praví staré známé moudro charakterizující lidský orgán zraku. Převedeme-li si tato slova do reálu, znamená to, že takový pohled do nitra člověka může být zamřížovaný, šmouhatý, zaprášený, zamlžený, orosený nebo jednoduše úplně zatažený. Jeden z mála národů, kteří se nebojí nechat ostatním nahlédnout do svého nitra, jsou Nizozemci. Jejich okna jsou totiž veliká, čistá a hlavně - bez záclon! V poslední době se i u nás začínají objevovat okna bez zahalení. Přiznám se, že za dlouhých zimních večerů se ráda dívám lidem do oken. Takové okno o majitelích dokáže hodně napovědět. Je to jako pohled do očí. Zvu všechny ty, co mají zájem, nakouknout do mých oken.

Česko je žluté a ještě dlouho bude

Dnešní slunečný den jsme vyjeli k Máchovu jezeru.
Na kole jsme objeli jezero, které bylo téměř opuštěné.

Rákosí ve vodě a drobné vlnky vytvořily zajímavé křivky.

Došlo i na cachtání ve vodě, tak jsem jela kus cesty hezky bosky.

Technologie horké páry dokáže zničit až 99,9 % všech bakterií, a to pouze vodou, bez žádných chemikálií. Pravidelným používáním parních čističů získáte zdravé a hygienicky vyhovující prostředí, získáte čistotu až do hloubky pórů, za méně peněz a s ohledem na životní prostředí. Mám na chalupě jednu kachnu a nevím co s ní. Nic nežere, zachovává klid, vodu nevyžaduje, nevylučuje žádné exkrementy. Vydrží být zavřená ve skřínce deset let a netrpí žádnými psychickými problémy. Nějaký virus je jí naprosto lhostejný. Když jsem ji po dlouhé době vylovila ze skříňky, chtěla jsem se s ní rozloučit. Jenže vyhoďte něco, co je naprosto bez poskvrny, jednou použité a někteří uživatelé si to chválí. Já si na rozdíl od většiny chválím ocet, který provede stejnou službu bez energie a ve větší rychlosti. Zažranou špínu, na kterou prý je potřeba pára nějak doma nemohu najít. Možná, že je to špatným zrakem, nevím. Ale vzhledem k tomu, že jsem minulý týden vykoupala i polena pod krbovými kamny, vyčistila spáry dlažby kartáčem, myslím, že žádnou kachnu nepotřebuji. Tak ji zas uložím, co kdybych opětovně uvěřila reklamě, že bez páry není dokonalý úklid.

Život bývá často kompromisem a totéž platí o zahradničení. Jde o rovnováhu mezi tím, co chcete a tím co jsme schopni udržovat. Musíme si vybrat projekt zahrady dle našeho rozhodnutí kolik úsilí chceme zahradě věnovat. Musíme zvolit míru náročnosti od každodenní péče až po nic dělání, tedy téměř bezúdržbovou zahradu. Protože práce na zahradě prospívá nejen tělu, ale i duši, je dobré zvolit kompromis. Trochu té práce na zahradě je jen k našemu prospěchu. Každé jaro se mi plevel snaží přerůst přes hlavu, ale vím, že po pár měsících se to zklidní a již neporoste s takovou razancí. Nestačila by mi pouze okrasná zahrada, za svou práci chci být odměněna vlastnoručně vypěstovanou pochoutkou. Ale každodenní práce na zahradě také není to pravé ořechové. Letos jsem si zhotovila  pařeniště, zryla půdu, zasela ředkvičky, okurky a kedlubny. Vše krásně vyklíčilo a rostlo. Stačily dva dny, kdy jsem pařeniště neotevřela, a nastal velký obrat. Ředkvičky vyrazily vzhůru, pařeniště mi vydatně poryl krtek, nejspíš ho přilákala teplá půda. Už vím, že pařeništi se musím věnovat několikrát denně a to není vždy možné. V době, kdy není dobré se pohybovat mimo dům a zahradu, provádíme práce, které byly neustále odkládané. V domě začínám mít stále více prostoru, ale auto máme naprosto zaplněné, musíme navštívit sběrný dvůr. Konečně se vyhazují i věci, které byly uschovány z důvodu, že by se někdy mohly hodit. Nehodily se několik let, mají to zpečetěné, mají odslouženo.

