praví staré známé moudro charakterizující lidský orgán zraku. Převedeme-li si tato slova do reálu, znamená to, že takový pohled do nitra člověka může být zamřížovaný, šmouhatý, zaprášený, zamlžený, orosený nebo jednoduše úplně zatažený. Jeden z mála národů, kteří se nebojí nechat ostatním nahlédnout do svého nitra, jsou Nizozemci. Jejich okna jsou totiž veliká, čistá a hlavně - bez záclon! V poslední době se i u nás začínají objevovat okna bez zahalení. Přiznám se, že za dlouhých zimních večerů se ráda dívám lidem do oken. Takové okno o majitelích dokáže hodně napovědět. Je to jako pohled do očí. Zvu všechny ty, co mají zájem, nakouknout do mých oken.

Advent začíná, Vánoce se blíží. Každý rok v tento čas většinu z nás podvědomě přepadnou obavy a pochybnosti, jestli všechny přípravy na Vánoce zvládneme včas a bez újmy na zdraví. Všechny dárky se nedají koupit najednou, stejně jako během posledního předvánočního víkendu nevygruntujeme celý byt a nenapečeme devatero druhů cukroví. Přeji vám všem prožití adventního času s úsměvem na rtech.

Podzimní výzdoba u nás na chaloupce

Možná bych neměla fňukat, je plno lidí, kteří jsou na tom hůř než já. Jsou způsoby, které mi mohou pomoci se cítit lépe v tomto nepříjemném čase. Pilulky to nejsou, vždy raději využívám alternativnější způsoby jak se zas pevně postavit na podlomené nohy. To, co mi pomáhá, je pohyb. Hýbu se denně a jsem překvapena, že mě to baví. Já, která celé léto proseděla v sedle svého kola, a když jsem měla udělat pár kroků pěšky, byla jsem otrávená, jak vše kolem pomalu ubíhá, jak mě ta pomalá chůze zdržuje od jiných činností, chodím denně na procházky, které se postupně stále prodlužují. Včera byla procházka dlouhá šest km J  Opět doma posiluji svoje unavené tělo. Zpevňuji své končetiny, záda, hýždě. Ne, že by se mi někdo v mých letech díval na zadek, ale člověk nikdy neví. Třeba to ocení doktor, až si půjdu nechat píchnout injekci, která mi navodí hibernaci. Zatím nic takového neexistuje, ale mám naději, pracuje se na tom. Hibernace je cesta pro kosmonauty, jak se dostat ke vzdáleným planetám v kosmu. Myslím, že by to byla cesta i pro mne, neboť hibernuji tak nějak na polovic. Nežiji plnohodnotným životem, spíš přežívám. K životu potřebuji vždy vidět světlo na konci tunelu. Není tam. Nezbývá mi nic jiného, než jít a rozsvítit si ho, abych se neutápěla v černých myšlenkách. Už jsem si nutně potřebovala udělat alespoň malou radost. Zadařilo se, udělala jsem si hned radosti dvě. Sehnala jsem vánoční podkolenky, bez kterých si tento čas neumím představit. Ne, že bych potřebovala ty zimní vločky do nich vetkané, ale potřebovala jsem mít nohy v teple a v obchodech měli zatím jen ponožky. Šikmoocí netušili, co jsou podkolenky a protože jsem svou poptávku několikrát opakovala a vysvětlovala, sehnali mi je. Mám krásné černočervené podkolenky. Barvy, které miluji. Mám i vánočního skřítka, které jsem k nim přikoupila. Ten zas má mou oblíbenou šedou barvu, nemohla jsem ho tam nechat sedět opuštěného. U nás mu bude určitě lépe. I když si myslím, že se tu dlouho hřát nebude. Malá Eliška chodí na návštěvy zásadně s kabelkou nebo s batůžkem. To co ji zaujme, tam automaticky strká a odnáší domů. Nestačíme kupovat míčky. Vždy si spolu házíme nebo kutálíme míčky v ložnici pod postelí a náležitě si to užíváme, je tu vždy dost živo, křiku a smíchu. Když Ela odchází, sbalí si vždy míček sebou. Netuší, že by musela přibalit i mě, že doma díky mladšímu bráškovi, nebude mít nikdo čas s ní takto řádit.

