Kulička plná zdraví - když lampiony mochyně zblednou, až zprůsvitní, můžeme z nich vyjmout  plod. Je kulatý, má velikost kuličky hroznového vína a je sytě oranžový. Nelekejte se lepkavosti plodu, ta rozhodně není na škodu – spíše naopak, udržuje rostlinu čerstvou. Mochyně obsahuje více vitaminu C než citron. POZOR! Vždy je nutné počkat, až bude plod opravdu zralý. Jinak je totiž jedovatý!

Podzimní deprese??? Já podzimní deprese nemám, protože jsem se jednoho dne rozhodla, že budu mít podzim ráda. Funguje mi to dobře – je to vlastně docela dobrý recept, ne?

Občas si dám víno i v hroznech, protože hroznové víno je bohaté na draslík a obsahuje i vápník a hořčík. Tyto minerály podporující srdeční činnost a dodávají energii buňkám. Napomáhají vyplavování jedovatého odpadu z organismu, zlepšují činnost ledvin.  Takže hrozny se snažím napravit to, co jsem tekutým vínem minulého dne pokazila.

Mrazík už u nás krásně maluje.

Kamínek z Řecka od Katky se dostal
do společnosti českých fazolí.

Citace odborníků z tisku:

-To že ženy jsou při pití alkoholu zranitelnější potvrzuje i skutečnost, že například  u alkoholiček se cirhóza, poškození srdečního svalu a nervů rozvine po významně kratší době než u alkoholiků.
-Podle britských vědců může pravidelná konzumace alkoholu snížit závažnost revmatoidní artritidy a také riziko postižení touto chorobou.
-Mozku starších žen svědčí pravidelné mírné dávky alkoholu. Podle posledních výzkumů jsou na tom seniorky, které trochu pijí, psychicky lépe než abstinentky.

I já si myslím, že občas sklenka dobrého alkoholu je prospěšná. Již několik let dělám babské pití z višní a je opravdu vynikající a stojí za to je vyzkoušet a nemít výčitky:-)

Domácí griotka
500g dobře vyzrálých višní, 100g cukru, 500ml vodky
Višně odpeckujeme, dáme do větší sklenice, zasypeme cukrem a zalijeme alkoholem. Sklenici uzavřeme a necháme na chladném a temném místě. Cukr můžeme  přidat dle chuti. Hotovou griotku slijeme do lahví a višně určitě dlouho nevydrží, protože jsou vynikající jak samotné, tak do dezertů.

V červeném víně se skrývá tajemství dlouhého života. Lidé, kteří pravidelně popíjejí tento lahodný mok z hroznů, žijí déle a také jsou méně nemocní. Tímto se řídím už nějaký ten rok a proto jsem dostala tento trefný dárek :-)

Vánoce budou brzo klepat na dveře a tak jsem se v předstihu pustila do šití sáčků na dárky. Zdají se vám malé?  Vždyť malý dárek věnovaný od srdíčka dokáže udělat velkou radost. Pro jistotu mám i několik košíků, aby ti malí mohli mít větší dárky, protože ti tuhle filozofii ještě neuznávají :-)

V polovině října jsme si udělali výlet na vrchol Čap. Je to sloup ze železitého pískovce. Leží na skalní plošině v nadmořské výšce 387 m. Na tomto místě byl na konci 13. století vybudován  rodem Berků strážní hrad, ze kterého už zbyla pouze sběrná studna ve skále.
Lidé většinou přijímají energii ze stromů. Když jsem viděla to krásné torzo stromu, řekla jsem si, že mu musím trochu energie předat :-)))
A našla jsem svou poslední letošní houbu.

Podzim je období krásných barev v přírodě. Mám ráda, když slunce svítí skrz barevné listy na stromech. Mám ráda šustění spadlého listí při podzimních procházkách. A když je opravdu ošklivo, tak zalezu pod deku, uvařím voňavý čaj a spokojeně lenoším. Už jste ochutnali jablečný čaj? Pokud chcete vyzkoušet, tak neváhejte. Jablko oloupeme a slupky dáme do sklenice. Zbytek jablka pokrájíme na kousky, přidáme ke slupkám a zalijeme horkou vodou. Necháme luhovat alespoň pět minut. Pak ochutíme medem, citronem a posypeme skořicí. Můžeme si popíjet voňavý čaj a pak ještě vyjíst teplá jablíčka.

