Uška
 
  
Úvodní stránka

 

  Návštěvní kniha
Oko  -  do duše okno
 

praví staré známé moudro charakterizující lidský orgán zraku. Převedeme-li si tato slova do reálu, znamená to, že takový pohled do nitra člověka může být zamřížovaný, šmouhatý, zaprášený, zamlžený, orosený nebo jednoduše úplně zatažený. Jeden z mála národů, kteří se nebojí nechat ostatním nahlédnout do svého nitra, jsou Nizozemci. Jejich okna jsou totiž veliká, čistá a hlavně - bez záclon! V poslední době se i u nás začínají objevovat okna bez zahalení. Přiznám se, že za dlouhých zimních večerů se ráda dívám lidem do oken. Takové okno o majitelích dokáže hodně napovědět. Je to jako pohled do očí. Zvu všechny ty, co mají zájem, nakouknout do mých oken.

            



Jsem ve věku, kdy už mě určitě nic nenutí spurtovat za stále vyšším pracovním výkonem a tak svou energii věnuji hlavně naší malé chaloupce. Trávím zde spoustu času, jak na zahradě, tak při zútulňování našeho bydlení. Ráda nakupuji po bazarech staré předměty, které pak s radostí renovuji a začleňuji  do našeho domova.

        TOPlist

    Fotostránky
     mého muže

           ______________________________________________________________________________________________

Červenec 2017


 

Staré šlapací stroje mají krásné litinové podstavce, na které stačí udělat novou desku a vznikne jedinečný stůl. Šuplíky jsem využila tak, že z jednoho jsem udělala domeček pro hmyz a z druhého je bedýnka na staré lahve.

Jsem vyhledávaný soupeř. Nedivím se, že se mnou lehce vítězí.


Moučník ve slaném provedení s nivou a slaninou

Nečtěte noviny!!! Pokud si přečtete: Dnes čekejte zimu a déšť, z počasí budete unaveni a bez energie, tak se tak určitě budete cítit. Nabádají nás k tomu, abychom si zalezli do postele a cítili se unaveni. Místo toho, aby napsali, že za deštivého počasí nemusíme být podráždění, skleslí a unavení. Můžeme dělat věci, na které za slunečního počasí není tolik času a to za hlasité muziky, která nám dodá dobrou náladu. Každý chlap ocení, pokud se zavřeme do kuchyně a prozpěvujete si. Zjišťuje, že bude uvařeno s láskou. Přijde, plácne vás přes zadek, nakoukne pod pokličky a vy ho vyhodíte, protože dnes vaříte VY. Na stole se k obědu objeví překvapení - pořádný oběd s polévkou a moučníkem, protože v tomto počasí, na rozdíl od předcházejících veder, jsou všichni při chuti. Rodinka se nají do sytosti a dobrá nálada je na světě. Pak už se můžete společně povalovat a určitě nikdo z vás se nebude cítit sklesle, protože láska prochází žaludkem.
Pokud se vám zrovna nechce trávit čas v kuchyni, tak si uvědomte, že správná žena zná oblíbená jídla svého muže a také zná restauraci, kde je podávají :-)

Se svou pidizahrádkou jsem objela celou zahradu a nejvhodnější místo se mi zdálo
u našeho nového sezení, abych s ní nemusela popojíždět při každém sekání.

Měli jsme staré kolečko, které bylo celokovové. To znamená, že když se na něm něco vezlo, tak vrzalo tak, že to slyšela snad celá vesnice. Používali jsme ho  jednou do roka na odvoz listí. Snad jsme zas tolik moc hluku nenadělali. Nyní jsme od souseda zdědili kolečko novější. Je možné, že mu to naše vrzání malinko vadilo :-)  A tak kolečko bylo odsouzeno k odvozu do šrotu. Jenže do auta se vcelku nevešlo, takže přišlo o korbu  a ... už jsem ho viděla v jiném světle. Nakonec dostalo nátěr a malou zahrádku. Nyní už zbývá najít mu stálé místo, kde bude zdobit naši zahradu..

Do letošních truhlíků jsem nedala rozkvetlé pelargonie, ale šedozelené převislé
rostlinky,které zatím trčí do všech stran a kvetou malými bílými kvítky.
Měly by být převislé, ale jsou tvrdohlavé a nechtějí si lehnout :-)

Ranní rozcvička: štukování

Tak jsme si tak jednou seděli v altánu u kafíčka a já koukala na jednu stěnu naší chaloupky, která vlhne a jednou za čas potřebuje oklepat a nahodit. Řekli jsme si, že až jeden kousek odpadne, zavoláme zedníka a požádáme o opravu. Předpokládali jsme, že to do příštího roku vydrží. No nevydrželo. Jednoho rána jsem se probudila o trochu dříve než obvykle a jak si tak ležím, tak mi hlavou proběhl nápad. Vykradla jsem se potichu z ložnice a šla jsem se podívat na tu ošklivou zeď. Oblékla montérky a už jsem byla v sedmém nebi. Oklepat to ani nepotřebovalo, stačilo se dotknout a spadalo to samo. Možná proto, že to ještě nevidělo takové nasazení od ženský vypořádat se s tím v šest hodin ráno, kdy většina normálních lidí ještě spí. Když už to bylo dole, tak stačilo natřít penetrací a natáhnout maltou. Byla to chvilka. Za hodinku bylo hotovo. Jasně, neměla jsem u sebe nikoho, kdo by mi nosil pivo, neměla jsem u sebe nikoho s kým bych řešila politické otázky. A zas je na jedno desetiletí vystaráno. I když mne čeká štukování a natírání. Ale když se na zeď podívám, tak mám důvod se naparovat. Manžel říká, že udělal sluneční hodiny. Prdlajs. Zavrtal jeden drát do zdi. Já udělala to ostatní co k hodinám patří. Já udělala ten rantl kolem dveří. Já natřela sokl, aby byl stejný s hodinami. Já, já, já.... já tu zedničinu tak miluju :-)))))) 

I když to není hned nová kuchyň, může to být nové sezení. Stůl s ocelovým podstavcem
a plastová křesílka už mám. Po ránu, když sluníčko hřeje, se zde dobře snídá.

Tak jsem se trochu zasnila a vytáhla si z netu jednotlivé kousky, ze kterých bych si vytvořila novou kuchyň. Jak si jednou něco pustím do hlavy, tak se to tam většinou drží, dokud to neprovedu :-)  

Roky jsem odolávala, ale už v tom taky lítám. Nápisy HOME nás bombardují ve všech obchodech s dekoracemi již několik let. Nikdy jsem si ho nepřála. Ale tento, mne dostal. Vypadá jako by byl z leštěného betonu, prostě jiný než všechny ostatní, co jsem dosud viděla.

Úvodní stránka

Další stránky
                                                                 66 65 64 63 62 61
60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41
40
39
38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21
20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 09 08 07 06 05 04 03 02 01