Zima končí, i když venku zatím panují mrazy a ze sněhové pokrývky se stává pokrývka ledová. Jak jsem na to zjištění koncem ledna přišla? Úplně jednoduše. Jsem člověk, který trpívá nespavostí. A já prospala krásně sladce celý prosinec i leden. Řekla bych, že jsem  prospala zimu a nyní s přicházejícím jarem se probouzím. Začínám se budit dlouhý čas před svítáním, povaluji se v peřinách a začínám plánovat jarní práce na chaloupce. Meteorologické jaro přichází 1. března, a já jsem vždy, za všech okolností ráda připravena v předstihu. To není jediné zjištění. Nevím jak je to u zvířat se srstí, ale já nejspíš měním kůži. Mezi lopatkami, v místech kam jsem si nedosáhla ani za mlada, mám místo, které je obzvlášť citlivé. Potvora svědí a svědí celé dny. Miluji chvíle, kdy mi kdokoli může vlézt na záda a drbat a drbat. Ale dlouho to nikdo nevydrží. V nejhorších okamžicích, kdy není nikdo na blízku, zkouším podrbání zad o futra. Ale není to to pravé ořechové. Lidské podrbání to určitě nenahradí. Co dělat? Vzpomínám, že když jsem byla malá, měli jsme doma kartáč na mytí zad. Nepoužíval se, byl k ničemu, byl vyhozen. Ale na netu nabízí masážní kartáč s dlouhou rukojetí a přírodních štětin. A tak vyrážím do obchodů vyhledat kartáč s hrubými štětinami, kterým si záda budu drbat tak dlouho, až se dostanu k jemné mladé pokožce. Že to bude nekonečné drbání? Nevadí, mladou pokožku oželím, ale jaro jednou určitě přijde.

Zjišťuji, že kočky a ženy mají hodně společného. Všimněte si toho slastného pocitu z kartáčování.
Závidím kočičí škrabátko.

Srnčí se v zasněžené krajině nemá čím živit. Je odkázána na krmení myslivců, stává se méně plachou. S tímto srnečkem jsme se navzájem pozorovali delší dobu. Když uviděl foťák, tak se odvrátil a pomalu se vzdaloval hlubokým sněhem. Asi se nerad fotografuje J

20. ledna 2017 - venku panují velké mrazy, brzo se stmívá, chodím schoulena do sebe, chybí mi slunce. V těle mi narůstá spánkový hormon z nedostatku světla. Náladu mám téměř skleslou, do ničeho se mi moc nechce. Někdo zimu miluje, ale pro nás plážové povaleče je to hrozný stav. Mám na výběr, buď zůstat pod peřinou, nebo se překonat a vylézt ven do mrazivé přírody. Dnes zvítězila druhá možnost :-)

Náš most, který je zhotoven jak pro pěší, auta i vlaky projde brzkou rekonstrukcí. Snad nám po dobu rekonstrukce udělají přívoz, jak to fungovalo v dobách dávno minulých.

Na nezamrzajících vodních tocích žijí lysky.
Vypadá to, že tyto čtyři si daly závod pro zahřátí.

Nad soutokem Labe s Vltavou se nad řekou a svahem porostlými vinicemi rozkládá zámek Mělník. A na zámku na nádvoří mají nádherný vánoční stromeček. Proč se mi líbí? Protože není barevně přeplácaný. Protože výzdoba má stejné barvy jako rámy oken. Prostě někdo o té výzdobě musel přemýšlet a podle mě měl velmi dobrý vkus :-)

Jsou dny, kdy mrzne tak, že se nedá jít ven a tak sedám ke stroji a je mi dobře.

Ranní pohled z okna mě překvapil, neboť poslední dobou máme zimy bez sněhu.

Pečení s láskou
Vánoce a prázdniny jsou za námi. Venku mrzne a je krásně nasněženo. Já nestačím péct bochánky, vánočky, jidáše. Letos jsem poprvé vyzkoušela vánočku dle Moniky Absolonové a musím jen chválit. Myslím, že moje největší chyba byla, že jsem vždy spěchala na vykynutí. Nestačí hodina nebo dvě. Nyní už nemám naspěch a výsledky jsou vynikající. Největší odměna je pro mne, když ráno najdu okousané pečivo jako by u nás byly myšky. Nějaký hladový obyvatel nedokáže počkat na dobu snídaně, kdy bude pečivo pečlivě naservírováno.