Uška
 

 Návštěvní kniha

    Oko - do duše okno
 

praví staré známé moudro charakterizující lidský orgán zraku. Převedeme-li si tato slova do reálu, znamená to, že takový pohled do nitra člověka může být zamřížovaný, šmouhatý, zaprášený, zamlžený, orosený nebo jednoduše úplně zatažený. Jeden z mála národů, kteří se nebojí nechat ostatním nahlédnout do svého nitra, jsou Nizozemci. Jejich okna jsou totiž veliká, čistá a hlavně - bez záclon! V poslední době se i u nás začínají objevovat okna bez zahalení. Přiznám se, že za dlouhých zimních večerů se ráda dívám lidem do oken. Takové okno o majitelích dokáže hodně napovědět. Je to jako pohled do očí. Zvu všechny ty, co mají zájem, nakouknout do mých oken.

 

       TOPlist

 úvodní stránka




Jsem ve věku, kdy už mě určitě nic nenutí spurtovat za stále vyšším pracovním výkonem a tak svou energii věnuji hlavně naší malé chaloupce. Trávím zde spoustu času, jak na zahradě, tak při zútulňování našeho bydlení. Ráda nakupuji po bazarech staré předměty, které pak s radostí renovuji a začleňuji do našeho domova.

           _______________________________________________________________________________

PERNÍČEK JIHLAVSKÝCH SELČIČEK
Na srazu virtuálních kamarádek v Jihlavě měl úspěch vynikající perník. A protože mám ráda povidla, uschovala jsem si recept a občas upeču a mohu říct, že nechutná jenom mně. Pokud vyzkoušíte, nebudete litovat.
Recept:
435 g hladké  mouky, 187 g  moučkového cukru, 100 g tuku, 3 vejce, 3 lžíce  medu,
1 lžičku skořice, 1 lžičku perníkového koření, 1 prášek do perníku, ořechy, jedno balení povidel. Zpracovat těsto, nechat 24 hod. odpočívat. Pak rozdělit na díly, ty na pomoučeném vále vyválet jako na štrúdl. Polovina se potře povidly, posypeme ořechy, přeložíme a přitiskneme. Potřeme rozšlehaným vejcem a pečeme asi 10-15 min. v předehřáté troubě.

Co se mi honí hlavou
Páni poslanci nám vymysleli nový zákon o čištění a revizi komínů. Nejspíš proto, aby nám kominické řemeslo nevymřelo. Za nedodržení tohoto zákona nejsou žádné sankce, pouze pokud vám vyhoří dům, tak vám dají symbolickou pokutu. Ale vyhořet barák si jen tak někdo nenechá. Navíc nový předpis prý znamená úlevu, neboť do nynějška jsme prý museli nechat čistit komín šestkrát ročně. No nevím, my jsme na chalupě šestnáct let a komín jsme ještě nečistili. Ale je pravda, že nás chalupáře donutili k zakoupení kominického náčiní. Takže první co letos na chalupě uděláme bude, že vylezeme na komín. Nebojte se i na chalupě máme internetové připojení, takže o zážitky a moji fotodokumentaci nepřijdete.

Dříve jsem neměla ráda vápenné a solné povlaky na květináčích. Ale nějak mi to k té přírodní keramice pasuje, takže se potvrdilo rčení, nikdy neříkej NIKDY. Líbí se mi přírodní materiály, neglazurovaná keramika, kamenné předměty. Hlavně krásná ruční práce, kdy člověk v tom vypracovaném kousku nechá kus ze sebe. Vždyť žádná věc, která má zdobit a přinášet radost  se nerodí s lehkostí.

Dnes nám přibyl jeden tvoreček



RODNÝ LIST

Jméno: Marhulka

Narozena: 12.2.2011 ve 13 hodin

Matka: Uška Ušáková

Otec: Matce neznámý

Počata: Ve slabé chvilce

Místo narození: Pod šicím strojem

Vědět kolik je hodin, je základem každého dne. Už při probuzení zjišťujeme kolik právě je, kolik času nám zbývá a tak podobně. Čas je zkrátka pro každodenní život velice důležitý. Nejideálnějším ukazatelem času jsou hodiny. A nezdají se vám tyto hodiny nějaké  zmatené?  Dalo mi dost práce se zorientovat kolik právě ukazují, ale je to jen síla zvyku. Takže použití pouze pro domácí uživatele, hosté mohou tápat.

Čas - nikdo nestárneme tím, že prožijeme řadu let. Stárneme tím, že opouštíme své ideály.

Jaro už se blíží, sice nesměle, ale přece jen o sobě dává znát. Veškeré zimní plánování se bude převádět do reálu a dokumentovat zde. Zatím studuju plevele a nemohu se dočkat až na ně vtrhnu s motyčkou. Já vím, je teprve únor a máme ještě 1008 hodin do prvního jarního dne, ale náhoda přeje připraveným. Jenže venku už kvetou sněženky a čemeřice. To zahrádkář nemůže zůstat v klidu spát, začíná mu v žilách kolovat neklid.

