Dostala jsem jednu hodně poničenou židli. Dlouho s námi jezdila v kufru auta a často jsem si říkala, že zajedeme do sběrného dvoru. Jenže nějak nebyl čas a tak jsme židli dovezli až na chaloupku. A to bych nebyla já, abych dřív než s ní zatopím, nezkusila nějaké natírání. Nebylo to jednoduché. Původně byla namořená nahnědo s leskem na povrchu, sedák okousaný od myší, nohy rozviklané. Nastala ta nejhorší část renovace. Přišroubovat nohy a ručně ošmirglovat. Pak už to šlo rychle, štětka v ruce je moje velké hobby. Vítr za mnou barvu sušil, takže druhý a třetí nátěr byl co by dup. Užívala jsem si to :-) Nakonec přišel na řadu sedák a dílko je hotové. Zas o jednu židli víc :-)

Kalendář sice říká, že zima dávno skončila, ale při posezení u teplých kamen slyším v komíně zpívat nešťastnou Meluzínu. Není to zpěv zrovna veselý, není jen smutná, ale i promrzlá a nezahřeje ji ani teplo našeho rozpáleného komínu. Jsem na tom podobně, ale na rozdíl od Meluzíny tu nelítám v lehkých šatičkách, ale jsem zachumlaná do několika vrstev zimního oblečení a teplých papučí. A tak to asi bude po celé Velikonoce. Občas sice vyjdu na zahradu naplnit ptačí krmítka, okouknout jarní kvítka zasypaná sněhem, ale dlouho se nezdržuji. Způsob tohoto jara se mi zdá poněkud nešťastným. A tak si sedím za kamny a maluji další vajíčka. Přes všechno to studené počasí, přeji vám všem, abyste si Velikonoce užili vesele, aby vás krásné zážitky hřály na duši i na těle.

Nový objev vědců: vejce zdraví neškodí, dokonce jsou zdravá. Je dobré slepě nevěřit všemu, čím nás věda zahrnuje, ale vajíčka jsem dlouho jíst nemusela. Nejspíš proto, že když jsem byla malá, měli jsme doma slepice, což znamenalo, že k večeři nebo k snídani byla často vajíčka na všechny možný způsoby. Trvalo mi hodně let, než jsem vejce opět zařadila do svého jídelníčku.

Dnes máme květnatou neděli a tak jsem k mlsání přidala květy, aby to bylo jarně velikonoční voňavé mlsání. Květy fialek mi připomněly voňavé bonbony fialky. Vzpomínáte na tu chuť a vůni? Asi jako když se objevily BonPari a daly se koupit pouze v tuzexu. Také chutnaly jinak než dnes. J

Nový objev vědců: vejce zdraví neškodí, dokonce jsou zdravá. Ani živočišné tuky nejsou žádnou zhoubou pro zdravého člověka. Je dobré slepě nevěřit všemu, čím nás věda zahrnuje, ale vajíčka jsem dlouho jíst nemusela. Nejspíš proto, že když jsem byla malá, měli jsme doma slepice. Když se nevědělo, co k večeři nebo k snídani, tak to prostě byla vajíčka na všechny možný způsoby. Trvalo mi hodně let, než jsem vejce opět zařadila do svého jídelníčku.

Jaro je tu a já konečně vyrážím na kole zjistit, co se tu za zimu změnilo. Výrazná změnu tu je. Kolem silnic není zelená tráva, ale skládka všelijakých odpadků, co lidé nedokáží dovézt domů a hodit kam patří. Abych jen nekritizovala, našla jsem i nový čtyřmetrový dubový kříž, který je umístěn poblíž obce, přístupný pouze pro cyklisty nebo pěší. A je opravdu krásný.

Zima včera definitivně skončila své vládnutí a nastalo tak dlouho očekávané jaro. Konečně  možnost pobýt venku o trochu déle a to jak s hráběmi, tak s kafíčkem na sluníčku. Užila jsem si i zkoušku zdobení vajec na Velikonoce.

Sněženky a bledule odkvetly, přišlo období krokusů.

Čemeřice se pěstují zejména pro atraktivní květy, které se mohou otevírat už od poloviny zimy. Stačí, aby se v zimě na pár dnů trochu oteplilo, a květy čemeřic neváhají ani chvíli a rychle rozkvétají. Po ochlazení se zkroutí a čekají na další vlnu tepla, kdy se opět nepoškozené znovu předvádějí v plné kráse.

MDŽ, to bývaly fronty před květinářstvím, karafiáty, bonboniéry a jiné dárky pro pracující ženy. Následovala podniková oslava a pozdní návraty společensky unavených mužů ke svým rodinám. Pak MDŽ upadlo v zapomnění. A dnes? Myslím, že je na každém jak tyto svátky pojme. Vždy je dobré připomenout našim partnerům, že mají po boku něžné ženy. Nemusíme slavit s rudými karafiáty, zkratku MDŽ můžeme pojmout i netradičně: Mířím Do Županu, Miláčku Dnes Žehlíš, Mazlení Dnes Žádáno… Fantazii se meze nekladou. :-)   

Je začátek března a příroda se tváří jako by bylo jaro, ale... Brzo ráno nás sluníčko vytáhlo z postele a byla by škoda lenošit v tak krásný den. Takže jsme vyrazili na túru na Kokořínsko a nestačili se divit. Tam ještě vládla zima v plné síle. Serpentiny do údolí byly hodně zledovatělé, ale riskli jsme sjezd a vyplatilo se. Poslední sníh a led jsme si opravdu vychutnali. Nikde ani živáčka, mokřady zamrzlé a tak se nám naskytla podívaná na lavičku, na které už dávno nikdo neseděl a na domeček pro vodní ptactvo, který je pro lidi v letním čase nedostupný. Někdy se prostě vyplatí si přivstat, neboť při cestě zpět už po sněhu nebylo ani památky.

Venku se střídá zima s teplem, proto jsem na tašce kombinovala teplou látku s jarním motivem. Vše podšito vatelínem pro žádoucí tvar.

Pro zahrádkáře je měsíc březen ve znamení jarních prací. Teplota se zvyšuje, délka dne  prodlužuje a vegetační klid rostlin je za námi. Ovšem pranostika praví, že i v tomto měsíci je stále dobré být blízko kamen. Nicméně březen je měsíc knihy, tak si ještě prodlužuji večerní chvíle s knížkou plnou humoru, Vejce a já. Autorka popisuje, jak se vydala z města na zapadlý venkov, kde buduje slepičí farmu. Nikdy nepropadá beznaději a sebelítosti. Vždy žije s vírou, že vše dobře skončí. Ráda se nechávám tímto přístupem k životu nakazit. :-)