|
Je od
vás všech milé, že se na blog chodíte dívat, zda jsem už
nezačala znovu psát o tom, co se mi honí hlavou, když nás už
zas ten nemilý koronavirus ohrožuje každý den o něco více.
Možná se chovám malinko nezodpovědně, ale zatím se mi nechce
ukrývat doma před virem. Jediné co jsme omezili, jsou jízdy
vlakem. Sice bylo fajn, strčit kola do vlaku, zajet na
určité místo a vracet se unavení, ale spokojení domů. Dojezd
jsem zvýšila na 65 km, bez otlačeného zadku. Opět strkáme
kola do auta, zatím nevidím důvod omezit poznávání nových
míst. Mám plno nových zážitků, milých i nemilých, možná se
z nich časem tady vypíšu, ono to záleží na více faktorech,
které se časem nabalují
☺
Náš klučík už žije v Atlantě, zvládl přesun i s přestupem na
letišti. Dostal se do rodiny podobné jako má doma, jen místo
svého bratra, má nyní dva klučíky. Je nadšen tak, že nemá
ani čas komunikovat. Když už se tak stane, ozývá se ve dvě
hodiny v noci, ale jsem ráda, že si vůbec udělá čas nás
informovat, jak se za tou velkou louží má. Má tolik nových
zážitků, že neví, co dřív zmínit. Z fotky, kterou zaslal,
mohu usoudit, že se mu splnil jeho sen, nezdržovat se
jídlem, asi tak, jako to mají všichni kluci v tomto věku.
Do dalších letních dnů vám přeji hodně slunečních paprsků a
hlavně, aby se vám špatné zážitky jen vyhýbaly. |