Ale když vám trochu otrne,

tolik pozornosti zas nepotřebujete.

Hlavně střelci nemají rádi, když jim

někdo zastřihuje křídla a rady jako ten

kefír si nedávej, zastrč už ty nohy pod

peřinu, už zas někde lítáš, nechtějí

slyšet. Tedy jsem své drahé polovičce

doporučila vyjížďku na kole. Nejlépe do

hospůdky pod kopcem, kde si majitel rád

přisedne a poklábosí. Vzal to opačným

směrem. Poseděl a poklábosil

s kamarádem, co vaří pivo. A protože ten

 pan sládek ví, že miluji vše hořké, poslal

mi pití, které pro mne bude určitě lepší

než čaj. Měl pravdu, bylo

 

V pondělí jsem byla objednána na každoroční preventivní prohlídku. Vzala jsem sebou zkumavku a postěžovala jsem si, že mě tady bolí a tady zas píchá. Paní doktorka hned věděla a napsala mi antibiotika pro případ, kdyby se to zhoršilo, aby to neohrozilo ledviny. Byla jsem přesvědčena, že se to nezhorší, že to čajíčky a doplňkem stravy, na který je televizní reklama desetkrát za večer zvládnu. Nezvládla jsem to. Nastaly krušné časy. Tři dny vysokých teplot, které mne naprosto vysílily. Říkala jsem si, že bych raději ten obávaný koronavirus, kdy lidé mají jen nepatrné příznaky, nic je nebolí. Člověk si nemůže vybírat. Nakonec jsem antibiotika velice ráda sezobla. Už je lépe, ale ještě pár slunečných dnů musím zůstat v posteli. Občas vyklouznu, abych zkontrolovala dění na zahradě. Zjišťuji, že se beze mne zcela obejde. Roste si to vše  v naprostém klidu, nikdo nic neokopává, neusměrňuje, přesto je stále krásná. Na jaře jsem vynesla veškeré nepoužívané nádoby, abych je osázela rostlinkami. Plastové truhlíky a květináče se u nás nevyskytují.

To, že léto pomalu končí, mi dává každoročně najevo tím, že se mi ozvou  skryté slabosti mého těla. Je září, stále slunce svítí, ale už tolik nehřeje. Byla jsem zvyklá chodit po ránu po zahradě pouze v tom, v čem spím, což asi v tuto roční dobu  není dobré. Každoročně to odnesu nějakým nachlazením, které mne upozorní, že už si své zdraví musím víc hlídat. Znám svá slabá místa, kdy mě ucho mírným píchnutím upozorní, že může začít bolet mnohem víc. Klouby mě upozorní, že chtějí teplo a pokud jim ho neposkytnu, dokážou si ho rychle vynutit. Musím se smířit s tím, že léto končí, doba, kdy stačilo na sebe obléknout lehké šaty je za námi. Možná je za námi i doba popíjení piva, kterým jsme se při svých cyklovýletech osvěžovali na všech zahrádkách, které jsme míjeli, abychom zahnali žízeň tímto skvělým mokem. Přijde doba vhodná k popíjení káv, čajíčků, svařáků a jiných nápojů, ale bohužel už to nebude na zahrádkách restaurací. Že léto končí je vidět v Kokořínských údolích, kdy se i ve dne začíná kouřit z komínů u chalup, které sluníčko již neprohřeje. Dny se nám pomalu zkracují, večery netrávíme na zahradě, která je i v této době stále plná plodů. Můžeme se těšit, že brzy získá i paletu úžasných podzimních barev. Nesmutním. Jsem smířena s tím, že se změnou počasí nic neudělám a musím ji brát tak, jak přichází.

Zde je to malé dovezené dítko, sice ještě moc nekvete,
ale jsem si jista, že to letos ještě stihne. Denně dostává přísun vody,
abych ji přesvědčila, že nejen u Labe by byla spokojena.

Po cestách kolem Labe roste všelijaké kvítí, ale tato rozkvetlá rostlinka nemohla uniknout mojí pozornosti. A protože kolem rostlo mnoho vysemeněných jejích dětiček, jednu jsem si z mokré půdy vytáhla a dovezla si ji domů. Po dvaceti kilometrech v parném létě na kole vypadala, že tu cestu nepřežije. Zasadila jsem ji do květináče a chvíli s námi žila v pokoji, aby měla stálou teplotu. Prospělo jí to, její žloutnoucí listy opadaly a vzpamatovala se. Nyní už roste venku a nasadila na kvítka.

Šmějdi jsou všude kolem nás a nejen ti s předraženými hrnci
Dnes mi volala paní z Komerční banky. Sdělila, že rozhovor je nahráván a požadovala ode mne sdělení, jaké příjmy pobírám. Nestačila jsem se divit a odmítla jsem jí sdělit cokoliv o svých příjmech. To, že se jedná o bankovní úřednici, potvrdila tím, že mi domluvila schůzku s osobní bankéřkou s odůvodněním, že pokud jim nesdělím zdroj svých příjmů, bude mi vypovězen účet. Zašla jsem tedy na PC, sjednanou schůzku zrušila s tím, že právní záležitosti si vyřídím s vedením banky. Našla jsem si e-mail na ředitele KB a sdělila jsem mu jejich neoprávněný požadavek vynucovaný od svých klientů. Během chvíle volala osobní bankéřka, že skutečně došlo k nezákonnému požadavku. Požadovala jsem od ní omluvu, což taky udělala. Jistě, pan ředitel se omlouvat nebude, když dal podřízeným takový příkaz. Určitě by si toto sami nevymysleli, když celý rozhovor je nahráván a bylo mi sděleno, že tyto informace budou požadovat od všech klientů i jiné banky. Jedná se o zastrašování a vydírání klientů. Někteří se asi nechají takto vydírat, já určitě ne. I když mám u KB pouze pár příjmů a dost trvalých příkazů, změna banky by mi zabrala čas, který považuji za zbytečně ztracený. Říkám, že u KB mám uloženo tolik peněz, kolik by mi vystačilo do konce života, ale umřít bych musela tento pátek
Důvěra je velice křehká věc a tu mojí KB již dávno ztratila.

   

Naši klučíci se zúčastnili 66. Litoměřické regaty s mezinárodní účastí konané koncem srpna. Oba si odvezli medaile, oba se zúčastní Mistrovství republiky ve veslování koncem září. Z mého pohledu už je vítězství pouze to, že milují pohyb a díky tréninkům nemají čas na vysedávání u počítačů. Od raného věku se věnovali různým sportovním aktivitám, až se oba nakonec rozhodli pro veslování.