K jaru patří zpěv ptáků, který se rozléhá široko po okolí. U nás si jako každoročně dělají sýkorky hnízdo v pumpě za našeho bedlivého dozoru. Zahradník láká zákazníky milým sloganem: "Kupte si lidičky, první jarní kytičky." A i chlapi pomáhají s prvními jarními pracemi: Odpoledne na zahrádce měl jsem prima zábavu. Manželka je skvělý rádce, práce bylo nad hlavu. Řezat větve, trávu hrabat, vážně mě to znavilo. K večeru jsem chytil kabát a běžel jsem na pivo. Rady odborné tam získáš, každý je má v malíčku. Nadšeně si potom pískáš a objednáváš skleničku....

Přesto, že jsme na kopci, stromy už začaly kvést. Letošní jaro je trochu rychlejší. Nyní si můžeme jen přát, aby nepřišly mrazy a nezmrazily nám letošní úrodu. A taky si přeji, aby květy vydržely do 1. května a dostalo se mi políbení pod rozkvetlou třešní :-)

Dlouho jsem sháněla velikánskou pokličku na koš s prádlem a nemohla si vybrat. Nakonec mi jednu velice krásnou, se starou  patinou, zaslala naše virtuální kamarádka Marioneta. Takže mám pěkný prací koutek. Jen ta historická pračka už mi chybí. Že bych to zkusila na té valše?

I dnes nakupovat lze ekologicky. Igelitové tašky mají negativní vliv na životní prostředí neboť jsou vyrobeny z těžko rozložitelných materiálů. Tašky se často i po prvním použití trhají, jejich životnost je tedy velmi krátká a jejich spotřeba vysoká. V Itálii vyšli rázně do boje proti používání igelitových tašek. 1. ledna 2011 začal platit zákon, podle kterého nesmí italští obchodníci nabízet igelitky. Moje první igelitka byla právě z Itálie. Byla ze slabého igelitu a měla zelenou barvu. Byla to tady první vlaštovka u nás a dlouho jsem ji nosila v kabelce připravenou na malý nákup aby se mi náhodou neprotrhla :-)
Dnes již igelitky nenosím, ale ušila jsem si plátěnou tašku a až ji zničím, tak si ušiji novou.

Přes víkend jsem byla na chaloupce úplně sama a mezi prací na zahrádce  jsem si užívala až moc velikého klidu, který se mi v neděli už přejídal. Takže jsem sedla a háčkovala kabátky vajíčkům na velikonoční hodovačku. Titěrná práce, ale výsledek snad potěší.

Bez komentáře. Však vy všichni víte,  hlavně Evuška :-)

Velikonoce jsou svým původem svátky jara. Vajíčko je nejenom symbolem Velikonoc, ale je  také nejstarším symbolem plodnosti, života a úrody. Vajíčka se tehdy barvila z toho důvodu, aby se jejich plodivá síla barvami znásobila. Používaly se výrazné barvy života – červená, zelená, žlutá a tmavé zemité barvy. Já ale mám nejraději vajíčka obarvená ve slupkách od cibule.

Něco nového na sebe by měl podle  zvyku dostat na Velikonoce každý, aby ho beránek nepokakal. Proto jsem vyrazila do obchodního centra a zakoupila botky. Botky mají koženou podrážku, což miluji, ale po srdíčkách jsem ještě nechodila :-))

Přestože máme chaloupku na kopci, tak nám to už také kvete.

A mám tady Ferdu v plné parádě ve starém vydání. Tyto knížky
četla už moje babička a puntíky na šátku jsou stále stejné.

Puntíky

Puntíky dokáží rozzářit domov v těchto smutných deštivých dnech. Ať u vás vyvolávají jakékoli pocity, jsou prostě milé na pohled. S puntíky jsme se setkali v dětských letech na šatičkách, bačkůrkách, v knížkách. Vzpomenete si jaké měl Ferda mravenec puntíky na šátku? Bílé, černé, červené? Už je to dlouho, co jste četli tyto knížky? Já vám to  prozradím, ale teď vás nechám chvíli hádat.

