praví staré známé moudro charakterizující lidský orgán zraku. Převedeme-li si tato slova do reálu, znamená to, že takový pohled do nitra člověka může být zamřížovaný, šmouhatý, zaprášený, zamlžený, orosený nebo jednoduše úplně zatažený. Jeden z mála národů, kteří se nebojí nechat ostatním nahlédnout do svého nitra, jsou Nizozemci. Jejich okna jsou totiž veliká, čistá a hlavně - bez záclon! V poslední době se i u nás začínají objevovat okna bez zahalení. Přiznám se, že za dlouhých zimních večerů se ráda dívám lidem do oken. Takové okno o majitelích dokáže hodně napovědět. Je to jako pohled do očí. Zvu všechny ty, co mají zájem, nakouknout do mých oken.

Ježíšek už má plné ruce práce
Byly doby, kdy kvetla bytová turistika závratným tempem. Lidé bez bydlení si pronajali byt a po pár měsících odešli bez placení. Tak cestovali po městě a šetřili na nájemném. Pro nás to byly nemalé starosti, protože vždy jsme museli uklízet použitý byt. Nájemníci z bytu něco našeho odnesli a něco, co se jim z jejich vybavení nehodilo, ponechali. Byly kousky, které jsem uchovala pro další možné využití. Nyní jsem ze sklepa mohla vytáhnout nájemníky ponechanou koupelnovou skříňku a umělohmotnou desku od stolu vyrobenou ještě v NDR, jak bylo uvedeno na spodní straně desky. Začalo tvoření, které jsem si náramně užívala. Výsledkem je kuchyňka, kterou dostane naše malá Eliška na chalupě pod stromeček. Při vrtání, šroubování koleček, aby kuchyňka byla pojízdná, lepení kotoučů od karboflexky místo plotýnek, jsem si vzpomněla na moje dětské vaření. To jsem si nanosila pár malých hrníčků a vařila jsem pro panenky z kávové sedliny.

Náš vánoční svícen
Obchody jsou plné vánočních dekorací, svícny dnes prodávají i v potravinách. Každoročně si je vyrábím sama, podle svého vkusu, z vlastních větviček, za nepatrné náklady. Bohužel, letos ty moje náklady se nejevily jako nepatrné. Když jsem skončila s výrobou svícnu, přebytečné jehličí jsem smetla do odpadkového koše. Až o pár dnů později jsem zjistila, že s tím jehličím zmizely i elektrikářské kleště. Kvalitní kleště vyrobené snad ještě za první republiky byly fuč. Rozhodla jsem se o události pomlčet a zašla jsem do specializovaného obchodu s nářadím zakoupit kleště nové. Slečně jsem vysvětlila důvod mé návštěvy a požádala o radu s výběrem kleští. Moje zděšení přišlo ve chvíli, kdy jsem si u stojanu s převelikým množstvím elektrikářských kleští nasadila brýle. Ceny jednotlivých kousků byly kolem jednoho tisíce korun. U dámských bot bych si pomyslela, že to je výhodná investice, ale u kleští se mi cena zdála neúměrná vzhledem k tomu, že většinou leží netknuté někde vespod šuplíku s nářadím. Slečna mě poučila, že jde o kvalitní kousky, které vydrží mnoho let, pokud je opět nevyhodím. Kousavá poznámka od prodavačky mi vyrazila dech. Moje chyba, neměla jsem být tak sdílná. Řekla jsem si, že elektrikářské kleště u nás v domácnosti nejsou takovou nezbytností a zašla jsem raději nakoupit nějaké jídlo. Jaké bylo moje překvapení, že v obchodech s jídlem se neprodávají pouze potraviny, ale i kleště, a to za pár korun. Zakoupila jsem kleště za 69,- Kč s vědomím, že když každoročně zmizí, nebudu z toho mít těžkou hlavu.

Nastává období pečení, které mám tak ráda. Provoní se byt, prohřejí se vymrzlé kosti. Čí kosti? Toho, kdo je pověřen sedět u trouby a hlídat tu správnou dobu, aby linecké košíčky byly pouze bílé, ale propečené. Ne, ještě nejde o vánoční cukroví, v prosinci máme nějaké narozeniny a svátek, tedy jde o pouhé trénování na dobu příští.

