praví staré známé moudro charakterizující lidský orgán zraku. Převedeme-li si tato slova do reálu, znamená to, že takový pohled do nitra člověka může být zamřížovaný, šmouhatý, zaprášený, zamlžený, orosený nebo jednoduše úplně zatažený. Jeden z mála národů, kteří se nebojí nechat ostatním nahlédnout do svého nitra, jsou Nizozemci. Jejich okna jsou totiž veliká, čistá a hlavně - bez záclon! V poslední době se i u nás začínají objevovat okna bez zahalení. Přiznám se, že za dlouhých zimních večerů se ráda dívám lidem do oken. Takové okno o majitelích dokáže hodně napovědět. Je to jako pohled do očí. Zvu všechny ty, co mají zájem, nakouknout do mých oken.

Za nepříjemnostmi zavírám dveře. Život má i ošklivé dny a musíme se s nimi vypořádat, jak nejlépe dokážeme. A tak jsem jednoho dne postála před otevřenou skříní o pár minut déle, abych si vyjela na výlet a doufala jsem, že se vrátím v podobném stavu, v jakém jsem vyjela. Mýlila jsem se. Vrátila jsem se s otisky razítek kozích kopyt všech velikostí. S Eliškou jsme zajeli do Zooparku Zelčín. To je zahrada se zaměřením na domácí zvířata, která dnešní městské děti znají jen z obrázků a tady mají možnost mezi nimi pobíhat, hladit, krmit a je i možnost si vzít na procházku kozu na provázku. To jsem vyloučila, neboť jako dítě jsem zažila kozí tvrdohlavost. Koza když si řekne, že dál nepůjde, tak nejde. Po areálu postávaly maminky s kozou na řemínku a volaly na děti, že nemohou pokračovat v prohlídce, neboť  koza si našla svojí oblíbenou travičku a nechce se hnout. Kozy nejsou hloupé zvířata, když zjistily, že mám plnou kapsu krmení, dobývaly se mi do kapes a zanechávaly na mně blátivé šmouhy. Určitě se tam znovu vrátíme, dá se tam s dětmi vydržet téměř celý den, jsou tam různé prolézačky, skákadla, i malé děti mohou jezdit na koni. Prostě dětský ráj.

Pole jsou sklizená, vítr fouká po strništi, švestky dozrály, blíží se konec prázdnin.
Tohle období nemám moc ráda. Možná nás ještě zahřeje teplé babí léto.
Pak už nastane jen dlouhá, studená a drahá zima.

Poštovní schránka, to není nějaká lecjaká věc,
když do ní psaní doletí, narostou na ni plody sladké nebo trpké.

Též máme v bytovce poštovní schránku, kterou nechal předseda SVJ odstranit. Věděl, že v těch dnech mělo dojít cosi, co by mu uškodilo. Obrátila jsem se na policii. Naprosto zbytečně, policie došla k závěru, že se nejednalo ani o přestupek, když nám bylo zasaženo do soukromého majetku vloupáním. Obrátila jsem se na nadřízené  v Ústí nad Labem a opět jim popsala důvod, proč ta schránka byla předsedou odstraněna. Znají dobře své podřízené, znají jejich limity, uvedli mi, ať se obrátím na Okresní státní zastupitelství. Jak řekli, tak jsem učinila. Z OSZ mi bylo sděleno, že případ podstupují Krajskému státnímu zastupitelství. Proč? Protože KSZ se zabývá těmi nejzávažnějšími trestními věcmi v kraji. Myslím, že předseda bude litovat dne, kdy se rozhodl na naši schránku jen pomyslet. Ano, je to stejný hlupák, co nás chtěl hnát k soudu pro výměnu oken a nevyšlo mu to. Tentokrát mu jeho plány vyšly perfektně. Nejsem mstivá, ale dokážu se bránit proti lidem, jejichž celoživotním cílem je druhým jen škodit. Škodil celé čtyři roky, vysvětlování nepomohlo. Odstranění schránky byl jen vrchol ledovce, poslední sněhová vločka mé trpělivosti roztála. Je možné, že bude mít stravu a ošacení nějaký čas zajištěné od státu. Kdo chce kam, pomozme mu tam. Pokud bych to neudělala, škodil by dál, musela jsem ho zastavit, netušila jsem, že to bude až tak kruté. Ale i jeho jednání bylo hodně kruté, kdy jsme chránili své sousedy, aby nepřišli o bydlení. Jak jsem psala, bydlení je moje hobby a hlavně díky tomu hlupákovi znám snad všechny předpisy o bydlení téměř zpaměti. Ty zakroucené § mě vždy fascinovaly, vždy jsem je ráda rozmotávala.
 

