praví staré známé moudro charakterizující lidský orgán zraku. Převedeme-li si tato slova do reálu, znamená to, že takový pohled do nitra člověka může být zamřížovaný, šmouhatý, zaprášený, zamlžený, orosený nebo jednoduše úplně zatažený. Jeden z mála národů, kteří se nebojí nechat ostatním nahlédnout do svého nitra, jsou Nizozemci. Jejich okna jsou totiž veliká, čistá a hlavně - bez záclon! V poslední době se i u nás začínají objevovat okna bez zahalení. Přiznám se, že za dlouhých zimních večerů se ráda dívám lidem do oken. Takové okno o majitelích dokáže hodně napovědět. Je to jako pohled do očí. Zvu všechny ty, co mají zájem, nakouknout do mých oken.

Tvořítko na taštičky jsem měla v kuchyni hodně let bez jediného použití. Ale věděla jsem, že na něj jednou přijde řada. Nebylo vyhozeno, jak je mým zvykem se zbavovat plastových věcí, abych neměla domácnost zavalenou nepotřebnými kousky. Po mnoha letech jsem zjistila, že tvořítko je přímo nenahraditelné. Rozválela jsem listové těsto, nakrájela na čtverečky a plnila nastrouhanou nivou se salámem. Jeden stisk a bylo hotovo. Krásně se uzavřely, nikde nic nevytékalo. Krkonošské taštičky byly v mžiku hotové. Proč ten název? Vezli se na hory, ale ne zas moc daleko. Zmizely hned po usednutí do auta, protože teplé jsou nejlepší. Jejich výhoda je, že se mohou udělat předem a upéct ve vhodný okamžik.

Na kynutém těstě se toho moc pozměnit nedá. Alespoň se snažím vymyslet nějakou jinou úpravu, aby to nebylo vždy jen o koláčích a buchtách. V tomto případě jsem vykrajovala skleničkou kolečka. Potřela jsem je vejcem a posypala cukrem se skořicí, přehnula na půlku a znova na půlku. Provonělo to celý dům a mizelo to rychlostí blesku.

Po dlouhé době jsem opět vytáhla barvy, štětku a užívala si to.

Poslední dobou za okny hřálo sluníčko, což byl takový malý příslib jara. Kvetly nejen sněženky, stromy se pomalu probouzely a já měla sny o práci na jarní zahradě. Když jsem vylezla z postele, vykoukla z okna, moje těšení na jarní práce bylo v mžiku pryč. Neočekávaně nám napadl sníh. O jarní chaloupce si mohu nechat jen zdát. Ale dobrá zpráva je, že ode dneška jaro začíná za třicet jedna dnů. Ještě lepší zpráva je, že meteorologické jaro tu bude už za deset dnů, což zní o dost lépe.

Jednou ročně snídaně do postele ve tvaru srdíček,
pro mne milejší než zakoupené čokoládové pamlsky.

Trollové vystoupí na hrnečku vždy, když se nalije horká voda.
Asi nemají rádi teplo, jsou dovezeny z Norska.

Doma nenápadně připomínám, že se blíží svátek,
kdy si dva dělají radost nějakou drobnůstkou.
Každý den u nás přibývají srdíčka růžová, červená bílá, puntíkatá…

Zimní slunce v plné síle prosvítilo sušenou dekoraci, umocnilo její nenápadnou krásu.

Dnešní ráno je přímo kouzelné. Za okny svítí sluníčko, přijeli obchodníci se stánky s občerstvením. Začíná masopust a já mohu posnídat teplý trdelník a počkat si na rej masek, který k nám dorazí po obědě. Asi se nejvíc těším na horký svařák, protože zimní svátky a radovánky by bez tohoto nápoje neměly tu správnou atmosféru.

Jedna plesová tombola, která mne vykolejila. Nikdy jsem nic nekuchala, neškubala a neuřezávala hlavu. Ale všechno musí být někdy prvně, tak jsem se do toho s velkou odvahou pustila. Google mi poradil. Bažant se neškube, ale stahuje z kůže, takže jsem byla zachráněna. Kuchat nebylo třeba, bylo milým překvapením, že bažant byl již vykuchán. Musím se pochválit, zvládla jsem to levou zadní.