Uška

  -  o životě u nás na vsi

  Úvodní stránka
 

 Návštěvní kniha
Oko  -  do duše okno
 

praví staré známé moudro charakterizující lidský orgán zraku. Převedeme-li si tato slova do reálu, znamená to, že takový pohled do nitra člověka může být zamřížovaný, šmouhatý, zaprášený, zamlžený, orosený nebo jednoduše úplně zatažený. Jeden z mála národů, kteří se nebojí nechat ostatním nahlédnout do svého nitra, jsou Nizozemci. Jejich okna jsou totiž veliká, čistá a hlavně - bez záclon! V poslední době se i u nás začínají objevovat okna bez zahalení. Přiznám se, že za dlouhých zimních večerů se ráda dívám lidem do oken. Takové okno o majitelích dokáže hodně napovědět. Je to jako pohled do očí. Zvu všechny ty, co mají zájem, nakouknout do mých oken.

            



Jsem ve věku, kdy už mě určitě nic nenutí spurtovat za stále vyšším pracovním výkonem a tak svou energii věnuji hlavně naší malé chaloupce. Trávím zde spoustu času, jak na zahradě, tak při zútulňování našeho bydlení. Ráda nakupuji po bazarech staré předměty, které pak s radostí renovuji a začleňuji  do našeho domova.

        TOPlist

    Fotostránky
    mého muže


Listopad 2022



 

Den díkůvzdání - je to den, kdy se sejdou rodiny a přátelé, aby společně hodovali nad sváteční tabulí a vyjádřili vděčnost za vše, co jim přinesl život – za svou svobodu a za oběti, které byly položeny na její obranu. Rodina, kde je náš starší vnuk se sešla u babičky a dědy. Otec rodiny vzal všechny do obchodu s obuví a řekl, dnes nikdo nevyjde bez nových bot, což se také stalo. Když jsem viděla boty, které si vybral ten náš klučík, málem mi vypadly oči z důlků. Asi už tomu nerozumím, ale prý čím křiklavější boty, tím víc držíš prst na tepu doby Mladší vnuk zatím neměl čas popsat své nové zážitky.

Včera jsem nasávala ducha Vánoc. Po třetí sklence jsem ho i viděla.
Za okno jsem mu dala lístek s přáním:
Milý Ježíšku, letos jsem zlobila, takže bys mi mohl pro změnu něco vzít.
Třeba doplatek za elektřinu


Advent je časem tradic, očekávání, zklidnění, těšení se. Tato doba odpočinku odpovídala životnímu stylu našich předků, jejichž přirozeným rytmem byla těžká práce. Pro mnohé z nás se advent stává dobou, kdy nás ovládne stres z toho, co všechno musíme stihnout, než Ježíšek zacinká. Nevíme, co komu koupit, a když už víme, tak to nemůžeme sehnat. Ale i nakupování dárků může být docela příjemný čas, když začneme včas. Stejně tak pečení cukroví nemusí být závodění, kolik druhů cukroví budeme mít napečeno. Nakonec stejně je o cukroví největší zájem před Vánoci, kdy tajně mizí z krabic. Později už si říkáme, že tolik toho sladkého přeci jen nemůžeme a cukroví se dojídá z nutnosti spíš ke snídani. Ani k vánočnímu úklidu není nutné přistupovat jako k nutnosti, ale s radostí. Jednou za rok vytahujeme z krabic vánoční ozdoby, proč si to neužívat. Jednou za rok navštěvujeme vánoční trhy, dáváme si vánoční svařák pro zahřátí, vychutnáváme si pravou vánoční atmosféru. Vánoce patří mezi nejkrásnější období v roce, s vůní pečeného cukroví, skořice a vanilky, čas klidu, pokud se je naučíme takto prožívat. U nás na náměstí je připraven strom na zdobení. I já jsem si už navodila malinko vánoční atmosféru výzdobou okna.

