Uška
 
  
Úvodní stránka

 

 Návštěvní kniha
Oko  -  do duše okno
 

praví staré známé moudro charakterizující lidský orgán zraku. Převedeme-li si tato slova do reálu, znamená to, že takový pohled do nitra člověka může být zamřížovaný, šmouhatý, zaprášený, zamlžený, orosený nebo jednoduše úplně zatažený. Jeden z mála národů, kteří se nebojí nechat ostatním nahlédnout do svého nitra, jsou Nizozemci. Jejich okna jsou totiž veliká, čistá a hlavně - bez záclon! V poslední době se i u nás začínají objevovat okna bez zahalení. Přiznám se, že za dlouhých zimních večerů se ráda dívám lidem do oken. Takové okno o majitelích dokáže hodně napovědět. Je to jako pohled do očí. Zvu všechny ty, co mají zájem, nakouknout do mých oken.

            



Jsem ve věku, kdy už mě určitě nic nenutí spurtovat za stále vyšším pracovním výkonem a tak svou energii věnuji hlavně naší malé chaloupce. Trávím zde spoustu času, jak na zahradě, tak při zútulňování našeho bydlení. Ráda nakupuji po bazarech staré předměty, které pak s radostí renovuji a začleňuji  do našeho domova.

        TOPlist

    Fotostránky
    mého muže

 
 Kam občas zajdu:

       Marionneta

      Tady je moje

  My White Obsession

      JANE at HOME

       Vintagelover

       Lucie Living

       Blog u Ilonky

      PASTU domov

     MANU PROPRIA


       coco kelley

    lobster and swan

Leden 2021


 

Život je jako fotografie, také potřebujete negativy k rozvoji.
Když se ohlédnu nazpět, zjišťuji, že prodělaná nemoc mi také něco dala. Přestalo mi chutnat pivo. Vždy jsem oběd zapíjela pivem, protože limonády nepiju a vody mám přes den dostatek. Přišlo to samo a snahy mé polovičky vrátit vše do původního stavu odmítám slovy, aby mi ten ocet nenaléval. Jak se moje tělo dobře rozhodlo, jsem se dozvěděla až z článku o dietách. „V Česku se jedno nebo dvě piva denně berou jako pití šťávy, a když nepijete, jste divný. Přitom neexistuje bezpečná dávka alkoholu. Alkohol je pro buňky těla vždy toxický.“ Z mé strany nešlo o nějakou snahu o zdravý způsob života, přišlo to prostě samo a já s tím nemám problém.

Krmení ptáčků v zimě je naším národním sportem a mnohdy se předháníme, kdo bude mít krásnější krmítko a čím vším dokážeme ptactvu vylepšit jejich jídelníček. Měli bychom mít na paměti, že ptačí krmítka nejsou popelnice a že ptáčci mnoho potravin nedokážou strávit. Většina ptactva si vystačí se semennou stravou, jako jsou plody slunečnice, obilí, mák, proso, sezam, plevelná semena, kukuřice, ovesné vločky, šišková semena nebo rýže. Jejich další pochoutkou jsou dužnaté plody, jeřabiny, šípky, ptačí zob, nejrůznější keřové bobule. Dokáží vyzobat i měkké části jablek, hrušek, ořechů a nepohrdnou ani strouhanou mrkví nebo nesolenými vařenými bramborami. Někteří labužníci jako třeba sojka, strakapoud a sýkorky upřednostňují tučné kousky masa a lůj.

Zázrak ukrytý v nenápadné kostce
Droždí - babičky ho milovaly, dnes je mimo kuchyni téměř zapomenuté. A je to škoda. Je to totiž levný a zároveň účinný recept na krásu. Za pár korun zlepší vlasy, pleť i náladu. Věděli jste o tom, že droždí působí jako přírodní antidepresivum? Díky vysokému obsahu vitaminu B pomáhá proti úzkosti, prudkým změnám nálad a nervozitě. To je jeho jedna z největších předností. Droždí je bohatým zdrojem důležitých vitaminů celé skupiny B. Proto je lékem na spoustu neduhů: pomáhá hojit podrážděnou pleť, podporuje trávení, posiluje imunitu, odbourává nespavost a únavu. Podle odborníků má droždí nejlepší účinek, když ho konzumujete s vodou či mlékem těsně před spaním. Proč právě v tento čas? V noci se tělo regeneruje a jakákoli podpora se mu tedy hodí ještě víc, než kdykoli během dne.

Probouzíme se do nezvykle mrazivých dnů, ale pokud alespoň
na chvíli vykoukne sluníčko, jsou to dny přímo ladovské.

Dnešní ráno nás překvapilo bílou nadílkou. To se zas tak často nestává, tedy jsem musela trochu na čerstvý vzduch. Myslím, že mi to jen pomohlo, cítím se už velice dobře, vrátila se mi radost ze života, která mi hodně chyběla. Myslím, že mi k tomu pomohla i Eliška, kterou jsme trochu vyvezli na saních.

Své unavené tělo musím trochu rozhýbat. Když nemůžu ven, tak se pohybuji alespoň v kuchyni. Proběhla zkouška, zda nedošlo ke ztrátě čichu. Listové těsto jsem naplnila nastrouhaným uzeným masem smíchaným s nivou. Ta vůně, která vycházela z trouby mne ubezpečila, že čich a chuťové buňky fungují naprosto dokonale. Všichni jsme jako slintající Pavlovovi psi, akorát nám už nestačí podstrčení obyčejné misky. Trochu jsme se časem přeci jen vyvinuli

Napsala jsem vám, že mě chytila hnusná nemoc, která mě odmítá opustit. Včera nastal zlom, začala jsem mít hlad a chuť na pořádné jídlo. To je první známka, že se tělo vzpamatovává. Když pacient začne jíst, je z poloviny vyhráno. V ten moment se stane v našem těle spousta věcí. Pocit chuti v ústech spustí receptory na povrchu jazyka, které pošlou signál do mozku říct zbytku těla, že je jídlo na cestě. Jídlo vstoupí do žaludku a expanduje. A jak si tak užíváme pocit uspokojení, žaludek se již připravuje na další dodávku jídla a tekutin. Tedy pomalu plením lednici a nabírám na síle, začínám věřit, že té hnusné nemoci dokážu utéct.

Oznamuji, že mě chytla nemoc, která mi vzala veškerou energii a chuť do života. Při pomyšlení, že bych na blog měla něco napsat, mě vždy začaly bolet obě ruce. Hlava prázdná, nebyla schopná jakékoliv myšlenky. Dnes konečně nastal malinkatý posun. Začala jsem se dívat na tu hnusnou nemoc s humorem, neboť nic jiného nepomáhalo. Uvědomuji si jak je to fajn, že na nemoc nejsem sama, že je tu se mnou moje drahá polovička, která se o vše postará. Začal i vařit Hodil celé kuře do hrnce. V současné době to je nejbáječnější jídlo na světě, na nic jiného se nemohu ani podívat.

Do nového roku přeji hodně pohody. Můžeme mít tisíce přání, tužeb a snů, ale jen štěstí, zdraví, láska a přátelství dávají smysl našim dnům.
Malinko jsem si prodloužila klid svátečních dnů. Věřte, že to nutně potřebuji, abych nabrala sílu a chuť k dalšímu psaní.