praví staré známé moudro charakterizující lidský orgán zraku. Převedeme-li si tato slova do reálu, znamená to, že takový pohled do nitra člověka může být zamřížovaný, šmouhatý, zaprášený, zamlžený, orosený nebo jednoduše úplně zatažený. Jeden z mála národů, kteří se nebojí nechat ostatním nahlédnout do svého nitra, jsou Nizozemci. Jejich okna jsou totiž veliká, čistá a hlavně - bez záclon! V poslední době se i u nás začínají objevovat okna bez zahalení. Přiznám se, že za dlouhých zimních večerů se ráda dívám lidem do oken. Takové okno o majitelích dokáže hodně napovědět. Je to jako pohled do očí. Zvu všechny ty, co mají zájem, nakouknout do mých oken.

Nejzdravější jablka jsou ze starých stromů v zapomenutých sadech. Plody šlechtěných odrůd jabloní na jaře pomrzly a tak trháme plody na jabloních mezi poli. Jablka jsou menší, zato jsou chutnější a šťavnatější.

Nastala doba zrání jablek. Jablko je nejběžnějším druhem ovoce a provází člověka od počátku historie. Jablko utržené ze stromu poznání, se stalo prvotním hříchem lidského pokolení. Víme, že Eva pomocí jablka svedla Adama. Nedivím se, jablka zrají koncem léta a Eva určitě věděla, proč to dělá. Samotnému člověku je v tomto období trochu chladno :-)

Lilek jsem letos zkoušela vypěstovat volně na záhonku a podařilo se. Nevím, zda to je důsledek teplého léta nebo jsem se osvědčila jako dobrá zahradnice. Přidáním pár lístků dobromyslu do jídla se nikdy nic nezkazí, protože dobrá mysl je půl zdraví. :-)

Léta nám reklama tvrdila, že pečení s Herou je radost. Přesto jsme používali máslo, protože i naše babičky pekly s máslem. Aby nás donutili změnit zvyky, máslo nám zdražují snad každý týden. Jak dlouho je to bude bavit? Vydržíme my nebo oni? Pokud to bude jako s vejci, máme vyhráno. Zatím louskám ořechy, protože „PEČENÍ S OŘECHY JE RADOST".

Nastaly chladnější dny a přišly i chutě na domácí pečené dobroty.

Opět předělávání lustru. Rozhodla jsem se v té činnosti pokračovat. Na půdě ležel nepoužívaný mosazný lustr, který je opravdu hodně starý. Když jsme začali chalupařit, dostala jsem ho od kolegy z práce společně s mosaznou postelí. Tehdy vypadal naprosto jinak. Koule směřovaly dolů a byly čtyři. Nebyly původní a jak visely, byly různě nakloněné, takže lustr byl na dlouhou dobu odložen. Jeho úkolem nebylo svítit, ale chytat prach a patinu. Nyní jsem jej vytáhla a vymyslela, že koule budou směřovat nahoru, hezky budou sedět na svém místě a jedna koule ubude. Vymyslet to bylo jednoduché. Udělat, to byl oříšek. Ale manžel se hodně snažil, řezal, vrtal, dělal závity. Já jen čistila. Patina musí být. Preferuji patinu vlastní, ne stoletou špínu po někom.

Dne 9. září bylo mistrovství republiky dračích lodí na kanále v Račicích. Moje fantazie pracovala a já se dost bavila při pohledu na veslaře. Znáte ty filmy o pirátech? Veslaři byli otroci, kteří byli na místo přikováni řetězy. Rytmus udával bubeník. Jak málo se toho za těch pár století změnilo :-)

Jednou týdně zajíždíme do nějakého města doplnit zásoby jídla. Občas se zajdu podívat i do jiných obchodů než s jídlem. Při té vzácné příležitosti jsem zakoupila boty, které mě zaujaly hned z několika důvodů:

1 - nemusí se zavazovat. Naběhnu do nich a rychlostí neřízené střely mizím ven
2 - jsou z materiálu, který by se neměl namočit. Pokud zmoknu, budu mít důvod koupit nové boty
3 - jsou uzavřené a podzim se blíží
4 - ta barva není ani šedá, ani zelená, spíš něco mezi tím a já takové barvy miluju
5 - něco mi říkalo, že se k tomu bude hodit doplněk stejně neurčité barvy

Jak jsme dorazili domů, hned jsem prohlédla skříně, abych našla kousek hadříku stejného odstínu na nějaký ten doplněk. V podstatě nějakou tašku, protože poslední dobou nic jiného nešiju. Narazila jsem na dva kousky stejné barvy. První byly moje kraťasy, které mám asi deset let, ale stále jsou dobré a nerada bych o ně přišla. Druhé gatě už nebyly moje, takže jejich ztráta mě tolik nebolela. Sice byly úplně nové, ale manžel je nedopnul v pase. Nevím čím to je, že já mohu nosit kalhoty deset let a on nové musel vyřadit. No nemusel, mohl čekat až zhubne, ale ví, že se to neděje. Možná dobře vařím. Možná zas tak dobře nevařím, ale on se přejídá. Možná mu kupuju  kalhoty o číslo menší, aby mu po vytažení neplandal zadek mezi koleny. Každopádně budeme muset zajít do konfekce omrknout nějaké pánské kalhoty a zároveň koupit i něco dámského, abych netrpěla nespravedlivým rozdělováním našich společných financí.

Drobné něžné kvítky jsou ze všech nejkrásnější.

Byly doby, kdy jsem kupovala každou kosmetickou novinku od značky L'Oréal. Denní krém, noční krém, oční krém, séra na vrásky, séra na rozzáření pleti… Krásné kelímky a flakonky, které mi akorát zdobily koupelnu. Zázraky, které se měly dostavit, se někde zapomněly. Spíš naopak, po namazání mi začaly slzet oči a vypadala jsem jako ubrečený králík. Už dlouho se moje kosmetické minimum skládá pouze z kvalitního přírodního oleje a zlehka vyškvařeného vepřového sádla. Žádné chemikálie a parfémy mě už nedráždí. V podstatě jsem hned od rána klidná žena, která se nenechá rozdráždit nějakým mazáním :-)