Bylo zjištěno, že snížením pohybové aktivity v době omezení vycházení z domu člověk ztrácí svalovou hmotu. Abych uchránila naše svalstvo, denně vymýšlím nějakou činnost. Konečně mohu zdůvodnit neustálé práce kolem domu, o kterých moje polovička tvrdí, že jsou zbytečné. Možná zbytečné, ale krásné, což nakonec po provedení vždy uznává. Někdy se pohodlnost prostě musí překonat právě v zájmu zdraví. Kdysi jsme měli z kuchyně pouze okno, kterým jsme předávali občerstvení do zahrady. Pak jsme vybudovali altán, tedy se okno muselo nahradit dveřmi. Dveře vypadaly tak nějak nepatřičně, tak jsem si vlastnoručně vyrobila jakési lemování. Nařezala jsem polystyren, přilepila lepidlem, natáhla perlinkou, naštukovala. Nebylo to špatné, nějaký čas to bylo dostačující. Až do minulého týdne. To jsem se rozhodla, že dveře obložíme dřevem. Miluji jak zedničení, tak práci se dřevem. Co na tom, že při hoblování foukal vítr a hoblinky lítaly všude, že napoprvé jsme špatně odhadli délku prken. Vše se dá nějak vyřešit. Mám to, co jsem chtěla a zas je na čas klid. Ale jen na malou chvíli, přeci jen ta svalová hmota se musí neustále hlídat. Také byla zjištěna vyšší spotřeba alkoholu v důsledku nařízení zákazu zbytečného vycházení. Asi to k tomu patří, když doma dokončíte práci, není nic lepšího než si sednout s pivkem a kochat se. V tom jsme také dobří. A po těch pivech přichází snadněji i další inspirace na vylepšování našeho okolí.

Není jaro jako jaro. To letošní je trochu jiné než všechny předešlé. Jsem většinou uzavřena na zahradě, ale o to víc vnímám rozkvetlé stromy, záhony a rozzářené slunce. Při pohledu na rozkvetlou višeň se mi  evokují naložené višně  v alkoholu, vynikající doplněk dezertů.

Další drobné kvítky i když nejsou bílé jsou, mají v naší zahradě své místo.

I když si s námi počasí letos zahrává, jaro je tady a s ním i květy jarních cibulovin.
Někde již kvetou naplno, jinde teprve nakvétají.

Pokud se vám špatně spalo a vstávali jste levou nohou, zkuste to napravit.
Klikni zde.

Přeji krásné jarní svátky, pěkně se mějte, sluníčka užívejte.

Velikonoční tradice na Zelený čtvrtek
Jezte zeleninu a nehádejte se. Pravděpodobně víte, že o Zeleném čtvrtku byste měli jíst špenát, zelí nebo třeba salát z kopřiv, abyste byli po celý rok zdraví, jak tvrdí jeden z velikonočních zvyků. Proto jsem uvařila zelenou polévku, abych dodržela tradici a to zdraví se nás drželo co nejdéle. Nehádat se, to je někdy těžké. Když spadnu z kola, protože nekoukám na cestu, ale na okolí a místo politování slyším „já jsem ti to říkal,“ tak se musím ohradit, že bych raději slyšela slova útěchy :-) Naštěstí pády už mám natrénovaný, nějaká modřina mě nerozhází. Útěchou mi jsou rozkvetlé stromy a louky, nějaké výmoly na cestě mě fakt nezajímají :-)

