Uška
 

 Návštěvní kniha

    Oko - do duše okno
 

praví staré známé moudro charakterizující lidský orgán zraku. Převedeme-li si tato slova do reálu, znamená to, že takový pohled do nitra člověka může být zamřížovaný, šmouhatý, zaprášený, zamlžený, orosený nebo jednoduše úplně zatažený. Jeden z mála národů, kteří se nebojí nechat ostatním nahlédnout do svého nitra, jsou Nizozemci. Jejich okna jsou totiž veliká, čistá a hlavně - bez záclon! V poslední době se i u nás začínají objevovat okna bez zahalení. Přiznám se, že za dlouhých zimních večerů se ráda dívám lidem do oken. Takové okno o majitelích dokáže hodně napovědět. Je to jako pohled do očí. Zvu všechny ty, co mají zájem, nakouknout do mých oken.



       TOPlist

  úvodní stránka

        
           



Jsem ve věku, kdy už mě určitě nic nenutí spurtovat za stále vyšším pracovním výkonem a tak svou energii věnuji hlavně naší malé chaloupce. Trávím zde spoustu času, jak na zahradě, tak při zútulňování našeho bydlení. Ráda nakupuji po bazarech staré předměty, které pak s radostí renovuji a začleňuji do našeho domova.

           ______________________________________________________________________________



 

Obchod s látkami nikdy neopouštím s jedním kouskem :-)

 Když jsem viděla tuto látku v obchodě, hned jsem věděla co z ní bude.
Někdo dává peníze do krabice od vína, my je dáváme do polštářů.

Často vídám natřené staré kousky nábytku, tak si říkám, že ty Norky nemají se starým nábytkem žádné slitování a ničí kvalitní nábytek z masivu. Jenže přišla doba, kdy zjišťuji, že natřením se dá ze starého nábytku vykouzlit nový, modernější kousek. A tak na řadu přišly i u nás kamarádky barvy.

Milé blogérky, jdu se s vámi podělit o jeden velice chutný recept. Jak jsem zjistila, je nás víc co milujeme povidla. A kombinace povidel s masem není vůbec špatná. Ještě teď se mi dělají boule za ušima :-) Těm, co jedí dietně, radím sundat kůži, což jsem neudělala a moc dietně to jídlo nevyznělo :-)
4 kuřecí stehna, velká cibule, olej, 6 lžic povidel,  hrst rozinek, bobkový list, sůl, pepř.
Nakrájenou cibuli necháme zesklovatět, maso na ni trochu orestujeme, přidáme horkou vodu a všechny ingredience.  Dusíme asi hodinku, můžeme trochu zahustit. Nakonec přidáme dle vlastní chuti cukr, popřípadě i jiné koření.

 

Nejdříve jsem přemýšlela o ušití přehozu ze zbytků látek. Jenže bych pro něj asi nenašla uplatnění.  Tak vznikl polštář, na který si vždy někdo s radostí uloží unavenou hlavu.

 
  

Nemám ráda stojaté vody. Stále něco vylepšuji, zdokonaluji, předělávám. Otázka je, zda skutečně vedou předělávky k lepšímu výsledku :-) Proutěný koš na prádlo mi připadal  moc přírodní a okoukaný. Co s ním?   Byly dvě možnosti. Něco s ním zkusit nebo zakoupit nový. Jenže v obchodech není moc na výběr. Takže koš dostal bílou patinu. Vůbec mu to neslušelo. Nakonec jsem jej nastříkala sépiovou barvou a myslím, že se z něj stal fešák.

Když jsem jedla první granátové jablko, tak jsem si řekla už nikdy, co na tom ti lidi mají. Ale chutě se mění. Nyní s radostí pozoruji, jak se jimi zaplňují obchody a opět zkouším jak chutnají ta sladká zrnka.

Sladká chuť je skvělá, má schopnost harmonizovat a stabilizovat. Sladké dodává energii a tělo uvolňuje. Jen musí být vše s mírou, asi nepotřebujeme tolik harmonizovat.

 

Dnes 8.1.2014 byl neskutečně teplý a slunečný den. Na chalupě jsme trochu pracovali na malých změnách. Zima zatím nikde, v trávě skotačily dvě včelky. Nejspíš je lákaly rozkvetlé sedmikrásky. Slunce zalilo nejen zahradu, ale i do interiéru vneslo jarní náladu.

 

Už zas trávím dlouhé zimní večery s jehličkou v ruce.

 

Starý šlapací stroj jsem zakoupila před Vánoci s tím, že z něj udělám stolek. Odřízla jsem co bylo navíc, odřela kovovým kartáčem, natřela odrezovačem a nastříkala černou barvou. Nahoru jsem přišroubovala desku ze starého stolku. Byl krásný slunný den a po takové práci se mi vlastně už stýskalo :-)

 

.

Vznešené staleté duby za chalupou zdobí hned několikrát. Na jaře svou krásně zelenou barvou nových listů. V létě svou obrovskou korunou. Na podzim zářivou zlatavou barvou. Ani v zimě se nedají přehlédnout ojínělé listy..

 

Nastal čas chmurného počasí? Tak to vidí ten, kdo spěchá a nedívá se kolem sebe! Nastal čas se zastavit a vidět krásu všude kolem nás, kterou namaloval mrazík v přírodě. Stojí za to věnovat ji chvilku, mráz totiž nečeká.

Památná hora Říp patří k symbolům naší historie. Takže jsme se na ni šli rozloučit se starým rokem. Počasí nám přálo, výlet nebyl jako v létě, ale počasí bylo téměř jarní.

 

 

Ajka
Avi
Beaute
Danah

Evík
Janka
Jolana
Kavaza
Lennka
Lorelai
Marionneta
Magdík
Mokopa
Monis

Rita - Zuzí
safrýsek
sar
Sharka
Vasa