praví staré známé moudro charakterizující lidský orgán zraku. Převedeme-li si tato slova do reálu, znamená to, že takový pohled do nitra člověka může být zamřížovaný, šmouhatý, zaprášený, zamlžený, orosený nebo jednoduše úplně zatažený. Jeden z mála národů, kteří se nebojí nechat ostatním nahlédnout do svého nitra, jsou Nizozemci. Jejich okna jsou totiž veliká, čistá a hlavně - bez záclon! V poslední době se i u nás začínají objevovat okna bez zahalení. Přiznám se, že za dlouhých zimních večerů se ráda dívám lidem do oken. Takové okno o majitelích dokáže hodně napovědět. Je to jako pohled do očí. Zvu všechny ty, co mají zájem, nakouknout do mých oken.

Horkovzdušná fritéza je výhodná, když dostanete chuť pouze na malou dávku dobrot.
Pochutnáte si a nepřecpete se.

Podvodné účty se vydávají za Českou poštu
Od známého mi na WatsApp přišel odkaz na stránky České pošty. Bylo tam několik balíků a měla jsem možnost otevřít víko a uvnitř nalézt nějakou výhru. Jsem ženská zvědavá, tedy jsem si tři krabice otevřela a bing ho ☺ Ve třetí krabici byla výhra 12 000,- Kč. Česká pošta, která má stále sama málo, rozdává peníze pro nic za nic ☺ Tedy jsem nepokračovala a výhru České poště přenechala, aby měla více prostředků na své služby a neodbývala je. Druhý dne jsem se z tisku dozvěděla, že pro získání výhry byla podmínka, že bych musela stejný odkaz rozeslat dalším uživatelům WatsAppu. Poté, co uživatel rozešle odkazy, je přesměrován na stránku podvodné mobilní aplikace, která se vydává za aplikaci sledující cestu poštovních zásilek. Po jejím stažení dostane oběť nabídku na placenou verzi aplikace. Aplikace „pouze“ strhává peníze z bankovního účtu uživatelů týdně 1 550,- Kč. Na pc se chovám celkem obezřetně, ale že už se šíří podvody i po telefonu mě trochu překvapilo. Šmejdi jsou všude kolem nás a Česká pošta s tím nemá nic společného.

Je celkem zajímavé, co vše se dá na netu načíst
Příručka pro ty, kterým není kostelní prostředí až tak úplně vlastní, je ojedinělým počinem. Proč je potřeba? Mnozí se v kostele cítí nepatřičně nebo se bojí trapasu. Kostel je nejbezpečnějším místem vůbec. Čeho se tedy ti lidé bojí? Moji přátelé to říkají úplně „na férovku“: „Co když nebudu vědět, kam si v tom kostele mám sednout, kam jít, co dělat, co když ode mě budou něco chtít, někdo na mě promluví…
Ano i takové návody se dají najít na netu. V neděli jsme procházeli městem a zvon na kostele krásně a dlouho zvonil. Říkám si, že se asi jedná o vyzvánění k modlitbě. Tedy zajdu ke dveřím a zjišťuji, že brzy se má kostel otevřít a je nutné vstupovat s rouškou. A protože jsem člověk zvídavý, mám ráda hezké stavby, většinou nahlížím do každého otevřeného kostela, který míjím. Nasávám tu krásnou tichou atmosféru, kterou jinde nenajdu. Někdy jen omrknu, ve výjimečně krásných stavbách i chvilku posedím. Návod nepotřebuji, od své věřící babičky vím, že v kostele se člověk má chovat tiše, při vstupu by se měl pokřižovat, ale není to nutnost. Také vím, že pokud jsem někým oslovena, že je dobré odpovědět slušně a dle svého přesvědčení, k tomu nepotřebuji speciální kostelní návod. Zároveň vím, že když někde u vchodu je uvedeno VSTUP POUZE S ROUŠKOU, že je mojí povinností toto dodržet nebo nevstupovat. Tedy nasadím roušku a jdu nahlédnout do kostela. Návštěva je různorodá, od nemluvňat v kočárku, dětí školou povinných, lidí mladších i starších. Ani jedna osoba neměla roušku, respirátor. Tito lidé nejspíš věří, že je před covidem ochrání Bůh.  Vycouvala jsem v přesvědčení, že zas nemusím být všude.

Prach vytřený a vysátý, kolem oken vymalováno, roletky nasazeny, vše dokončeno. Venku fouká vichr, že není radno vystrčit nos z domu. Je čas provonět byt pečením. Aby to nebylo zas tak moc sladké a vyhovovalo to i těm, co nechtějí přibrat, pekla jsem bulky, které nejsou ničím plněné, přesto jsou vynikající. Doba kynutí je sice delší, ale vyplatí se počkat.
Recept: 180 ml mléka, 20 g  droždí, 210 dkg hladké mouky, 140 g hrubé mouky, 30 g cukru, 5 g soli, 1 vejce, 20 g másla. Zaděláme klasické kynuté těsto, které by mělo být hladké jako dětská prdelka, nemělo by se lepit. Necháme kynout cca 60 minut. Pak z těsta uděláme bochánky a opět necháme kynout. Nakonec tyto bochánky jemně orosíme vodou z rozprašovače, nejlépe z obou stran. Takto navlhčený bochánek obalíme jemnou strouhankou, dáme na plech a pocukrujeme. Necháme chvíli odpočinout a pečeme na 180°C cca 15 minut. Ta křupavá kůrčička ze strouhanky na povrchu je přímo famózní ☺

V bytě jsme si měnili stará plastová okna za nová s trojsklem. Netušili jsme, jaký to v bytě udělá binec. Což je dobře. Kdybychom tušili, asi bychom se do toho nepustili ☺ Přesto, že jsme měli nábytek zakrytý, ten jemný prach jsme dva dny likvidovali. Ale stálo to za to, máme větší teplo a menší hluk.

