praví staré známé moudro charakterizující lidský orgán zraku. Převedeme-li si tato slova do reálu, znamená to, že takový pohled do nitra člověka může být zamřížovaný, šmouhatý, zaprášený, zamlžený, orosený nebo jednoduše úplně zatažený. Jeden z mála národů, kteří se nebojí nechat ostatním nahlédnout do svého nitra, jsou Nizozemci. Jejich okna jsou totiž veliká, čistá a hlavně - bez záclon! V poslední době se i u nás začínají objevovat okna bez zahalení. Přiznám se, že za dlouhých zimních večerů se ráda dívám lidem do oken. Takové okno o majitelích dokáže hodně napovědět. Je to jako pohled do očí. Zvu všechny ty, co mají zájem, nakouknout do mých oken.

Do nového roku 2022 vám všem srdečně přeji, aby všechna trápení a potíže trvala nanejvýš tak dlouho, jako ta novoroční předsevzetí. Domnívám se, že nadešla ta správná doba k ukončení blogu. Konec roku, konec blogu. Uška ♥

                               Šťastné vánoční svátky

Nevěříte, že je něco mezi nebem a zemí? Děláte chybu, dnes se mi to potvrdilo.
Bylo krásné sluneční odpoledne a my si vyšli na povinné vyvětrání do přírody. Hned před domem jsme potkali pána s pejskem, který nesl starý kovový, ručně dělaný malý věšák. Nemohla jsem projít bez povšimnutí, musela jsem věšák pochválit. Pán byl potěšen a říká, pokud se vám líbí, je váš. Což jsem odmítala, ale jen na chvilku. Nenechal si to vymluvit, prý berte to jako vánoční dárek ode mě. I brala jsem dárek, protože stará ruční práce mě v klidu nikdy nenechává. Popřáli jsme si krásné Vánoce a já byla šťastná jak blecha. Není to tak dávno, co jsem tu psala, že ráda dostávám dárky a to nejen v den sváteční a bing ho. Věšák jsem donesla domů a pokračovala v povinném vyvětrávání. Přemýšlela jsem, kde jsem už toho pána potkala, a vzpomněla jsem si, že nejde o úplně neznámého pána. Kdysi jsem koupila našemu psíkovi sušenky, které jsem mu nabízela, když jsem s ním byla na procházce. Ani je neochutnal, hajzlík mlsný. Nabídla jsem je pánovi s pejskem, kterého jsme zrovna míjeli a jeho psovi chutnaly. Ano, byl to stejný pán, co mi nyní dal věšák. Jsou věci, které se nedějí pro nic za nic. Nic se neděje jen tak samo od sebe.
Protože svítilo slunce, šli jsme fotit k Labi, kde byly stále namrzlé stromy a trávy. Cestou jsem našla náramek s nápisem DOBRÁK OD KOSTI. Říkám si, to je tu asi pro mě ☺ Každý si o sobě myslíme, že jsme dobrák od kosti, i když to nemusí být tak úplně pravda. Každá žena má v sobě kus anděla a kousíček ďáblíka. Život s ženou bez jediné vady by byl hodně nudný. Po pár metrech jsem měla příležitost dokázat, že jsem dobrák od kosti, když malý kluk spadl z U-rampy a ječel jak na lesy. Strýček si s ním nevěděl rady a já využila své znalosti z civilní obrany jako vyškolená zdravotnice. Hned jsem si vzpomněla, co do nás při školeních hustili. Kdy byla založena Varšavská smlouva, jsem sice už dávno zapomněla, ale pět T mi v hlavě zůstalo. Klukovi jsem nohu pofoukala, nebylo proč tolik naříkat. Ujistila jsem ho, že v životě narazí ještě mnohokrát a neodnese to jen koleno. Pokračovali jsme v cestě až na jedno vzdálené parkoviště, kam přijelo auto se sobími rohy a červeným čumáčkem na chladiči. Jinak bych si auta ani nevšimla, ale tato výzdoba byla úsměvná. I pán co vylezl, byl samý úsměv. Za mžik zaparkovalo vedle malé auto a z něj vylezla usměvavá paní. Až při pohledu na ty dvě rozzářené tváře mi došlo, že právě dochází k utajovanému randění. Neodsuzuji to. V životě je tak málo krásných a radostných chvil, že by je měl člověk užívat plnými doušky. Časem, až se více poznají, sami zjistí, zda to stálo za to, nebo třeba i nestálo, ale v tu chvíli bylo vidět, jak z nich sálá ohromná energie, radost, že se v životě potkali, radost ze shledání, radost ze zamilování... Život je prostě takový, někdy krásný, jindy nám naloží i méně krásné chvíle, někdy si myslíme, že víc už nemůžeme unést, ale uneseme. Jde o to se nenechat otrávit, zlomit, a na ty hnusné chvíle se snažit co nejdříve zapomenout. Přeji všem, co se sem ještě chodí přesvědčit, zda je všemu skutečně konec, aby v novém roce ošklivé chvíle hodili za hlavu a užívali si plnými došky jen ty krásné okamžiky ♥