Když byla před sedmdesáti lety vynalezena vakcína proti dětské obrně, znamenalo to pro lidstvo velký pokrok. Přesto, že dětská obrna má nižší úmrtnost než covid-19, očkování proti covidu je mnoha lidmi stále zpochybňováno a řada lidí jej odmítá. Lidé nevěří vakcínám ani opatřením a tak nám denně přibývá rekordní počet nakažených. Situace se zhoršuje v celé Evropě. Rakousko již zavřelo neočkované doma, aby měli čas přemýšlet o očkování. Ani zvyšující počet mrtvých lidi nepřiměje k vakcinaci. Budeme čekat, až v každé rodině někdo zemře, abychom uvěřili? Na koho pak budeme svádět ten velký počet křížů na náměstích, když Babiš už nevládne. Na kom si budeme vylévat svůj hněv a své flustrace. Covid nám tiše a zákeřně ničí psychiku, vyvolává úzkost. Historicky mají katastrofy na duševní zdraví lidí horší dopad, než na zdraví fyzické. Po psychické stránce zasahují větší počet lidí a duševní následky odeznívají mnohem později než fyzické. Problém je osamělost způsobená sociální izolací, obavy o své blízké, nedostatkem podnětů, jež dávají životu smysl a radost. Možná jsou jedinci, kteří mají vůči stresu vysokou odolnost, ale zjišťuji, že zrovna já mezi ně nepatřím, ač jsem se dlouho snažila myslet pozitivně, dlouho jsem odolávala. Zjišťuji, že jsou dny, kdy se nedokážu radovat, těšit se na cokoliv, snít si své sny, které bych mohla uskutečňovat. Blíží se advent a rady typu, letošní Vánoce by domovy měly rozzářit barevná světýlka, bílá již nejsou v módě. Přineste do domovů radost v podobě modré barvy, natřete dveře na modro, mi připadají, že ti novináři jsou naprosto mimo mísu. Absurdní je, že téhle době se možná v budoucnu bude říkat „staré dobré časy.“ Jo i na mne to dopadá. A proto jdu zrýt kus zahrady, abych měla radost alespoň z té vykonané práce, když jiné radosti jsou v nedohlednu.

Praktický lékař Štěpán Juška: Celý život do sebe sypete sračky plné chemie, éček, antibiotik. Jste tlustí jak jateční prasata. Kouříte, chlastáte, jezdíte bezohledně v autě, necháte si napíchat injekce na záda, ani se neptáte, co v tom je. Žerete pastu pro koně, co by odčervila celý stádo. Souložíte s pochybnýma prostitutkama, připalujete si kůži v solárku, nedodržujete léčebný režim, na všechny virózy chcete haldu antibiotik, na blbej opar nejlíp antivirotika... To je jako všechno zdravý?

Tělová mléka už roky nepoužívám. Výrobci do těchto produktů přidávají ingredience, které se dají považovat za škodlivé. Byly doby, kdy jsem se mazala vyškvařeným vepřovým sádlem. Nevýhoda byla, že mi z lednice mizelo závratnou rychlostí, protože nejen pro mazání těla je toto sádlo vhodné, přímo lahodné je na čerstvém pečivu. Následovalo promazávání těla olivovým olejem. To se dalo tak akorát v létě po sprchování na zahradě, kdy se nemusíte hned obléknout, protože olej promastí do hloubky spíš oblečení než pokožku. V současné době mám v koupelné přírodní kokosový olej, který pokožku nejen promastí, ale i nádherně provoní. Miluji tuto vůni. Moje drahá polovička kokos přímo nesnáší ☺

Cizí hovory se nemají poslouchat, ale někdy se k nějakému hovoru připletete a nedá se neslyšet. Když jsem dnes vstupovala do Pepka, kde se většinou prodává krásné oblečení na malé dětičky, setkala jsem se u desinfekce s manželským párem v důchodovém věku. Paní povídá svému manželovi „ale stojí to stodevadesát korun a nám zbývají do důchodu jen tři stovky.“ Vytáhla jsem z peněženky dvoustovku a zmizela. Ještě jsem se nesetkala s někým, kdo musí tak moc přemýšlet o každé koruně. Nedivím se, že přibývá zhoršení psychické pohody z nejistoty z koronaviru a zároveň z cen, které se zvyšují závratnou rychlostí. Snad abych nepropadla špatné náladě, hledala jsem na koronaviru i nějaká pozitiva. Našla jsem jedno jediné. Děti se dnes těší do školy, to se za normálních okolností nestává. Také jsem si říkala, že v době, kdy se lidé mohou k sobě přibližovat na pouhý metr a půl, by mohla ubýt nevěra. Ale ani tady to tak nebude, protože na ženském těle je jedno místo, kterého když se chlap dotkne, tak žena zblbne... Tím místem je její srdce ♥

Říká se, že vždy vše dobře dopadne, jestli to dobře nedopadne, tak to potom ještě není konec.
Zasáhla nás další vlna koronaviru, která nám znemožňuje běžně fungovat.
Denní nařízení zní: 1) vstát z postele, 2) přežít, 3) zpátky do postele.
Jednou, až budeme přehrabovat oblečení ve skříni a najdeme v kapse staré zimní bundy pomačkanou roušku, pousmějeme se a upravíme si skafandr ☺

Miro Žbirka zemřel, ale jeho krásné písničky s poetickými slovenskými texty tu budou nadále.