Zvolnit tempo před Vánoci? Jde to. Užívám si lenošení. Na nohách teplé ponožky, zobu ořechy, slané brambůrky, slaninu, to co si přes léto většinou odpírám. Cachtám se ve vaně s jednou suchou rukou. To je ta, ve které nad vodou držím knížku, popíjím sklenku červeného a je mi fajnově. Poslední dobou je vše tak, jak má být. Nevím, zda to není pouhý klid před bouří, ale už vím, že všechny bouře nás jen posilují. Je dobré umět vyhrávat, protože prohrávat umí každý blbec. Také se držím poznání: Nikdy nerušte svého nepřítele, když dělá chyby. Člověk se učí celý život. Ven do sychravého počasí mě nikdo nedostane. Letošní podzim bude trochu jinak, přibrzdím, nadechnu se a budu si užívat klidu. Mohu si to dovolit, dárky už jsou ve skříni, některé na cestě, pošta zatím stíhá. Sladkého pečení bude letos méně, hlavní žrouti tu chybí. Zašla jsem si do knihovny a přinesla dvě hodně tlusté knihy, od kterých je těžké se odtrhnout. Ze škaredého, vlhkého podzimu bez slunečního svitu, jsem si udělala krásný, klidný podzim. Co víc si přát.

Podle staré pověsti přijíždí svatý Martin na bílém koni 11. listopadu, má nám přivézt první sníh, začátek zimy. Ve skutečnosti se mu to málo kdy povede. Možná za to může tolik diskutované oteplování, sníh není. Ale letos si Martin nezvykle pospíšil, první sníh a mráz se u nás objevil už 18. listopadu. Všechny květy, co doposud zdobily zahradu, nemilosrdně spálil. Je to smutný pohled, ale konečně nám umožnil zlikvidovat všechny ty ještě včera kvetoucí letničky, aby zem mohla odpočívat a byla připravena na příští sezónu.

Vánoční skřítek s mojí ponožkou místo čepice měl být umístěn před našimi vrátky. Ale začala jsem pochybovat, že by tam mohl dlouho vydržet. Přeci jen se jedná o pořádný hranol vysoký téměř dva metry, v současné době, kdy je všude nedostatek dřeva na topení, by mohl skončit v nějakých kamnech. To jsem mu nemohla udělat, už kvůli mé ponožce. Takže je umístěn za vraty a je zcela chráněný

Nastal čas na revizi vánočních ozdob a dekorací. Kdo by neměl rád nejkrásnější svátky v roce, kdy děláme radost svým blízkým, kdy se rozzáří dětská očka radostí, že ten Ježíšek moc dobře znal jejich přání. To jen hospodyňky si dělají velké starosti z vánočních povinností. Myslím, že stoly se nemusí prohýbat pod plnými mísami jídla. Vánoční svátky jsou o pohodě, ne o přejídání. Na Nový rok si můžeme dávat smysluplnější předsevzetí, než že příští rok budeme držet nějaké diety. Jsou i důležitější věci než naše váha. Život je jako jízda na kole. Abychom udrželi balanc, musíme se neustále pohybovat dopředu.

Je úplně jedno, jestli máme rádi podzim nebo bychom jej nejraději v kalendáři přeskočili. Podzim je tu, nedá se s tím nic jiného dělat, než se s ním smířit, případně si ho zamilovat a to se vším všudy. Některý den je slunečný, jiný mlhavý, ale na každém dni se dá najít něco hezkého. Pokud slunce rozzáří barevnou paletu podzimu, není dobré zůstávat doma u kamen. Když se sluníčko zdráhá vylézt na oblohu, zabalím se do deky s dobrou knihou a je mi jedno co se děje za okny. Zjistila jsem, že chladné dny se dají přežít i bez svetrů a teplých ponožek. Miluji tonik, když do něj přidám trochu alkoholu, bosé nohy mi mohou vykukovat z deky ven a žádnou zimu nepociťuji. Nejen svetrem se dá bojovat proti Putinovi, jsou i příjemnější zbraně