Je únor, tedy pár týdnů po vánocích a už nás hodní mlsná. Zdržela jsem se v kuchyni o něco déle než je zvykem a upekla bábovku. Ale ne tu klasickou suchou, ale s tvarohem. Po ní se nepráší od pusy :-) Pokud ji chcete upéct, zde je recept.
Bábovka krupička
3 vejce, 12 dkg másla, 20 dkg cukru, 20 dkg dětské krupičky, 1 prášek do pečiva, 1 tvaroh.
Podle chuti přidat ořechy, nebo rozinky, kakao, čokoládu, rum ....
Ušleháme žloutky s cukrem a tukem do pěny, vešleháme tvaroh, krupičku, prášek do pečiva, nakonec lehce vmícháme sníh z bílků. Pečeme na 170°C asi 30 min.

Brzy bude VALENTÝN -  svátek zamilovaných. Oslavy tohoto svátku asi vymysleli květináři v Americe, aby měli v tom dlouhém období mezi vánocemi a velikonocemi jeden den zaručenou vyšší tržbu. Všudypřítomné červené bonboniéry, červené svíčky a kytičky, medvídci se srdíčkem a nápisem I LOVE YOU - až se mi ježí vlasy. Láska prý prochází žaludkem, takže u nás žádní medvídci, ale dobrý křupavý a voňavý bramborák s podmáslím:-)

Řeřicha je salátová rostlina, která pochází z Egypta. Má příjemnou štiplavou chuť a vůni připomínající ředkvičky a křen. Výborná do tvarohových pomazánek, salátů, na chléb s máslem, na brambory.... Pomáhá nám s trávením neboť podporuje činnost žlučníku. A kdo by takovou podporu po vánočním přejídání nepotřeboval. Já určitě ano.


Opět jsem nevydržela a zajela kouknout do bazaru nábytku s přesnou představou co  hledám. Jistěže nic takového neměli. Ale zaujal mě kousek nábytku, který jsem ani trochu nepotřebovala. A to jak barvou, použitým dřevem, propracovaností a nádhernými kulatými nožkami. Chodila jsem kolem a obdivovala. Nakonec jsem odcházela s prázdnou. Ale venku jsem si řekla, že ten kousek nábytku tam nemohu nechat i když se mi vůbec nikam nevejde. Ale to bych nebyla já, abych ho někam nenapasovala. On mě silně přitahoval, on si přímo říkal o vysvobození. Až na chalupě jsem zjistila proč. Koukněte, on má stejnou barvu jako jídelní stůl, stejně zkosené hrany i kuličky na židlích se na něm opakují. Prostě tam na mě čekal.








Když už je u nás poradna přes elektřinu, tak jsem ještě dostala nějaké vybavení na měření. Krásné je na nich to, že mají plno zajímavých čudlíků, koleček a zdířek. Nejkrásnější ale je klika, která při otáčení vydává zajímavé zvuky. Myslím, že mít v životě kliku není k zahození :-)

Je sice polovina ledna, ale venku se nám oteplilo na neuvěřitelných 10°C a sluníčko se už neschovává celodenně za mraky. Pomalu  začínám hledat inspirace, plánovat a v duchu míchat barvy na ty kousky nábytku, které jsem doposud vynechávala. Zima se určitě ještě přihlásí, takže si vařím meduňkový čaj, abych zůstala ještě chvíli v klidu. Zatím to funguje.

Nyní to u nás vypadá jako v pohádce Pat a Mat. Snažíme se vyklízet jakýsi sklep. Pat by chtěl veškeré zajímavosti a  haraburdí vyházet. Ale to Mat nedovolí a přehrabuje se v zaprášených krabicích. Objeví staré brusle, ale to Pata vůbec nezajímá. Mat má obrovskou radost a táhne brusle domů k velké nelibosti Pata. Celý děj vám popisovat nemusím. Jak to dopadne víte už od začátku. Vždyť veškeré pohádky musí mít šťastný konec.

Tentokrát je to sklepní nález. Plnou krabici celokovových natáček neuvěřitelně malých rozměrů. Nevím na co se mohly používat, že by na pudla? Jako malá jsem podobné natáčky zkoušela na svojí ofině. Večer jsem natočila ofinku na tři kovové natáčky, ráno se probudím a na hlavě je něco neuvěřitelně kudrnatého! Myslela jsem, že se to rozčeše, ale marná snaha. Nerovnalo se to ani pod mokrým hřebenem, pomohlo až namočení hlavy pod tekoucí vodu. A to byly natáčky asi dvakrát tak silné než jsou tyto. Takže takové malé natáčky jsou akorát tak  na parádu. Nastrkat do bílého košíčku a pouze se koukat. Bílou barvu už mám, košík jdu hledat :-)

Danah, za tento polštář vděčím Tobě :-) Po prvních třech čtverečcích jsem to chtěla vzdát, nelíbilo se mi to. Nakonec jsem vydržela a jsem moc ráda. A bude ještě jeden. Zbyla mi látka na zadní díl a uznejte, že je krásně sladěná jak barvou, tak strukturou. Jen mám o jednu mikinu méně. Ale zase mám o jeden polštář více a to vlastnoručně ušmodrchaný, což se cení.