Tak časem nějak zjišťuji, že i zdravé jídlo může být dobré. Dnes jsem udělala svůj první čočkový salát. Nejdřív jsem se zhrozila, že jsem uvařila kýbl čočky! Ale za půl hodinky jsem zjistila, že je toho nějak málo :-)) Kdo vyzkouší, neprohloupí. Je to celkem jednoduché a rychlé. Uvaříte předem namočenou čočku, přidáte cibuli, jablko, sůl, pepř, kari koření (u nás i gyros), kyselou okurku, kapary, červenou papriku a dle chuti jablečný ocet. Pak už jen ochutnáváte a zjišťujete, že jste toho udělali nějak málo.

Konvici z popelnice jsem opravdu vytáhla, ale za okamžik tam šla nazpět. Ta by se opravdu nedala umýt a vzhledem k tomu, že mám konvici jinou, tak bylo rozhodnuto. K této velké konvici jsem přišla čirou náhodou. Jeli jsme na hory a zastavili na čerpání benzinu. S dětmi jsme se šli projít po okolí a nevrátili jsme se s prázdnou. Honem jsme to ukryli do kufru auta a v tichosti se smáli jak ta zastávka byla pro nás prospěšná.

Na obrazu je můj oblíbený tibeťan. On nenabízí peníze, on o ně žádá a upozorňuje, že by nejraději ty papírové.

A nová komoda z bazaru, už je obroušená a nahradila tu ikeáckou. Takže tady přede všemi slavnostně slibuji, že už do bazaru nevkročím. Teda letos :-)))

12. března nám konečně začalo teplé počasí. Takže jsme vytáhli kola, rychle naleštili, přifoukli, promazali a projeli se kolem chaloupky a zas uložili :-) Ono to počasí bylo trochu zrádné. Sluníčko sice svítilo, ale 11 °C zas není takové teplo, že by se dalo vyjet na delší trasu. Ale teplo na natírání už bylo, takže jsem konečně mohla napatinovat poličku. Nač někde jezdit, když se dá běhat se štětkou, že :-) Odpoledne jsme se dali do hledání pokladů s GPS. Celkem jsme objevili tři skrýše, vzali si pár pokladů a zas jsme další vložili. Zajímavá zábava dnešní doby. Pro mne byl stejně největší poklad nález staré zavařovací sklenice, kterou jsem tajně donesla domů.

Virtuálním kamarádkám jsem si postěžovala, že jsem vyfotila tu konvici neumytou a že ji už mýt nebudu, protože je v popelnici. A prý mám pro tu konvici skočit po hlavě, ale hlavně ji tam nenechat. Obdržela jsem i krásnou ilustraci jak zachraňuji ten poklad. A když už si s tím Danah dala takovou práci, tak vám  to musím ukázat. Koukněte se na tu krásnou představivost naší milé kamarádky. Popelnici udělala přímo parádní, ale já se do ní sotva vejdu a o mrskání se v té popelnici nemůže být ani řeč :-)))))

                    Poklady ze sklepa dostávají své místo na zahradě

Každá chce být krásná a zdravá. Dieta je jedním z nejčastějších témat, které ženy řeší v práci, doma, u kávy... Každá jsme se alespoň jednou v životě pokoušela zhubnout. Také jste vyzkoušely všechny možné diety a jste stále kulatější? Mám pro vás zaručený recept. Snídaně pro mlsné jazýčky. Než vše vyzobete je večer a jdete spát, takže žádné další jídlo už nepotřebujete :-))

A je tu 1.březen, tedy jaro už je za dveřmi. Dostávám chuť mýt okna, auto, probrat skříň, rýt zahradu, změnit účes, oblečení... Venku svítí slunce, ptáci zpívají a prostě to všude voní jarem i když noční mrazíky jsou neúprosné. A k jaru patří symbol plodnosti a nového života - VEJCE.

Drobenkový rychlokoláč

300g polohrubé mouky, 130g cukru, 100g tuku, 1 vejce, prášek do pečiva.
Náplň: puding ze 1/4 l mléka, 1 tvaroh, cukr dle chuti
Ingredience dáme do mísy a promícháme. Vznikne nám drobenka, kterou dáme do dortové formy a lehce přitlačíme. Trochu drobenky si necháme. Na těsto dáme uvařený pudink smíchaný s tvarohem, posypeme zbytkem drobenky. Po upečení nastrouháme čokoládu.