Zkuste nasvítit pokoj z několika různých úhlů a s pomocí různých světel. Vždy vás překvapí jiná atmosféra. Že světlo přináší psychickou pohodu, se ví již dlouho. Správně zvolené světlo nám pomůže navodit dobrou náladu, zklidnit tělo i mysl, a tedy nastolit příjemnou atmosféru, ve které se budeme cítit dobře. Proto jsem vyštrachala starou plechovou lampu dovezenou z dovolené z Turecka. Byla na svíčku, což bylo dost nepohodlné. Takže jsem ji nechala předělat na elektřinu, našroubovala úspornou žárovku a svítíme od večera do rána a je nám fajn.

Nastal  čas  na  podzimní  výzdobu  truhlíku.
 
 
 
 

A můj konečný zednický výtvor - oprava popraskaných sloupků. Natáhla jsem je lepidlem, perlinkou a nakonec štukem. Bylo to moje první zedničení a byla jsem doslova unešená. Nejtěžší pro mně bylo vytočení štuku i když jsem se snažila řídit instrukcí virtuální kamarádky Věrky, že to je jako masírování chlapa :-))) Zjišťuji, že to je makačka a asi v tom nebudu pokračovat. Jen jsem si řekla, že zkusit se má všechno.

Tolik jsem četla o škodlivosti alkoholu, že jsem si řekla: Je na čase s tím skončit!!! Nemyslím s alkoholem, ale se čtením :-))))) Nastaly dlouhé sychravé večery a občas je tu jen alkohol, který dokáže zahřát.

Ke křížkovému vyšívání jsem se dostala zcela náhodou. Myslím si, že všechno se musí vyzkoušet.  Když se ví kam píchnout, je to jednoduché. Ušila jsem  usměvavé jehelníčky, ale ty se doma dlouho neohřály a putovaly udělat radost o dům dál.

Červená řepa – znala jsem jen jako kompot, ale po zjištění, že obsahuje minerály krásy a podporuje regeneraci celého organismu, jsem ji začala pěstovat  a často si dělám salát: Oloupu, nastrouhám, přidám sůl, pepř, česnek a pár lžiček zakysané smetany nebo bílého jogurtu. Chutná výborně a pomyšlení, že s každou snězenou lžičkou jsem krásnější, je blažené :-)))

V jednom křoví v nedaleké vesničce žila byla jedna stará bedna, naplněna ještě staršími, nepotřebnými věcmi. A tak mi to nedalo a tato bedna nyní přebývá u nás na chaloupce a je naplněna velice potřebnými věcmi :-)))

Pomocí mých virtuálních kamarádek jsem se zase pustila do háčkování.
Začala jsem  minisrdíčky, pokračovala kolečky na zakrytí zavařeninových uzávěrů, dále kulatým polštářem s háčkovaným středem. Uvidíme čím budu pokračovat. Ale určitě si chci vyzkoušet starou filetovou techniku.  Podzimní sychravé počasí mi zas dává příležitost k novým dekoracím na naši chaloupku.

Dnes jsme si udělali výlet na židovský hřbitov v Radouni. Byl založen roku 1789. Je tam  postavena osmiboká novorománská obřadní síň, která je zrovna rekonstruována. Střecha je dělaná zvláštní omítkou. Vše je natřeno vápennou omítkou, která po čase udělá patinu. Nyní bez patiny, neboť zrovna dokončovali nátěr. Měli jsme to štěstí, že jsme mohli vstoupit dovnitř.

Kulatý polštářek -  dlouho jsem po něm toužila. Nakonec jsem se pustila do výroby. Výsledek posuďte sami.

Mosaznou postel vlastníme už dlouho. Jediný kousek nábytku, který se stěhoval z první chaloupky do té současné.