Můj první popelnicový nález!!! Nebyl to starý proutěný kufr, ani houpací kůň, jak se vy pyšníte krásnými nálezy.  Byla to vyhozená autodráha, které bych si ani nevšimla. Ale na ni byly pohozené dřevěné vláčky, což bylo úsměvné. Takže jsem dva vagónky donesla domů a přemýšlela na co je použiji. Nemusela jsem dlouho dumat, na chaloupce se mi povalují nitky v šuplíku u šicího stroje, takto to bude určitě přehlednější. Teď mě mrzí, že jsem nevzala těch vagónků víc.

 

K narozeninám jsem dostala k mému velkému překvapení kytku a kupodivu dnes ještě žije. Ale nejspíš  to bude tím, jak jsem se dočetla, že orchideje jsou prý méně náročné než některé jiné pokojové květiny. Nejvíc jim prý vadí přemíra vody. To u nás kytkám rozhodně nehrozí.

Už jste zkoušeli do aromalampy dát místo oleje vonný vosk? Narazila jsem na něj v obchůdku, kde to nádherně vonělo a neodolala jsem. Teď nám to doma voní skořicí kombinovanou se špetkou koření. Nádherná vůně, povzbudí smysly a zbaví zimního chmuru. Skořice prý byla ceněná již na počátku civilizace. Tehdejší národy ji pro její léčivou chuť a vůni považovali za dar vhodný pro vládce a bohy. Dnes si ji můžeme dopřát i my, obyčejní smrtelníci :-)
Tepaná růže  je náš  skvost. Její  předností  je, že  se  časem vůbec nemění.
Jak ji závidím :-)

Největší překvapení nebylo pod vánočním stromečkem, ale dodatečně, neboť tento dar se pod stromek nevešel. Ač se to nezdá, je metr vysoký. Byl to pro mě největší dar a největší překvapení. Takže od nynějška je u nás na chalupě poradenství přes elektriku :-) Ostatně, to je moje hobby již od mládí. Když mi bylo kolem deseti let, nutně jsem potřebovala poslouchat rádio, ale šňůra byla nějak poškozená. No co, tak jsem ji opravila a zastrčila do zásuvky s pocitem, jak jsem dokonalá. Blýsklo to a celá bytovka byla bez proudu. Prostě kutil od raného mládí. :-)

Na svých cestách do jiných měst vyhledávám zastrčené bazary.

    

Letošní vánoce jsem se postarala o překvapení pod stromeček i pro mne. Objednala jsem si přes internet na Bazoši krásné hodiny. Podařilo se mi usmlouvat pár stokorun a čekala jsem na balík. Ten přišel překvapivě hned druhý den. Hodiny byly zabalené ve folii a v hoblinách, takže jsem dlouho, předlouho dolovala a čekala co najdu za překvapení. Hned první pohled na ten poklad mi učaroval. Jsou fakt nádherné! Když jsem z nich odstranila stoletou špínu a vyleštila sidolem, objevily se v plné kráse. Akorát NEŠLY. Malá vada na kráse. Takže překvapení bylo dvojnásobné. Hned jsem běžela za hodinářem a odešla od něj s tím, že opravit se dá vše. Tak na to jsem opravdu zvědavá.

 

Naše kočka Rozárka

Lehounce, tak jako peří, snáší se zima k našim dveřím. A protože zasněženou zimní krajinu mám raději než blátivou, jdu ven a běhám po zasněženém lánu, kde se v ten čas  pohybují pouze hladoví hlodavci. Jejich stopy jsou na sněhu nepatrné, zatímco já se stále znovu bořím a padám. Nevadí mi blížící se vánice, prudký vítr, zmrzlé tváře. A to jen pro hezký výhled, hezkou fotografii, která mi ten zasněžený čas bude připomínat i v dobách velkých letních veder. Budu se sem s radostí chodit chladit :-)
Ladovská zima od Jarka Nohavici

 

 

Ajka
Avi
Beaute
Danah

Evík
Janka
Jaruška

Jolana
Kavaza
Lennka
Lorelai
Marionneta
Magdík
Mokopa
Monis

Radja
Rita - Zuzí
safrýsek
sar
Sharka
Spetulka
Taema
Valinka
Vasa
Vendy