Příprava na Dušičky

Americký fotbal
Fandí se jakkoliv a ideálně co nejhlasitěji. Nepsané pravidlo říká, že správný fanoušek dělá maximální hluk v momentě, kdy se soupeřův útok připravuje na rozehrání a snaží se tím rušit koncentraci hráčů. I náš klučík se pustil do této hry. Vyřizuje se mu studium v Americe a chce zapadnout do budoucího kolektivu. Já ho nabádám, že musí ještě pár kil nabrat, aby tu 96 na hřišti nesfouknul vítr a odolal náporům vykrmených amíků ☺

Domnívala jsem se, že se po volbách situace v naší zemi zklidní. Bohužel, to byla moje naivní představa. To co se děje nyní kolem prezidenta je hodě neetické. Národ, který si vybral prezidenta, který již při prezidentských volbách byl nemocný, bez opory se nepostavil, vrávoral, vědělo se o něm, že bez skleničky se neobejde, je nyní překvapený, že je na tom zdravotně špatně. Vždy se choval jako svéhlavý, starý muž, není překvapením, že se jeho chování nezmění ani při nemoci. Dokud udrží pero, bude se tak chovat stále. Já Miloše Zemana neměla nikdy v oblibě, nevolila jsem ho, ale abych někomu přála smrt, k tomu bych se nikdy nesnížila. Až skončí dohady kolem zdravotního stavu prezidenta, přijdou další dohady. Začnou se hádat ti SPOLU a PirSTAN, čekají nás roky hádek. Je to volba většiny voličů. Vývoj společnosti jde v určitých vlnách, které souvisí s politickou a ekonomickou situací. Za socialismu znamenaly chaty a chalupy vítaný únik do určité svobody. Na počátku devadesátých let Češi byli hladoví po cestování do ciziny. Nyní nám cestování zkomplikoval coronavir a do chalup se uzavíráme nejen kvůli viru, ale opět před politickou situací. Opravdu jsme se moc od devadesátých let neposunuli.

Ze svých toulek přírodou si většinou vždy něco domů donesu. Připadá mi to rozumnější než procházet obchody a kupovat dekorace, kterých se pak člověk s těžkým srdcem zbavuje a jen zaplňují prostor. Příroda je velká nabídka dekorací a já je ráda využívám. Když to nejsou kameny, šišky, větvičky, mohou to být ulity ☺

Dýňové pyré z hokaido, je uvařeno během chvilky a lze ho přidat do různých pokrmů. Zkusila jsem přidat pyré do lívanečků a byly nejen krásně zabarvené, ale byly i nadýchanější. Jak říká s oblibou náš soused, vařím zdravě ze zeleniny, ale pak si sednu ke slanině a nelze mě zastavit ☺

Podzimní splín je přirozený, je nutné se s ním naučit vyjít
S nástupem deštivých a studených dní bez slunce, nás může přepadat  smutnější nálada, neboť naše tělo je ovlivňováno slunečním světlem. Můžeme cítit pocity psychické a fyzické nepohody, podzimní splín. Ten není na škodu, pokud ho budeme vnímat jako znamení, že bychom měli ubrat a naučit se odpočívat. Proti splínu pomáhá pobyt v přírodě, v lese. Obklopuje vás bohulibé ticho, cítíme vůni hub, dřeva, mechu. Nejde jen o rychlé prolétnutí, kdy si ani nevšimneme, kudy jdeme, o zdolání bůhvíkolika kilometrů. Důležité je vnímat okolí, nechat myšlenky volně plynout, nasávat vůni. Tlak klesá, imunita stoupá.  Dnes těchto aktivit v přírodě výrazně ubylo. Lidé tráví čas doma u televize nebo u počítače v uzavřeném prostoru. Ztrácíme vztah k přírodě, kterou s lehkým srdcem ničíme a velmi se divíme, když nám to oplácí.

Užíváme si nádherného podzimu. Ráno sice bývá chladno a mlhavo, ale přes den se zatím vždy vyhoupne sluníčko na oblohu, jeho paprsky nás dokáží zahřát. Jsou to dny, kdy se touláme po okolí, případně louskáme ořechy. Zahradu již máme přichystanou k zimnímu spánku. Rozhodla jsem se většinu dekorací na zahradě zlikvidovat, což nebyl problém, krásně hoří. ☺ Došla jsem k názoru, že zahrada bude krášlit sama o sobě a pokud nadále budu tvořit nějakou dekoraci, tak vždy jen takovou, se kterou se dá zatopit. ☺

Neděle 3. října, stále máme neobvykle vyšší teploty, stále na nás vykukuje
sluníčko, není co zbytečně řešit, je tu příkaz nejen na dnešní den:

Všichni, kdo smutní
Všichni co marodí
Kdo něco ztratil
Kdo má problémy
Všichni, kdo se usmívají 
Všichni, kdo jsou šťastní

---
---
---
---
---

Kvete to v noci, má to žlutooranžové plody a nezaměnitelnou chuť. Co to je? Mochyně peruánská, která pochází z Peru. Její plod je uzavřený v nafouknutém kalichu. Po otevření získáte plod velikosti třešně. Miluje slunce, a pokud jí ho dopřejete, odmění vás mnoha plody, které mají neuvěřitelné množství vitamínu C. Kdo jí nepěstuje, může ji kupovat v Kauflandu po celou zimu.