Máme malé stvoření, které s radostí objevuje svět. S Eliškou jsme podnikli výlet do Zahrádek, kde kdysi býval zámek pro zahraniční studenty, aby se aklimatizovali a učili česky. Zde piloval češtinu i Mireček z Básníků: Pane profesore, jak pozná člověk, že není pitomej?  - No, chytrej člověk to nepozná nikdy a blbci to je jedno. Zámek nedávno vyhořel, je prázdný, ale v areálu zámku se konají  zajímavé akce. Když jsme park procházeli, žasla jsem nad rozmístěním tolika lavic, nad připraveným podiem, které jsem hned využila, abych si zapěla. Domnívala jsem se, že mě nikdo nemůže slyšet, park byl prázdný, ale mýlila jsem se. Správce zámku nebyl hluchý. Přišel a já na oplátku zas vyslechla jeho povídání o zámku, a to nejen o dávné historii, ale o době před revolucí i po revoluci. Nejde to všechno vypsat, ale bylo to zajímavé povídání. Nakonec jsem se dostala i do zámku, sice prázdného, ale krásného. Pán tam nebydlí, jak řekl, je bezdětný vdovec a bydlí ve správcovském domku, kde má veškerý komfort. Škoda. Kdyby bydlel o kousek dál, v nádherné oranžerii, hned bych se přestěhovala ☺ ☺ ☺

Máta je tradiční bylinkou na našich zahrádkách. Obsahuje až čtyřicet silic, osvěžující mentol. Mátový sirup osvěží, ale také léčí. Výrobou sirupu za studena se nezničí účinné látky. Domácí mátová limonáda osvěží, sirupem lze osladit čaj. Díky obsahu účinných látek je máta užívaná především při potížích se zažíváním, protože podporuje tvorbu žluče, vylučování žaludečních šťáv a tím usnadňuje trávení. Podporuje funkci jater, slinivky břišní a žlučníku. Můžeme si pochutnat a ještě udělat něco málo pro naše trávení.

Tak nám vláda chce schválit vyhlášku o teple, které můžeme v zimě doma využívat, na kolik stupňů si doma v které místnosti budeme smět zatopit. Schválit vyhlášku, která nelze dodržovat, sankce, které nejdou vymáhat. Jak by to mohlo být kontrolováno, když do bytu mohou vstoupit pouze policisté s příkazem k prohlídce od soudu. Nevím jak u vás, ale u nás jsou policisté schopni rozpoznat pouze dopravní značky, na teploměr nebyli školeni. Také nevím, jak se dá rozlišit, zda teplo v bytě vychází z ústředního topení nebo z pečící trouby, kdy je připravováno něco k snědku. Mám dojem, že pro odhlasování takové hlouposti by zvedl ruku jen ten, komu covid zasáhl mozek. Vláda nepotřebuje žádnou vyhlášku, žádná nařízení. Jedná tak, že nakonec na topení budou mít pouze někteří jedinci, tj. hlavně akcionáři ČEZu, majitelé benzinových pump, majitelé obchodů. Vládě jde pouze o to, aby dokázala, že hospodaří lépe než ta předchozí, proto ji zdražování a tok peněz z odvodů do státní kasy náramně vyhovuje. Nejde ji o to, tyto peníze částečně vrátit lidem, aby jim ulehčila žití, tak jak to dělají v okolních státech. Ano, co si lidé zvolí, to mají, není cesty zpět, v zimě budeme z chladu fialoví všichni ☺

Krást se nemá, ale občas se to stane. Taky jsem za to byla náležitě potrestána. Po cestě domů, po 40 km jsem píchla zadní kolo. To znamená pouze strkat hezky až domů, ale toho jsem byla naštěstí ušetřena. Na druhém kole bylo zajeto pro auto a můj vehikl byl naložen a odvezen. Druhý den byl dán do servisu, kde mi na počkání vyměnili jak plášť, tak duši. Tou rychlostí mě naprosto dostali, myslela jsem si, že si dlouho nezajezdím. Možná se služby zlepšují zároveň se zvedajícími cenami ☺ Když už jsem ten mák nasbírala, tak se pokusím z něj něco upéct. U nás se mák nikdy nekonzumoval, ale zkusit se musí všechno. Dočetla jsem se, že se jedná o opomíjenou super potravinu, která obsahuje hodně vápníku, zlepšuje trávení, zvyšuje obranyschopnost. Pevné kosti určitě vápník potřebují, letos jsem ještě z kola nespadla, asi mě to teprve čeká. Vždy je dobré být připravena ☺