Vitamín D a stárnutí
Američtí specialisté odhadují, že minimálně 85 % seniorů trpí deficitem vitaminu D. Výsledky studií prokázaly, že deficit vitaminu D u starších lidí výrazně zvyšuje riziko předčasného úmrtí na jakoukoliv se stářím související chorobu. Vitamin D také může snížit riziko „zhroucení“ starších osob. Starší lidé musí mít dostatečný příjem vitaminu D, protože tento vitamin má mimořádný význam jako nedílná část prevence osteoporózy. Je ovšem také velmi perspektivní v prevenci příliš rychlého procesu stárnutí.  Když si toto přečtete, tak musíte chtíc nechtíc vylézt na první jarní sluníčko. Já vždy říkala, že když svítí sluníčko, jsem lenivá a povaluji se na lehátku. Přitom dělám tak prospěšnou činnost, jako je zpomalování stárnutí, což si zaslouží mimořádnou pochvalu. Včerejší moji činnost bych popsala takto. S velikou radostí jsem zpomalovala proces svého stárnutí. Ten krásný pocit z této činnosti jsem si náramně užívala až do doby, než jsem prošla kolem zrcadla. Nevadí, těch pár hodin blaženosti je i tak dobrých.

Zpomalili jsme, žijeme v obavách, bude nezaměstnanost, nebude lehké žití. Klid v těchto dobách nacházím v přírodě. I malá kytička na louce mi dokáže udělat radost. Proto zde už nejsem denně, trávím čas v přírodě, na zahradě, kdy myšlenky se ubírají jiným směrem.

Kdyby byl na obzoru lék, držel bych tvrdá opatření třeba tři měsíce. Ale lék na cestě není, proto se stát ekonomicky rozběhne a budeme populaci řízeně promořovat, říká náměstek ministra zdravotnictví Roman Prymula. Obrací ten, kdo kritizoval ostatní země, že takto jednají. Když se ostatní země začnou chovat dle našeho příkladu, my půjdeme v jejich stopách. Staří lidé prý budou nadále chráněni. Moc možností na to stát nemá,  nyní to bude na každém jednotlivci. Chápu toto řešení, karanténa s naší ekonomikou pořádně zamává a nejde karanténu držet věčně, ale přeci jen, ten vir zabíjí i mladší ročníky. Je to zapeklité a já to nevyřeším, proto jsem se zavřela do kuchyně a upekla něco sladkého na zpříjemnění dnešního dne.

Tento víkend už bylo na chalupě vše hotovo a tak jsme zamířili do přírody. Zašli jsme ke studánce, kde pramení pitná voda. Na fotce zarostlá studánka nevypadá vábně, ale rostlinky jsou stále omývány vodou, takže jsou oprané. Chtěla jsem vodu ochutnat a byla jsem přistižena, jak se snažím pít, aniž bych si uvědomila, že ústa jsou zakryta rouškou. Ještě chvíli platit nařízení nosit roušku, tak v ní zalezu i do postele :-)

Dnes už se nevyžaduje rychlost, ale nápaditost. Jsem bez riflí :-)

Meruňky jsou nejen chutným ovocem, ale mají i pozitivní význam pro lidský organismus. Jsou to mimořádně teplomilné stromy. Na jaře jsou doslova obalené spoustou nádherně do růžova vybarvených květů. O úspěšném pěstování meruněk rozhoduje klima. V posledních letech dochází k oteplování naší krajiny, což meruňkám svědčí. Bohužel první jarní mrazík nás může připravit o úrodu. Domovinou meruněk je střední Asie, kde rostou dodnes planě na velkých plochách. Naše klimatické podmínky jsou značně odlišné, proto pěstování meruněk na našich zahradách je jako sázka do loterie. Pěstitel vloží své úsilí do rukou přírody, návratnost se nezaručuje, o výhře nebo prohře rozhoduje počasí.

Coronaverš
V lese řádí kůrovec všude samá souška.
Ve městech zas viróza je to těžká zkouška.
Až u ohně či u piva budeme sedět v kroužku,
vzpomeneme s nostalgií kdo, jakou měl roušku.
Byly různých velikostí, měly hezké vzory,
v ulicích jsme potkávali maskované tvory.
Jeden jí měl ze šátku druhý z dámské vložky,
tak jak nám to nařídily bezpečnostní složky.
Snad to nějak překonáme, do kremace nejdeme,
určitě se s kamarády zase všichni sejdeme.
Ať každému pěkný úsměv zase zdobí líce,
hlavně aby všechno přežil a měl zdravé plíce.

Lidi myjte si ruce, jinak chytnete koronavirus.
Na ten neumřete, ale na infekčním oddělení není wifi. A to nepřežijete.