 

Přeji vám ze srdce, hezké a šťastné svátky, pohodu a klid, tak jak to má být. Uška ♥

Člověk by měl umět pracovat, měl by umět milovat, tedy vytvářet vztahy, měl by si umět hrát, tedy odpočívat. To v sobě zahrnuje koníčky, odpočinek, radost a zábavu. Já si tvořím a hraju neustále, což mi dělá právě v tomto období, kdy není příliš možností jiného odreagování, snesitelnější žití. Vždy se snažím na všem najít něco pozitivního. I na tom, co na první pohled vypadá špatně. Jsou lidé, kteří to dělají opačně a jejich život je plný zbytečných trápení. Když budeme brečet, asi také přežijeme, ale nebude to tak pěkné a zábavné žití. Člověk by se měl umět radovat z maličkostí a já se o to neustále snažím. Když cestou z lesa najdu hodně staré železné kolo od jakéhosi stroje, které má uprostřed otvor, hned v tom vidím podstavec pro usazení vánočního stromku, a kolo dotáhnu domů. Nezdá se mi vhodné dávat na zahradu živý stromek, raději si vytvořím stromek ekologický, který mezi tou zelení krásně vynikne.

Krása starých předmětů
Darovat k Vánocům dárky takzvaně z druhé ruky obvykle nebývá zvykem. Vybírá se zboží, které voní novotou. Já ale mám ráda staré zboží. Jsou to předměty, které nelze sehnat jinde než v bazaru nebo někde odložené na půdách. Vždy je ráda zařadím do svého života jako potřebné a zdobící maličkosti. Většinou to jsou ta největší překvapení. Nepohrdnu takovým dárkem ani mimo svátky. Je milé, když mi kdokoliv udělá radost v obyčejných dnech a nečeká na nějaký ten svátek. Drobné radosti dělají život krásnějším a spokojenějším.

Druhá adventní neděle nemusí být jen ve znamení shonu, ale může být i o relaxaci v klidu domova. Víte, že fixami se dá malovat i na listy? Křehké listy se musí předem nechat vylisovat v tlustých knihách, ale na takový list bobkovišně se dá malovat ihned jak jej donesete domů. Dětičky to ocení a doma bude chvíli klid na vánoční pečení.

Heřmánkové údolí je tip na dobrou knihu, se kterou můžete trávit pochmurné zimní dny. Je to příběh ženy, které osud původně rozdal horší kartu než jiným. Byla silná, ačkoli si svou sílu neuvědomovala, a statečná, ačkoli o statečnosti nikdy nepřemýšlela. Dokázala najít obyčejné lidské štěstí i v tvrdé době a ještě tvrdších podmínkách. Přesto se nikdy necítila odstrčená či o něco ochuzená a dokázala prožít svůj život naplno.

Dnešní sluneční den přímo vybízel k výletu do přírody. Navštívili jsme novou rozhlednu na Lucemburském kopci. Ze čtrnácti metrů vysoké dřevěné věže jsou vidět Tiské stěny, Děčínský Sněžník, Buková hora, Vlhošť, Sedlo, Říp... Rozhledna je celoročně volně přístupná a ten rozhled po Českém středohoří stojí za to vyšlápnutí malého kopce a pár schodů.

Je začátek prosince a u nás už chodil Ježíšek s plným rancem dobrých zpráv. Dostala jsem ten největší a nevíce žádanější dárek o který jsem stála dva roky. Je to rozhodnutí jedné státní instituce. Víc o tom nechci psát, je to dost soukromé, stálo mě to velké úsilí, ale konečně přišla dobrá zpráva. Říká se, než cokoliv vzdáš, uvědom si nejprve, proč si s tím začala a já si to moc dobře uvědomuji. Jsou věci, které se vymazat z mysli nedají i když se člověk hodně snaží, vždy to vyleze na povrch ve chvílích, kdy to člověk nečeká.

Předvánoční shon může být někdy hektický čas a je třeba ho brát s nadhledem a užívat
si tu krásnou atmosféru, která se opakuje jen jednou v roce.
Ježíšek je s námi po celý život, jeho přítomnost lze rozdělit do tří stádií.
1) Věříme na Ježíška   2) Už nevěříme   3)Předstíráme, že jsme Ježíšek