praví staré známé moudro charakterizující lidský orgán zraku. Převedeme-li si tato slova do reálu, znamená to, že takový pohled do nitra člověka může být zamřížovaný, šmouhatý, zaprášený, zamlžený, orosený nebo jednoduše úplně zatažený. Jeden z mála národů, kteří se nebojí nechat ostatním nahlédnout do svého nitra, jsou Nizozemci. Jejich okna jsou totiž veliká, čistá a hlavně - bez záclon! V poslední době se i u nás začínají objevovat okna bez zahalení. Přiznám se, že za dlouhých zimních večerů se ráda dívám lidem do oken. Takové okno o majitelích dokáže hodně napovědět. Je to jako pohled do očí. Zvu všechny ty, co mají zájem, nakouknout do mých oken.

Na netu jsem našla recept na buchtu, o který se s vámi musím podělit. Neobsahuje žádný tuk, obsahuje málo cukru a dětské krupičky a je opravdu vynikající.

2 tvarohy

3 vejce

5 lžic dětské krupičky

3 lžíce cukru

1 prášek do pečiva

vanilkovou esenci, ořechy, rozinky

kysanou smetanu

Z bílku vyšleháme tuhý sníh (přidáme trochu soli), žloutky vyšleháme s cukrem, přidáme všechny přísady. Vše lehce promícháme a nalijeme do vymazané a strouhankou vysypané formy. Kysanou smetanu zapracujeme na povrchu. Určitě ochutnejte ještě teplé, je to lehounké jak vánek.

Moje samoléčba
V lednu mne schvátily teploty a veliký kašel. Řekla jsem si, že tu nemoc zvládnu sama. O chřipku nešlo, i když v té době okolo mne řádila s velkým nasazením. Byl to JEN zánět průdušek. Odmítla jsem jít k lékaři. Nechtělo se mi vyjít do mrazu s teplotou, nechtělo se mi čekat v přeplněné čekárně se stejně, nebo i s více nemocnými lidmi, nechtělo se mi polykat antibiotika, která bych určitě dostala a která by mi zabila i bakterie, bez kterých se nemohu obejít. Poslední dobou lékaři doporučují nechat proběhnout infekce dýchacích cest s tím, že se trénuje imunita a tělo se stává odolnějším. Asi dobrý pohled na věc. Ale trénujte imunitu v těle opotřebovaném, které na takové tréninky nebylo celý život zvyklé. Dnes už vím, že to nebyl dobrý nápad. Kašel se vlekl pomalu a dlouho. Dvakrát mi byly předloženy léky na doporučení lékárnice. Když samoléčba tak trochu zabrala, rozhodla jsem se načerpat síly na čerstvém vzduchu. V té době byl smog všudypřítomný, dobrý nápad to nebyl. A tak se kašel vlekl poměrně dlouhou dobu. Nadešel den, kdy jsem naprosto přestala kašlat. Rozhodla jsem se vyrazit do obchodního domu, neboť jako každá žena zavřená dlouho doma, bez možnosti procházky venku, jde alespoň do obchodu přijít na nové myšlenky a samozřejmě se nevracet s prázdnou. Nevrátila jsem se s prázdnou. Po deseti minutách chůze mi jedna noha začala kulhat. Bez příčiny. Nevím, co jí to napadlo, ale respektovala jsem její rozhodnutí a řekla si, že se vrátím domů, na to své vyležené místo na gauči. Do večera se objevily velikánské bolesti v kyčelním kloubu, neměla jsem  daleko k slzám. S nohou jsem nemohla ani pohnout a tak nastala opětovná samoléčba, pár růžových tablet a mazání kloubu. Byly mi doneseny berličky, abych kloub nenamáhala a bolest rychle ustupovala. Za tři dny jsem byla jako rybka, teda spíš rybka před kuchyňskou úpravou. Byla jsem nemilosrdně vyhnána k lékaři. Výsledek vyšetření byl, že se to po viróze stává a odezní to samo. Mám dojem, že jsem si tak dlouhé a komplikované léčení zavinila sama.  Pssst, o tom se doma nesmí mluvit, o tom se doma musí mlčet :-).

Letošní zima je o trochu jiná  než byla v posledních letech. Pomalu jsem si zvykala na teplé zimy, bez sněhu a mrazu. Říkala jsem si, že jde o globální oteplení a že se posuneme trochu do teplejších krajin. No zmýlila jsem se. Letos je zima a sníh i v nížinách a zdrží se tu asi až do března.   

Pokud máte rádi povidla, tak zkuste vyzkoušet bramborové placky s povidly.

Podle legendy se svátek svatého Valentýna slaví na počest kněze Valentina. Ten kdysi oddával zamilované páry, kterým bylo bráněno ve sňatku. Jeho poprava měla proběhnout právě 14. února. Nyní se tento svátek stal spíše komerčním. Obchody jsou přeplněny červenými srdci na čemkoliv. Nejsem slavící typ, nekupuji červená srdce právě v tento den, ale svátek svatého Valentýna mne inspiroval k přípravě pokrmů trochu netradičně. Užila jsem si ty krásné chvíle při přípravě i při společné konzumaci. Není nad vlastní tvoření, i taková připálená srdíčková topinka je chutná. J

Nechci být škodolibá, ale zdá se mi, že tito čekají na chvíli,
kdy některého závodníka přitáhne přitažlivost zemská.

Sportovní areál Račice

Na zamrzlé ledové ploše patřící veslařům se jezdila plochá dráha.
Přes velkou zimu a mlhu se dostavilo nečekané množství diváků.

Zima jednou opravdu skončí a tak přemýšlím o novém kole. Je tak velký výběr, že není lehké si vybrat. Proto jsem si zajela pro inspiraci do technického muzea, abych našla ten nejlepší model, lety odzkoušený. Zjistila jsem, že kola s motorkem už existovala před sto lety. V podstatě to byly předchůdci motorek. Ale nejvíce mne zaujal model, kde si sedíte jako na lavičce a jen tak mimochodem u toho jedete. Nakonec se mi zdál trochu nepraktický, dny nejsou jen zalité sluncem. Kdybychom doma nedej bože měli rozepře, nevím, nevím, jak by se nám jezdilo.

A tak jsem hledala dál. Tyto bicykle sice vynikají elegancí a pevností, osvědčily se v Rakousích, Švýcarsku, Tyrolsku, Uhrách, ale pro mne se zdály dost vysoké. Občas mne přitáhne přitažlivost zemská a to pády i z nízkého kola bývají velice nepříjemné.

Zjišťuji, že už kdysi byly nutné zastávky na doplnění tekutin. Myslím, že bych na to kolo po jednou žejdlíku už nenasedla. Kolo by se pro mne stalo neovladatelné. V tomto směru vývoj  za sto let vůbec nepokročil. Po jednom žejdlíku je pro mne těžko ovladatelný i současný model.

A protože jsem se nemohla rozhodnout pro žádný model, tak jsem se zastavila u stánku s poradcem přes kola. Chtěla jsem po něm radu, jaké kolo vybrat, aby uspokojilo moje požadavky. Tedy jezdilo bezpečně a samo, a to hlavně do kopce, aby bylo lehké a krásně leskle červené, sedlo mělo z paměťové pěny a mělo zabudovanou navigaci. Ale s pánem jsme si nějak nerozuměli, nebo neměl svůj den, odmítal spolupracovat. Musela jsem požadavek k mé nelibosti několikrát opakovat k pobavení kolemjdoucích. Neporadil. Ale byl to gentleman, zachoval naprosto ledový klid bez jediného mrknutí oka.