praví staré známé moudro charakterizující lidský orgán zraku. Převedeme-li si tato slova do reálu, znamená to, že takový pohled do nitra člověka může být zamřížovaný, šmouhatý, zaprášený, zamlžený, orosený nebo jednoduše úplně zatažený. Jeden z mála národů, kteří se nebojí nechat ostatním nahlédnout do svého nitra, jsou Nizozemci. Jejich okna jsou totiž veliká, čistá a hlavně - bez záclon! V poslední době se i u nás začínají objevovat okna bez zahalení. Přiznám se, že za dlouhých zimních večerů se ráda dívám lidem do oken. Takové okno o majitelích dokáže hodně napovědět. Je to jako pohled do očí. Zvu všechny ty, co mají zájem, nakouknout do mých oken.

Tato neslušná věta nepotřebuje překlad, přesto vstoupí do dějin,
děti se s ní budou seznamovat v hodinách dějepisu.

Kopřiva pro mnohé představuje jen divoce rostoucí plevel. Je tak rozšířená, že kolem ní procházíme bez zájmu a povšimnutí. Tedy do té doby, než o ni zavadíme a popálí nás. Aby rostlinky dobře chutnaly na talíři, je třeba je nasekat nadrobno, aby se co nejvíce žahavých chloupků polámalo a nepálily. Tvrzení, že pálivost kopřivy zmizí při vaření, je nepravdivé. Pálivost zmizí pouze mechanickým zpracováním. Ve velikonoční nádivce je pálivost pryč dříve, než ji domícháme. Období, kdy je kopřiva dobrá do jídla, trvá krátce, jenom velmi mladé rostlinky jsou dobré. Hlavně je nutné trhat na místech, kde kohoutí kokrhání není v doslechu ☺

Jíst s někým, je nejen příjemné, ale podle vědců i zdravé. Jak se uvádí, pravidelné stravování o samotě může mít negativní vliv na naše zdraví. Mnoho odborníků před jídlem o samotě varuje. Osamělí jedlíci prý mají větší šanci trpět poruchou příjmu potravy, kombinací cukrovky, obezity, zvýšeného krevního tlaku a zvýšené hladiny cholesterolu. Pokud se cítíme při jídle osamělí, nespokojení, nešťastní nebo jinak mizerně, nedá se očekávat, že nám jídlo udělá dobrou službu. Záleží spíš na tom, jaké máme při jídle pocity a co jíme. Jídlo ve společnosti jiných je fajn, ale ať už jíme sami nebo s ostatními, je pro nás nejdůležitější, nejíst a nežít blbě ☺ Vařila jsem ukrajinské vareniky plněné nastrouhaným bramborem, balkánským sýrem a uzeným, zalité ochucenou zakysanou smetanou a osmaženou cibulkou. Mizely rychlostí blesku ☺

Hodné holky se dostanou do nebe, zlobivé tam, kam chtějí
Být hodná holka, není žádná životní výhra, ale spíš základ pro potíže. Takové ženy si nechají vše líbit, aby je měl každý rád, jsou neustále pod tlakem. Bojí se, že zklamou, jsou přizpůsobivé, všem vyhoví, vyhýbají se konfliktům, neustále touží po pochvale. Plní každé přání, jsou nenáročné. Pokud se žena přizpůsobí a dělá to, co po ní chtějí ostatní, zažije o něco méně kritiky a konfliktů, ale zaplatí za to vysokou cenu, ztrácí sama sebe. Mít doma hodnou holku není žádná výhra. Partneři je často opouštějí kvůli zlobivé holce. Říká se, že muži milují potvory a hodným holkám nejde do hlavy proč. Na rozdíl od nich, zlobivé holky používají vlastní hlavu, nebojí se říct svůj názor i za cenu, že někoho naštvou, nebojí se jít proti zdi, vědí co na druhé straně zdi dělat. Umí si stát za svým, umí rychle poznat, kdy to s nimi člověk myslí dobře a kdy se je snaží využívat. V tom to právě je, jsou nezávislé, spokojené, váží si samy sebe a muži o ně musejí usilovat.

