Obchod s látkami nikdy neopouštím s jedním kouskem :-)

 Když jsem viděla tuto látku v obchodě, hned jsem věděla co z ní bude.
Někdo dává peníze do krabice od vína, my je dáváme do polštářů.

Často vídám natřené staré kousky nábytku, tak si říkám, že ty Norky nemají se starým nábytkem žádné slitování a ničí kvalitní nábytek z masivu. Jenže přišla doba, kdy zjišťuji, že natřením se dá ze starého nábytku vykouzlit nový, modernější kousek. A tak na řadu přišly i u nás kamarádky barvy.

Milé blogérky, jdu se s vámi podělit o jeden velice chutný recept. Jak jsem zjistila, je nás víc co milujeme povidla. A kombinace povidel s masem není vůbec špatná. Ještě teď se mi dělají boule za ušima :-) Těm, co jedí dietně, radím sundat kůži, což jsem neudělala a moc dietně to jídlo nevyznělo :-)
4 kuřecí stehna, velká cibule, olej, 6 lžic povidel,  hrst rozinek, bobkový list, sůl, pepř.
Nakrájenou cibuli necháme zesklovatět, maso na ni trochu orestujeme, přidáme horkou vodu a všechny ingredience.  Dusíme asi hodinku, můžeme trochu zahustit. Nakonec přidáme dle vlastní chuti cukr, popřípadě i jiné koření.

Nejdříve jsem přemýšlela o ušití přehozu ze zbytků látek. Jenže bych pro něj asi nenašla uplatnění.  Tak vznikl polštář, na který si vždy někdo s radostí uloží unavenou hlavu.

Nemám ráda stojaté vody. Stále něco vylepšuji, zdokonaluji, předělávám. Otázka je, zda skutečně vedou předělávky k lepšímu výsledku :-) Proutěný koš na prádlo mi připadal  moc přírodní a okoukaný. Co s ním?   Byly dvě možnosti. Něco s ním zkusit nebo zakoupit nový. Jenže v obchodech není moc na výběr. Takže koš dostal bílou patinu. Vůbec mu to neslušelo. Nakonec jsem jej nastříkala sépiovou barvou a myslím, že se z něj stal fešák.

Když jsem jedla první granátové jablko, tak jsem si řekla už nikdy, co na tom ti lidi mají. Ale chutě se mění. Nyní s radostí pozoruji, jak se jimi zaplňují obchody a opět zkouším jak chutnají ta sladká zrnka.

Sladká chuť je skvělá, má schopnost harmonizovat a stabilizovat. Sladké dodává energii a tělo uvolňuje. Jen musí být vše s mírou, asi nepotřebujeme tolik harmonizovat.

Dnes 8.1.2014 byl neskutečně teplý a slunečný den. Na chalupě jsme trochu pracovali na malých změnách. Zima zatím nikde, v trávě skotačily dvě včelky. Nejspíš je lákaly rozkvetlé sedmikrásky. Slunce zalilo nejen zahradu, ale i do interiéru vneslo jarní náladu.

Už zas trávím dlouhé zimní večery s jehličkou v ruce.

Starý šlapací stroj jsem zakoupila před Vánoci s tím, že z něj udělám stolek. Odřízla jsem co bylo navíc, odřela kovovým kartáčem, natřela odrezovačem a nastříkala černou barvou. Nahoru jsem přišroubovala desku ze starého stolku. Byl krásný slunný den a po takové práci se mi vlastně už stýskalo :-)

.

Vznešené staleté duby za chalupou zdobí hned několikrát. Na jaře svou krásně zelenou barvou nových listů. V létě svou obrovskou korunou. Na podzim zářivou zlatavou barvou. Ani v zimě se nedají přehlédnout ojínělé listy..

Nastal čas chmurného počasí? Tak to vidí ten, kdo spěchá a nedívá se kolem sebe! Nastal čas se zastavit a vidět krásu všude kolem nás, kterou namaloval mrazík v přírodě. Stojí za to věnovat ji chvilku, mráz totiž nečeká.

Památná hora Říp patří k symbolům naší historie. Takže jsme se na ni šli rozloučit se starým rokem. Počasí nám přálo, výlet nebyl jako v létě, ale počasí bylo téměř jarní.