Rasistou se člověk nerodí
Vyjeli jsme si do Ústí omrknout obchody, přeci jen Vánoce se pomalu blíží. Město asi jako každý den odpoledne bylo přeplněné auty, najít parkování ve středu města je většinou nereálné. Ale usmálo se na nás štěstí, jedno jediné místečko bylo volné, kde jsme zaparkovali a šli jsme hledat automat na zaplacení. Naše počínání pozoroval z druhého chodníku zástupce městské policie. Nebyl to obyčejný policista. Byla to drobná policistka úplně černé pleti, celá v černém oblečení, s černou čepicí. Kdyby jí, z pod čepice nesvítily zlaté náušnice ve tvaru velkých kruhů, nepoznala bych na první pohled, že to je žena. Něco na nás volala, jenže v tom dopravním ruchu nebylo rozumět. Přeběhla jsem ulici a paní policistka mi s úsměvem povídá, že tady se za parkování neplatí. Podělovala jsem jí a čekala jsem, až budu moci přejít přes frekventovanou silnici zpět k autu. Policistka vstoupila do silnice a plácačkou zastavila provoz, abych mohla v klidu a bezpečí přejít. Pokud si myslíte, že jen plnila svou povinnost, tak se mýlíte. Přidala nadstandartní hodnotu ke svým povinnostem, když jen tušila, oč nám jde. Přidala radu, úsměv, přidala mávnutí plácačkou. Svým chováním dokazuje lidem, že i lidé s jinou barvou pleti mohou být výjimeční. Čekali byste takové chování od jiného městského strážníka? Já tedy ne. Naopak znám případ, kdy policista pozoroval ženu, jak se snaží zaparkovat mezi dvě auta a když se jí to se značnou námahou povedlo, přistoupil a chtěl jí pokutovat, neboť se tam nesmělo parkovat. Paní nebyla hloupá a řekla, že ji tam celou dobu pozoroval a mohl ji upozornit na zákaz. Že chce, aby se přestupek projednal ve správním řízení. Policista sklapnul a paní v klidu odjela. Policistka tmavé pleti dokazuje, že na barvě pleti vůbec nezáleží, vždy záleží na konkrétních lidech. Jsem zas o krůček dál neodsuzovat lidi podle barvy pleti a jsem za to ráda. Ona prý bílá rasa pomalu vymírá. Bělošky na mužích s černou pletí fascinuje jejich mužný vzhled, který je zosobněním síly a celkového fyzického zdraví. Bílí muži naopak u Asiatek hledají to, co jim je dnes už málokterá krajanka ochotna dát: obdiv, pokoru, péči a skromnost.

Podzim je občas nevlídný, studený, mlhavý. Asi jako každý rok. Pouze počet myší se zvýšil, hlásím 27 myší chycených do pastiček v naší kůlně. Je možné, že si myšky předávají informace, že u nás se jim dostává ten nejlepší salám, který si já kupuji pro sebe, když mě honí mlsná. Moje drahá polovička mi z něj ukrajuje pro myši. Rozhodnutí je, už žádný salám se kupovat nebude. Já budu jíst zdravě, myši dostanou svůj jed, který jim zas tak moc nechutná a přestanou se k nám stahovat z celého širého okolí. Chycených myšek mi je vždy líto, nemohu se na ně dívat. Nejbolestnější pohled byl, když jedna myška byla chycena do pastičky a druhá ležela jen tak vedle. Asi se s uvězněnou myší nemohla rozloučit a rozhodla se také umřít.

Tip na dobrou knihu
Počasí je mlhavé, ale takový podzim prostě bývá. Nastal čas zklidněn nejen pro přírodu. Vytáhla jsem knihu Země odpoledního slunce a užívám si chvíle lenošení. Děj knihy plyne pomalu, stejně jako podzim za oknem. Autorce se povedlo dát dohromady popis života různorodých lidí, chudých bělochů, šlechty, indiánů, kovbojů. Každý vyznává jiné životní hodnoty a vy čekáte, jak dopadne odhodlání hlavní hrdinky získat zpět svobodu. Ve dvacátých letech minulého století to nebylo jednoduché. Pokud jste ještě nečetli, určitě to napravte, neboť spisovatelka je skvělou vypravěčkou.

Co dělali naši předci jinak, že byli zdravější než my
Zdravější byli, protože se hýbali celý den, museli se pořádně otáčet, aby uživili svou početnou rodinu. Člověk byl zrozen k pohybu. Světová zdravotnická organizace uvádí, že dnešnímu člověku chybí 40 minut pohybu denně. Tím neříká, že musíme 40 minut běhat a cvičit. Tím říká, že postačí, když budeme dělat to co člověk dělal vždycky, tedy používat své tělo k běžným činnostem. Postačí, že budeme chodit pěšky, místo používání aut na krátkou vzdálenost, vyjdeme schody, místo abychom čekali na výtah, že nebudeme vylehávat na gauči, abychom viděli vše, co nám televize nabízí. Tedy jsem odložila mobil a vyrazila jsem do kokořínských bukových lesů, které své listy na podzim zbarví do červena. Tyto podzimní dny, kdy se do listů spadaných i těch, co ještě zůstaly na stromech, opře slunce a prozáří jejich barvy mám moc ráda. Tyto obrazy jsem si uložila do své paměti, abych se jím mohla kochat při pošmourných podzimních plískanicích.

Dnes vzpomínám na naše předky, i s těmi germánskými kořeny
Na svém germánském původu si Němci příliš zakládat nemohou. Podle genetické analýzy vědců jsou takové geny v menšině. Jen šest procent Němců je po otci germánských. U třetiny lze vysledovat původ ve východní Evropě. 45 procent "německých" genů je keltského původu a každý desátý Němec má židovské předky. Studii Skladba obyvatelstva Německa z hlediska genetického původu, vypracovala curyšská společnost Igenea. Moderní genetika ukazuje absurdnost rasismu. Všechny genové rozbory dokazují, že každý člověk má nesčetně mnoho kořenů, protože pranárody po tisíciletí migrovaly. Každý člověk je "směsicí". Kdybychom měli genový materiál Adolfa Hitlera, mohli bychom eventuálně dokázat, že k jeho předkům patřili i Židé, uvádí vědkyně Inma Pazosová.