Kočičky, které neškrábou a nemňoukají, pouze upozorňují, že jaro je tu v plné parádě. Po čase zezlátnou pylem. Připomínám zdvižený prst paní učitelky: „Netrhejte kočičky, je to první potrava včeliček.“ Nenechte se unést jejich něžnou krásou, do vázy stačí jen pár větviček.

Vytvořit zahradu znamená věřit v budoucnost
Jarní zahradnické orgie už jsou v plném proudu, konečně můžeme své ruce ponořit do záhonů, špína na rukou k tomu patří. Kontakt s přírodou má pozitivní vliv na naše zdraví, pomáhá cítit se lépe, zbavit se stresu a úzkostí. Zahrada skýtá mnoho podnětů pro všechny naše smysly, můžete čichat vůně, můžete cítit teplé sluneční paprsky, vítr, hebký trávník, poslouchat bzučení včel. Zahradničení nás udržuje v pohybu a nutí nás trávit čas venku. Miliony lidí bojuje s depresí a polyká antidepresiva. Je možné, že neobjevili léčivý svět zahradničení. Zahrada nás naučí přijímat věci a události tak, jak jsou. Naše trápení často vychází ze snahy kontrolovat věci, které kontrolovat nemůžeme. Čím více dokážeme chápat naše limity a náš omezený vliv na okolí, tím pro nás lépe. Naučíme se pracovat na tom, na čem můžeme. Vše ostatní necháváme plynout, Žijeme v přítomnosti. Soustředíme se na to, co je tady a teď. Zahrada je ideálním učitelem odpovědnosti k sobě samému. Pokud se domníváte, že práce na zahradě je trochu více než jste očekávali, nezoufejte, pravidelná fyzická aktivita prodlužuje život ☺

Telefony kradou šedou kůru mozkovou
Chytrý mobilní telefon je nedílnou součástí našeho života. Dávno nejde jen o zprávy nebo hovory, máme v něm komplet vše. Není divu, že se na něm stáváme závislými. Podle odhadů trpí 53 % uživatelů takzvanou nomofobií, což by se dalo přeložit jako obava z ocitnutí se bez mobilního telefonu. Jde o závislost na mobilní telefonní přístroj, která na mozek působí jako každá jiná droga. Bylo zjištěno, že závislost na mobilním telefonu způsobuje změny v mozku, například významné snížení objemu šedé kůry. K závislosti na používání chytrého telefonu není vůbec složité sklouznout. Sotva ráno otevřeme oči, už mobilu patří naše pozornost, stejně tak je poslední věcí, kterou v ruce držíme před usnutím. Domnívám se, že závislých už bude jen přibývat a mozkové kůry dál ubývat ☺

Březen je měsíc, ve kterém se zahrada probouzí, a já ji ráda pomáhám k plné bdělosti. Cibule do české kuchyně patří, je těžké najít jídlo, v jehož základu není obsažena. Není nic lepšího, než když cibule roste hned za kuchyní. Letošní suché jaro dovolilo zapíchat sazečku bez zablácených prstíků. Teď už je potřeba déšť, protože žádné zalívání nedokáže to, co vydatný deštík.

Všichni potřebujeme pohlazení po těle i po duši
Životabudičem pro naše tělo jsou polévky, jako je vařily naše babičky. Naše babičky byly dost chytré na to, aby i bez vědeckých výzkumů věděly, že teplý a silný vývar je pro naše tělo nutností. Doplňuje tekutiny a podporuje psychické zdraví. Již ve středověku se vývary podávaly nemocným, aby nabrali sílu. Už žádné rady k odstraňování kůže při přípravě kuřecí polévky na mě neplatí. Dnes mám ráda každé mastné oko na hladině talíře. Už žádné zeleninové vývary. Plno zeleniny se dá nastrkat i do masového vývaru. Zjistila jsem, že dříve odmítané růžičkové kapustičky povařené ve vývaru jsou přímo božské. Hlavně jsou vlastnoručně vypěstované a přežily na záhoně celou dlouhou zimu. V poslední době moje tělo vyžaduje masové vývary, doháním dobu, kdy jsem polévky jako dítě odmítala.