Koncem září máme na zahradě spousty zahradních ostružin. Nejsou sladké, tak z nich dělám džem, který přidáváme do bílého jogurtu.

Tento gobelín je velmi chráněný. Potkali jsme jej, když jsme jeli s manželem z naší první dovolené, bohužel už zcela bez peněz. Byla jsem moc smutná, že jej nemohu mít a stále jej okukovala a nechtěla jsem od něj odejít. To se mi vyplatilo. Manžel vyndal utajené peníze z řidičáku, které měl na případné pokuty a gobelín zakoupil. Od té doby jsem dlouho počítala i s rezervou v řidičáku, ještě neexistovaly platební karty. :-)))

Každý rok si u nás v nefunkční pumpě udělají hnízdo sýkorky. Vyvedou mladé dvakrát ročně. Pumpa není zrovna ideálním místem na hnízdění. Když pálí slunce je tam horko. Když prší, tak tam zatéká. Je hezké pozorovat jak jsou rodiče pilní, mají co dělat aby ty nenasytné zobáčky nakrmili.

Moje jediné kytky co mám uvnitř chaloupky. Jsou uzavřené ve skleníku a přes zimu nezmrznou. Nemusí se zalévat, přihnojovat, kypřit.... Prostě zcela nenáročné kytky.
Daří se jim velice, jsou totiž z PVC     

Při vstupu do naší chodby je na čestném místě můj velmi starý šicí stroj. Na něm jsem v dobách svého mládí obšívala své dvě dcerky a to od šatiček po prošívané kabátky. Dnes už o moje šité výtvory nikdo nestojí. Svěří mi jedině nějaké zašívání, zkracování, látání, entlování....

Chaloupku jsme zakoupili s několika kousky staršího nábytku. Jedním z nich byla tato skříň. Nebyla vábná a proto jsem na ni vyzkoušela své první natěračské pokusy. Tato skříň je velmi využívaná, tudíž často odřená. Takže neustále mění barvy. Už měla odstín bordové, hnědé a naposledy tmavě modré. Ale modrá byla pouhý týden. Zjistila jsem, že mi nevyhovují odstíny barev zakoupených v obchodě. A začala jsem si míchat svoje vlastní odstíny. To jsou zcela neurčité barvy. Barva na tuto skříň byla namíchána z šedé, hnědé, zelené, černé a bílé. Vlastně byla namíchána tak, aby se hodila k látce na žehlícím prknu.

Tuto židli ráda vidím a to doslova. Když jsem ji přinesla domů, byla bíle natřená. Rozhodla jsem se, že ji barvožroutem zbavím starého nátěru. Zatřásla jsem plechovkou a jak jsem otevřela víčko, tak ta žíravina vystříkla nahoru, a rovnou do očí.... Tato židle mi často připomíná, že opatrnosti není nikdy dost.

Moje ruční práce s bazarovými úlovky.

S t a r o n o v ý televizní stolek z měkkého  dřeva z bazaru a zarámované staré fotografie naší malé vesničky na Kokořínsku.

V srpnu 2010 se v sousední vsi natáčel film Lidice. Občas jsem tam zajela na kole, abych nasákla atmosféru od filmu. Bylo to úžasné. Všichni velice slušní, vstřícní, trpěliví. Lidé z okolních vsí byli oblečeni do dobových šatů nebo německých uniforem, učesáni dle čtyřicátých let. Maskérky běhaly po rynku a upravovaly účesy a nalíčení. Krásné dívky roznášely papírové kapesníčky na otření potu z čel a hlavně kelímky s pitím. Stále se zkoušelo, přestavovalo, upravovalo prostředí. Psi a slípky se udržovali na svých místech, což bylo asi nejtěžší. Zuzka Bydžovská hrála chromou babku a aby nevyšla ze cviku, šourala se před kostelem i když se nenatáčelo. Vísku si vybrali na natáčení proto, že kostel je téměř stejný s kostelem v Lidicích a atmosféra vsi s tvrzí na návsi se jim zalíbila na natáčení tohoto válečného filmu.