Uška
 
  
Úvodní stránka

 

  Návštěvní kniha

Oko  -  do duše okno
 

praví staré známé moudro charakterizující lidský orgán zraku. Převedeme-li si tato slova do reálu, znamená to, že takový pohled do nitra člověka může být zamřížovaný, šmouhatý, zaprášený, zamlžený, orosený nebo jednoduše úplně zatažený. Jeden z mála národů, kteří se nebojí nechat ostatním nahlédnout do svého nitra, jsou Nizozemci. Jejich okna jsou totiž veliká, čistá a hlavně - bez záclon! V poslední době se i u nás začínají objevovat okna bez zahalení. Přiznám se, že za dlouhých zimních večerů se ráda dívám lidem do oken. Takové okno o majitelích dokáže hodně napovědět. Je to jako pohled do očí. Zvu všechny ty, co mají zájem, nakouknout do mých oken.

            



Jsem ve věku, kdy už mě určitě nic nenutí spurtovat za stále vyšším pracovním výkonem a tak svou energii věnuji hlavně naší malé chaloupce. Trávím zde spoustu času, jak na zahradě, tak při zútulňování našeho bydlení. Ráda nakupuji po bazarech staré předměty, které pak s radostí renovuji a začleňuji do našeho domova.

        TOPlist

    Fotostránky
     mého muže

           ______________________________________________________________________________________________


Leden 2017

 

Zima končí, i když venku zatím panují mrazy a ze sněhové pokrývky se stává pokrývka ledová. Jak jsem na to zjištění koncem ledna přišla? Úplně jednoduše. Jsem člověk, který trpívá nespavostí. A já prospala krásně sladce celý prosinec i leden. Řekla bych, že jsem  prospala zimu a nyní s přicházejícím jarem se probouzím. Začínám se budit dlouhý čas před svítáním, povaluji se v peřinách a začínám plánovat jarní práce na chaloupce. Meteorologické jaro přichází 1. března, a já jsem vždy, za všech okolností ráda připravena v předstihu. To není jediné zjištění. Nevím jak je to u zvířat se srstí, ale já nejspíš měním kůži. Mezi lopatkami, v místech kam jsem si nedosáhla ani za mlada, mám místo, které je obzvlášť citlivé. Potvora svědí a svědí celé dny. Miluji chvíle, kdy mi kdokoli může vlézt na záda a drbat a drbat. Ale dlouho to nikdo nevydrží. V nejhorších okamžicích, kdy není nikdo na blízku, zkouším podrbání zad o futra. Ale není to to pravé ořechové. Lidské podrbání to určitě nenahradí. Co dělat? Vzpomínám, že když jsem byla malá, měli jsme doma kartáč na mytí zad. Nepoužíval se, byl k ničemu, byl vyhozen. Ale na netu nabízí masážní kartáč s dlouhou rukojetí a přírodních štětin. A tak vyrážím do obchodů vyhledat kartáč s hrubými štětinami, kterým si záda budu drbat tak dlouho, až se dostanu k jemné mladé pokožce. Že to bude nekonečné drbání? Nevadí, mladou pokožku oželím, ale jaro jednou určitě přijde.

 

Zjišťuji, že kočky a ženy mají hodně společného. Všimněte si toho slastného pocitu z kartáčování.
Závidím kočičí škrabátko.

 

Srnčí se v zasněžené krajině nemá čím živit. Je odkázána na krmení myslivců, stává se méně plachou. S tímto srnečkem jsme se navzájem pozorovali delší dobu. Když uviděl foťák, tak se odvrátil a pomalu se vzdaloval hlubokým sněhem. Asi se nerad fotografuje J

20. ledna 2017 - venku panují velké mrazy, brzo se stmívá, chodím schoulena do sebe, chybí mi slunce. V těle mi narůstá spánkový hormon z nedostatku světla. Náladu mám téměř skleslou, do ničeho se mi moc nechce. Někdo zimu miluje, ale pro nás plážové povaleče je to hrozný stav. Mám na výběr, buď zůstat pod peřinou, nebo se překonat a vylézt ven do mrazivé přírody. Dnes zvítězila druhá možnost :-)

Náš most, který je zhotoven jak pro pěší, auta i vlaky projde brzkou rekonstrukcí. Snad nám po dobu rekonstrukce udělají přívoz, jak to fungovalo v dobách dávno minulých.

Na nezamrzajících vodních tocích žijí lysky.
Vypadá to, že tyto čtyři si daly závod pro zahřátí.

Nad soutokem Labe s Vltavou se nad řekou a svahem porostlými vinicemi rozkládá zámek Mělník. A na zámku na nádvoří mají nádherný vánoční stromeček. Proč se mi líbí? Protože není barevně přeplácaný. Protože výzdoba má stejné barvy jako rámy oken. Prostě někdo o té výzdobě musel přemýšlet a podle mě měl velmi dobrý vkus :-)

Jsou dny, kdy mrzne tak, že se nedá jít ven a tak sedám ke stroji a je mi dobře.

Ranní pohled z okna mě překvapil, neboť poslední dobou máme zimy bez sněhu.

Pečení s láskou
Vánoce a prázdniny jsou za námi. Venku mrzne a je krásně nasněženo. Já nestačím péct bochánky, vánočky, jidáše. Letos jsem poprvé vyzkoušela vánočku dle Moniky Absolonové a musím jen chválit. Myslím, že moje největší chyba byla, že jsem vždy spěchala na vykynutí. Nestačí hodina nebo dvě. Nyní už nemám naspěch a výsledky jsou vynikající. Největší odměna je pro mne, když ráno najdu okousané pečivo jako by u nás byly myšky. Nějaký hladový obyvatel nedokáže počkat na dobu snídaně, kdy bude pečivo pečlivě naservírováno.

 






 






 

Úvodní stránka

Další stránky
                                                                 66 65 64 63 62 61
60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41
40
39
38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21
20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 09 08 07 06 05 04 03 02 01