Ještě neskáču přes kaluže, ale doma si už poskakuji ☺
Za okny sluníčko, to je nejlepší doba pustit se do pořádného úklidu. Možná, že někde ve svém podvědomí máme strach z nedostatku a tak hromadíme. Sbíráme věci hmotné i nehmotné. Shromažďujeme informace, držíme se vzpomínek. Zjistila jsem, že pořádek je pro mě důležitý, nutně ho potřebuji ke své spokojenosti. Staré rčení říká, podrž řád a řád podrží tebe. Množství věcí a oblečení, které vlastníme, se oproti dobám minulým dramaticky zvyšuje. Je jaro, loučím se se zimou, zkouším se rozloučit i s věcmi. Snažím se přivítat jaro svěžím, odlehčeným domovem. Mám ráda velké úklidy a letošní obzvlášť. Nastává nové období. Začínám žít normální život bez roušky. Přeji si, aby takový klidnější život mohli prožívat všichni lidé. Těší mě, že se proti jednomu hamižnému člověku postavil celý svět. ♥♥♥

Jsem sice slabá jako moucha, ale už věřím v brzké uzdravení.

Šišinka – třetí oko
Zimní měsíce, kdy je slunečního svitu málo, jsou pro udržení mojí pohody nejnáročnější. Měsíce bez slunce nemám ráda, cítím se zpomalená, lenivá. Ale mám výmluvu. Za lenivost nemohu já, to moje šišinka, která je uložena v mozku a spojená s očima. Přes ně přijímá informace o světle a dle intenzity světla vyrábí spánkový hormon. Rada odborníků zní, nadopujte se světlem, hodně světla a jasu probudí vaše unavené tělo. Otázka zní, zda mi ta zimní lenora opravdu tak moc vadí. Mám dojem, že s přibývajícím věkem mi spíše začíná vyhovovat a náhradní světlo za slunce nevyhledávám. Začínám si lebedit ve své lenosti, nemusím s ní nutně bojovat. Trudomyslností netrpím, devadesát procent hormonu štěstí vzniká v trávicím traktu a já hrozně ráda jím ☺ Pro zachování psychického zdraví jsem se rozhodla nedívat se na televizní noviny, vnímat pouze zvuk. Raději se večer zaobírám nějakými ručními pracemi. Stačí mi vědomí, že lépe už bylo a měla jsem to štěstí, že jsem si ty bezstarostné roky celkem spokojeně užívala.

Jsem octomilka a rozhodla jsem se u vás doma bydlet
Tak nějak to bylo u nás, ty dotěrné mršky se nevyskytovaly v kuchyni, ale v koupelně na umyvadle, kolem vany a to pouze ojediněle. Na bílém povrchu byly hodně vidět, takže jsem se je naučila bez lítosti zamačkávat. Netušila jsem, že se jedná o octomilky, pro mne to byly drobné mušky, které chtěly pobývat v teple a vlhku. Vzhledem k tomu, že mušky byly nezničitelné, začala jsem pátrat na netu. Až tam jsem našla, že se jedná o octomilky. Lidově se octomilkám říká banánová, vinná, octová nebo ovocná muška. Z toho lze usoudit, že by se měly vyskytovat v kuchyni. Délka života octomilek se pohybuje mezi dvěma až devíti týdny. Naše octomilky se tak vysokého věku nedožily, milovaly sifon a to byla jejich smůla. Nemusela jsem pro ně vymýšlet žádné pasti, stačilo použít čistič sifonů a byly navždy zlikvidovány.