Každým dnem sleduji, kdy už půjdou sušit.

Když jsem procházela naším obchodem, tak jsem objevila poklad. Sítko bez oušek. Ne, že bych jej musela mít pro přípravu jídla, ale nutně jsem jej potřebovala na úplně jiné věci. Skleněný lustr byl demontován a nyní v kuchyni filtrujeme světlo přes drátky :-)

Ptačí domky byly postaveny začátkem 19. století v Úštěku. Jde o malebnou skladbu dřevěných přístavků s pavlačemi při skalní stěně v zadních částí domků. Přístavky navazují na sklepy a chodby vytesané v pískovcové skále. Vysoko nad srázem tam připomínají ptačí hnízda. Zvláštností domků je, že z jedné strany je několik pater a z ulice lze dosáhnout na okap domu.

Nastal čas teplého babího léta.

Tak tuto darovanou ceduli jsem chtěla přidělat na sloupek u vrátek, ale ze dvou důvodů jsem to neudělala. Bojím se, že by tam dlouho nevydržela, neboť je ze skla a kolemjdoucím by se třeba nelíbila. Taky by se mohlo stát, že by u nás stále někdo zvonil a dožadoval by se nabízeného :-)

Původně jsem jela pro jednu židli. Nakonec jsem si odvezla tři krásné židle a pán mě nechal ještě prolézt půdu. Pokladů bylo mnoho, ale vybrala jsem si jen několik drobností. Takže jsem svůj prádelní koutek rozšířila o pár kousků.

Zdálo se mi, že jsem dlouho nedržela štětku v ruce, tak jsem prošla chalupu a našla starou krabičku, která nutně potřebovala natřít. Tuto krabičku jsem dostala od bývalého spolužáka, který se učil truhlařině. Byl se s ní pochlubit a já ji opravdu obdivovala, což mu asi lichotilo a proto mi ji s radostí věnoval.

Len jsem sama sela, plela, okopávala a sušila. A mám vlastnoručně    vypěstovanou dekoraci na celé zimní období.

Léto je letos opravdu velice mokré. Nejlepší obrana je zalézt pod deku, číst a nekoukat z okna. Když už se mi povede zalézt, tak se nedám ničím rušit. Jediné co mě nerozptyluje, je pojídání něčeho dobrého.

Ach ta jablka. Letos nás naše stařičká jabloň překvapila nadúrodou jablek. A proto padají a padají i když ještě nejsou dost zralá. Tak jsem se rozhodla z nich něco vykouzlit. A povedlo se. Jablečné čatní s cibulí a česnekem je vynikající. Recept dávat nebudu, kamarád google zájemcům o recept určitě poradí.

Skřítek neposeda u nás zas prošel bytem a poschovával pár věcí. Po velkém hledání jsem něco našla, ale malovaný sáček TEA BAG je nenávratně pryč. Nejspíš byl odložen do koše, stejně jako použité sáčky s čajem po vylouhování. Jsem z toho docela smutná. Ale nebylo to moje poslední malování :-) Sedla jsem a pomalovala utěrku. Běda, kdo jí vezme na utření nějakého hrnce! To je utěrka pouze na potěchu oka :-)

Čas, to jsou ručičky na hodinovém ciferníku. Skrývají okamžiky štěstí, radosti, smutku a loučení. Času se nezbavíš, nikdy ho nezastavíš. Čas plyne jako voda a nevrací se zpět, proto je mnohem lepší odpouštět než nenávidět.

A jsme na slibovaném výletě na kolech. Láhev už nevezu a tak mohu sledovat krásy kolem sebe. A že jich není málo. Krajina je zajímavá všude, ale práce starých řemeslníků už se vidí málokde. Tato vrata se nedala přehlédnout, štítek u kliky je fantazie sama. Myslím, že dnes by takovému kováři lidé ruce pozlatili. Ani truhlář by se nemusel za takovou práci stydět.

Táááák a jede se na dovolenou. Mám si zapakovat na pár dnů. Pakování to je moje. Zapakuju vždy celou skříň, protože nikdy nevím, co by se mohlo hodit.
Ááááá došla ještě jedna důležitá SMS zpráva. Nebude to hotel. Mám si připravit kolo. Takže znovu. Zapakuji batůžek a na kolo připevním to, co se už nevešlo:-))))
O tom, že bychom měli v době žhavých letních dnů a nocí dodržovat pitný režim, slyšíme na každém rohu. Tak se tím zkusím řídit.

Dnes jsem měla prima den. Poslední dobou nevyhodím žádný kousek železa. Hezky se to naloží a veze do sběrných surovin. Zjistila jsem, že pán co to tam obsluhuje vybírá pěkné staré kousky pro případné zájemce. A mezi ty zájemce určitě patřím. Takže místo do bazaru  občas raději zamířím do sběrných surovin. Tentokrát tam měl zas vyvěšené staré lívanečníky a jiné kousky do kuchyně. Ale litinovému pekáči jsem neodolala. Sice byl hodně zašlý, ale řekla jsem si, že si s tím nějaký čistící prostředek určitě poradí. Neporadil. Musela jsem nožem odřezávat napečené vrstvy, ale co. Mám co jsem chtěla. Nakonec jsem si řekla, že Danah by určitě namítla, že ta patina je na tom krásná, tak jsem tam trochu napečeného nechala. Natřela vyjetým olejem a pověsila venku. Doma v kuchyni už není místečka.

Už u nás probíhá sklizeň. Suším, suším a suším.

Propadla jsem kouzlu malování na textil. Ne, že bych měla tolik trpělivosti a nedostatek jiných zájmů. Ale deštivé počasí mě uvěznilo doma a měla jsem tvořivé období. Dost mě to pohltilo, myslím, že v zimě budu hodně malovat a všichni v okolí budou zahrnuty těmito výtvory.

Letošní způsob léta se mi zdá poněkud zvláštní.

Naše stará jabloň nám přichystala velkou úrodu. Denně sbírám spadaná jablíčka.

Ráno se probudím, venku svítí sluníčko a já si dál pohrávám s myšlenkou realizovat venkovní kuchyň. Dnes jsem si udělala v té pomyslné kuchyni tvarohové bábovičky. Nevypadají špatně, co na ně říkáte? Dostali jste na ně chuť? Tak vám dám návod: Chce to nějaké pěkné formičky, trochu sádry s vodou a bábovičky jsou hotové za pár minut. A věřte, že vydrží hodně dlouho :-)

Starých žehliček mám několik. Nedávám je nikam na polici, ale používám je ke dveřím, aby mi je průvan nezavíral. Mám i s odnímatelným držadlem. A to je velký problém. Když nám udělali novou dlažbu, tak jsem přenášela právě tuto žehličku, držadlo mi zůstalo v ruce a žehlička pochodovala po dlažbě :-( Ale vyřešilo to pár drobných samolepek . Teď se nám na podlaze válejí nalepené kytičky, před tím to byli ježci. Změna je život :-)