Mochyni se u nás letos velice dobře dařilo. Ačkoliv ji vysazujeme každoročně, letos vyrostla do velikosti několikaletého keře. Pochází z jihoafrického Mysu Dobré naděje, přesto se jí dobře dařilo i u nás. Její plody jsou zahaleny v jakoby papírovém plášti. Mochyně si dlouhodobě udržuje punc vzácného ovoce, s velmi příjemnou chutí s velkým obsahem vitaminu C. Má silné antioxidační účinky, ochraňuje buňky před degenerací, zvyšuje imunitu, zpomaluje procesy stárnutí. Určitě stojí za to jí každoročně na zahrádce vymezit nějaké slunečné místo.

Lenost je zvyk odpočívat dřív než se člověk unaví
Nastalo období, kdy jsou kola uložena k zimnímu spánku. Období, kdy se budu muset naučit chodit po svých, což zas tak moc nemiluji. Když jsem dojedla oběd a byla vyzvána k tomu nemilovanému pohybu, musela jsem si nejprve ujasnit, proč vyjít ven, když se mi tak moc nechce. Našla jsem osm důvodů, proč se chůze doporučuje.
1. Chůze je zdravá, jedná se v podstatě o cvičení – po obědě se mi nechce cvičit
2. Chůze posiluje srdce, snižuje hladinu cholesterolu – nemám zvýšenou hladinku
3. Chůze snižuje riziko vážných onemocnění – zatím nepociťuji žádné onemocnění
4. Chůze pomáhá zhubnout – je to možné, ale nechci měnit šatník
5. Chůze udržuje nohy zdravé – možná zdravé, ale unavené
6. Chůze dodává vitamin D – déčko dostávám každou zimu od své lékařky
7. Chůze dodává energii – tedy pokud se přemohu a vyjdu vůbec ven
8. Chůze zabraňuje demenci – lidé občas zapomínají, ať chodí nebo nechodí
Dnes nevidím jediný důvod, proč se odlepit z gauče, vyjít ven a překonávat určitý počet kroků. Dnes mám naplánované divadlo s malou Eliškou, tedy z gauče se přesunu do pohodlné sedačky. Tolik pohybu jsem dnes ani nečekala. A je to tady, lenost se ohlásila a já si ji konečně ráda vychutnám.

Dnes ráno se nám nechtělo ani vylézt z postele. Aladin předpovídal déšť na celý den, nebylo proč honem vystrkovat nohy z teplého pelíšku. Nejen my jsme stávkovali, i náš kávovar nechtěl makat tak jak má. Přesto, že jsme mu pročistili útroby, odmítl nám vydat ranní vzpruhu. Chvíli jsme se dohadovali, jak jej máme dlouho, říkali jsme si, že už určitě bude po záruce. Než byl vystrčen ze dveří ven, zkusila jsem najít návod. Našla jsem i s dokladem o koupi. Koupili jsme jej 4.11.2020, dnes to bylo přesně dva roky. Chvíli jsme nad tím bezradně stáli, ale pak jsme si řekli, že za zkoušku to stojí. Zajeli jsme do Datartu a reklamace k našemu údivu byla přijata bez jediného mrknutí oka. Asi se vyplatí nakupovat ve velkých obchodech, kde ještě platí, náš zákazník, náš pán.

V Atlantě se stále pohybují letní teploty, trochu závidím. Náš starší klučík se připravoval na školní událost, kam nebylo vhodné se dostavit ve sportovním oblečení. S náhradní mamkou řešil jak se obléci. Podle jeho náhradního bratra oblečení dobře nevychytal, a tak mu názorně předvedl, jaké oblečení v současné době nosí mladí muži v USA. Mladší sourozenci jsou na celém světě stejně hýčkaní šašci a vtipálci.

Dušičky - vzpomínáme na své zemřelé předky.
Zvyk zapalovat svíčky je zakořeněný téměř v každé víře.
V auře světla svíček je něco zvláštního, symbolického, uklidňujícího.