Dny se nám začínají prodlužovat, ale zatím to není moc znát. Ne zbytečně se říká: Na Nový rok o slepičí krok. Venku je stále brzy tma, pošmourno, sychravo, ani trochu sněhu. Proto u nás svítí všechna malá světýlka od rána do večera.

21. prosince 2011 - klid před bouří nebo už vánoční pohoda? Tak nevím, co u nás zrovna panuje. Dárky jsou ve skříni, cukroví v troubě, tak si tak sedím a vyšívám. A  protože se u toho hodně počítá, nemám čas se rozptylovat nějakým předvánočním stresem :-)

Když je venku sychravo, asi nikdo nepohrdne kouskem tepla navíc.  Nejjednodušší variantou je grog dochucený cukrem a citronem. Cítíte jak to voní a jak se vám rozlévá teplo po celém těle? Ne? Tak musíte zajít do kuchyně a něco málo pro ten slastný pocit udělat :-)

Něco pro mlsné jazýčky. Je to lehké, chutné a není to pracné. Potřebujeme 1 vejce, 200 ml smetany ke šlehání, 1 bílou čokoládu. Čokoládu pozvolna rozehřejeme v mikrovlnce a necháme chladnout. Našleháme si vejce a odděleně šlehačku. Do ušlehaného vejce přidáme vlahou čokoládu a nakonec i šlehačku. Do skleniček s ovocem rozdělíme našlehanou hmotu a nazdobíme.

Rum chutná i v netekoucí podobě. Vyzkoušela jsem nový druh rumového pečení a nebyl to špatný nápad. Ale mládeži do 18 let nepřístupné :-)

Těšení je vlastně krásná věc. Člověk by se měl na cosi neustále těšit. Myslím, že proto se udržují tradice různých svátků, neboť už naši předkové něco věděli o tom krásném těšení. Ale nejde jen o tradice, každý se těšíme na něco jiného, co je pro nás méně či více důležité. Těšení na obyčejné věci. Je to klíč ke spokojenosti? Nejspíš ano.

Medové perníčky patří mezi první posly vánoc. Slouží nejen k jídlu, ale i k dekoraci. Doma vyrobený perník je totiž sám o sobě unikátní, stejný nikdo nemá. A tohle kouzlo přispívá k tajemné atmosféře našich Vánoc.

Chvátám, chvátám, nemám chvíli klid, dávno už to mělo být...už jen dvacet pytlíčků :-)

Na netradiční vánoční stromeček jsme klacíky donesli z lesa a vlastnoručně nařezali a nalepili. Děti se vyřádily na čerstvým vzduchu a ještě měly radost z vlastnoruční přípravy na vánoce. Pilku v ruce měly poprvé a vyvázly bez jediné kapky krve :-)

Adventní svícení u nás na zahradě

Advent, to je příprava na nejkrásnější svátky v roce. Je to doba ztišení, rozjímání a nakupování vánočních dárků. Začínají vánoční trhy a rozsvěcují se vánoční stromy.

Takže malování na látku a dřevo

mám už vyzkoušené. Velký výběr

kam ještě malovat nemám, takže

jsem to konečně zkusila na zeď.

Využila jsem jeden roh v kuchyni,

kde bych to v případě nezdaru

lehce přebílila. Jenže se povedlo

a tak jsem jen dokoupila rámeček,

kalendář a pár háčků. Kalendář je

nutností, zapisujeme si tam úkoly

abychom na ně nezapomínali :-)

Mrazík už maluje.

Slunce mám ráda v plné síle, ale když na vás vykoukne ještě v pruhovaném pyžamu, tak neklopte zrak. Nemá se za co stydět, čeká na náš obdiv.

Tradičně se česnek používá k léčení celé řady onemocnění. U nás doma se jí jako prevence. Jen jsem odložila různé lisy a dnes používám keramické struhadlo určené přímo na česnek.

11. 11. 11'
Na svatého Martina, zima svůj chod začíná. Na svatého Martina bývá dobrá peřina. Martin sice nepřijel na bílém koni, ale mrazík se ohlásil.

Smutnou klisničku jsem si přitáhla a pošeptala ji, že příště přinesu cukr.

Nejkrásnější zvíře, zvíře pro rytíře, jmenuje se kůň ...

Na textil jsem už zkoušela malovat a psát, na dřevo zatím ne. Zkusila jsem to na jednom starém kuchyňském prkýnku a zjistila jsem, že to jde celkem jednoduše. Teď můžeme s cibulí ukusovat i kus vepřového.

Nachlazení mě uvěznilo doma, ale já v posteli dlouho nevydržím. Když už jsem vycídila celý byt, vytvořila podzimní dekorace, začala jsem být nesnesitelná sama sobě. Tak jsem vytáhla šicí stroj a ušila jednu tašku pro... Pššš, bude to vánoční překvapení, takže neprozrazovat. Namalovala jsem pár motýlů a nezapomněla jsem ani na karabinku na zavěšení malých plyšáků. Bez této maličkosti by to určitě nebylo ono :-)

Vánoční cukroví jsem upekla v předstihu. Že ztvrdne? Nemůže. Je tvrdé jak beton. Je upečené z písku a myslím, že vydrží i na další vánoce.

Dušičky - úcta k mrtvým existuje již od počátku lidstva. Lidé měli vždy respekt k zesnulým a to z bázně před nimi. Báli se, že je budou chodit strašit jejich duchové. Svátek zesnulých je proto, abychom si udělali čas na návštěvu svých předků. Tento čas nemám vůbec ráda, povinné návštěvy hrobů mě děsí. Z klidné atmosféry se stává něco jako pouť s nevkusnou pestrobarevnou výzdobou. Raději na hřbitov zajdu v jiné dny, kdy v klidu mohu prohlížet fotografie, číst nápisy a ponořit se do vlastních myšlenek a vzpomínek.
Prach jsme a v prach se zase obrátíme. Ale zatím žijeme a chceme ještě dlouho žít. Nemysleme na smrt, neměli bychom čas na život.