A JE TO TADY
Asi každý, kdo vyrůstal se starším sourozencem, zná tu snahu mladšího vyrovnat se staršímu sourozenci. Já vyrůstala se starším bráchou, což na mně zanechalo určitě stopy, naučila jsem se pohybovat v partě kluků. Holčičí svět jsem moc neznala. Když mě první den přivedli do školky a strčili k holčičkám, stála jsem jako opařená a nestačila se divit, co ty holky stále řeší. Naše školka byla v bývalé vile továrníka, holky byly zalezlé v koupelně, kde se tahaly o panenky, postýlky a peřinky. Nevím, kde v té době byli kluci, nejspíš ve vile bylo koupelen několik ☺ Kluci mi asi scházeli, neuměla jsem se pohybovat v holčičím světě. Vybavuji si i fotografování ve školce. Nutili mě nechat se fotit s kočárkem, což jsem tvrdě odmítala. Asi by bylo těžké vysvětlit rodičům, proč jsem nebyla fotografována, tedy mi raději dovolili se nechat fotit s autem, jak jsem se dožadovala. Když jsem odmítala jíst ty jejich hnusné husté rosolovité pudinky jako dezert po obědě, nechávali mě sedět v jídelně, nenutili mě po obědě chodit spát jako ostatní děti. Do školky jsme chodila s nechutí. Dnes již přístup učitelek hodnotím pozitivně. Naučily mě neustupovat, jít si za svým ☺
Mladší děti berou své starší sourozence jako vzor, občas jsem dostala od velkého bratra nakládačku. Co mě nezabilo, to mě posílilo. Naučila jsem se nebát těch největších sígrů v okolí, před kterými i kluci utíkali. Naučila jsem se tvářit sebejistě a spouštět hrůzu, i když jsem měla nahnáno ☺ Nyní pozoruji tento sourozenecký vztah u svých vnoučat. Když starší sourozenec odjel na studium do USA, mladší se rozhodl ho následovat. Ukončil základní školu a hrdinně se vydal za bratrem. Sice budou od sebe vzdáleni 500 km, každý bude studovat něco jiného, ale oba se učili anglicky už od školky, oba mají možnost poznat život za velkou louží. Jak s tím později naloží, už bude záležet jen na nich. Včera byl ten náš „malý“ na cestě. V Chicagu mu třikrát změnili místo odletu, ale za pomoci otce, který ho telefonicky navigoval dle plánku letiště to zvládnul. To já si doma dávala studený obklad na hlavu ☺

Nechápu, že ještě dnes se může někdo zbavovat takovýchto pokladů.
Ale je dobré, když nálezce ví, kam tyto nálezy donést, komu udělají radost.

Dělejte dobré skutky každý den, nečekejte za to nic a věřte, že se vám to vrátí
Soucítím s naší planetou, šetřím zdroje alespoň po malých kapkách, protože víc dělat neumím. Využívám dešťovou vodu, třídím odpad, aniž bych chalupu zaplnila plastovými nádobami. Na papír využívám starý kufr, na plast starý proutěný koš, elektřinu šetřím nakupováním retro žárovek, které mají překvapivě malou spotřebu. O zvyšování cen elektřiny se denně dozvídáme v každém zpravodajství. Není divu, že když nám od ČEZ došlo vyúčtování elektřiny, které u chalup provádějí v měsíci srpnu, bála jsem se jen nahlédnout. Přeci jen jsem počítač pustila pozdě večer a přála jsem si mít ještě jednu klidnou noc ☺ Druhý den jsem se odvážila nahlédnout na fakturovanou částku. Jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistila, že výjimečně máme přeplatek 500,- Kč. Za roky co tu jsme, byly téměř vždy uváděny nedoplatky, protože pečení je moje radost a nehodlám se zbavovat svých radostí, kterých v životě zas tak moc není  ☺

Nedaleko naší chalupy máme starou sušárnu chmele, která je v Čechách unikátní svými věžemi kruhovitého tvaru. Nedávno ji začali obnovovat, zatím není návštěvníkům přístupná, ale když se daří, tak se daří. Byli jsme ve správný čas na správném místě, mohli jsme okukovat i zevnitř. Budova je téměř zrekonstruovaná a okolní dřevěné sochy vystihující německé babky při česání chmele, jsou vydařené. Máme společné rysy, i já mám dávné předky ze Saska. ☺
Přes cestu od chmelnice, na bývalém německém hřbitově je vybudovaná rozkvetlá květinová louka. Jedná se o projekt Evropské unie zavést síťování místních a německých obyvatel. Vzhledem k tomu, že jsme projížděli na kole, mohu konstatovat, že na loukách podél silnice je mnohem více různorodého rozkvetlého kvítí, než na této speciální louce. Na hřbitovech se německé hroby likvidovaly ještě před pár lety, což bylo barbarství,  které už bylo naštěstí zastaveno. Náš hřbitov toho byl ušetřen a musím konstatovat, že německé hroby jsou unikátní, stále je co obdivovat. Podle čísel popisných uváděných na hrobech lze zjistit, který dům ve vsi dříve patřil německým majitelům. Je to kus ne příliš slavné historie.