Nic nežije věčně. To platí i pro šneky a tak při toulkách přírodou nacházím prázdné bílé ulity. Vápenaté schránky šneky chrání po celý život a když šnek odumře nebo padne za oběť predátorům, ulity zůstanou prázdné a barevná vrstvička se sloupne. Tyhle perfektně tvarované výtvory přírody se dají využít jako dekorace. Ať už samotné hnědé nebo bílé. Dá se na ně i malovat. Nejsem zas tak výtvarně nadaná, abych vytvářela krásné malé malůvky na ulity, ale i tahy fixou na ulitách drží a dokáží udělat radost.

Každé ráno si na telefonu pročítám nějaké novinky, kouknu, co je ve světě nového, atd. Bez toho si den už ani nedovedu představit. A jednoho dne můj chytrý telefon mi dovolil jen volání a SMS, jinak obrazovka zčernala, ať jsem se snažila, jak chtěla. Odmítl fungovat, černý displej mě přiváděl k nepříčetnosti ☺ Moje drahá polovička mi oznámila, že jsem si vybrala špatný telefon a že zítra zajdeme koupit jiný. S tím jsem se nedokázala smířit. Hanět můj milovaný telefon a ještě být celý den bez kontaktu s okolím, bylo pro mne něco nepředstavitelného. Raději jsem zašla na pc a hledala, co se s ním mohlo stát. A našla. Vypnuli mi 3G síť a já si našla návod jak přejít na jinou síť. Já, která si s touto technikou moc nerozumím, jsem si zprovoznila ten můj haněný telefon. Někdy se mi podaří věci, nad kterými žasnu, ale musím se pochválit, protože to za mě nikdo jiný neudělá ☺

Šípky jsou takový malý zázrak přírodní medicíny. Dřív se dokonce používaly při léčbě kurdějí, dnes jsou fajn hlavně při nachlazení nebo chřipce. Při jednom šálku denně se údajně zbavíme únavy. To osobně nemohu posoudit, já když pociťuji únavu, tak se prospím, nejraději u televizních zpráv. Už se nenechám rozptylovat dohady politiků o článku 66, kdo co kdy tvrdil, kdo co nikdy netvrdil, co s námi zítra udělá koronavir. Žiji si svým životem a nenechám si ho kazit něčím, co nemohu ovlivnit.

Neustále objevuji výhody horkovzdušné fritézy. Pokud nás honí mlsná, je v mžiku upečeno, a to dřív než by se rozehřála velká pečící trouba. Stačí nakrájet jablka, smíchat s cukrem, skořicí a rozinkami. Pak jen zamíchat vajíčko s cukrem, bílým jogurtem, moukou a přidat trochu kypřícího prášku. Vše bez vážení, dle vlastního odhadu, dle vlastní chuti. Jedinou podmínkou je, že těsto musí být trochu hustší. Nalijeme na jablka a během 15 minut máme upečeno i s umytím nádobí.

Co dobrého nám přináší deštivý podzim? Máme možnost se zachumlat na pohovce do hřejivé deky, posedět s dobrou knihou, nic nás nenutí být aktivní. Regenerujeme síly a to zcela bez výčitek. Jedná se o přírodní cyklus, který určuje slunce. Chováme se tak, jak nastavila příroda a jak naše tělo vyžaduje. Budeme-li dobře pečovat o své tělo, vydrží nám po celý život ☺ ☺ ☺

17. listopadu bude na Staromáku výkvět naší společnosti. Předpokládám, že bez respirátorů, protože tento výkvět se nenechá nikým a ničím omezovat. Svoboda projevu je považována za nedílnou součást demokratického státu. Problém nastává, jakmile se pokusíme vymezit, kde tato svoboda začíná a kde končí. Bylo by dobré, aby i lékaři měli svobodnou volbu koho ošetřovat a koho nechat bez ošetření. Možná tak nastane, až budou nemocnice opět přeplněné k prasknutí a personál si svobodně vybere koho přijmout. Není to tak dávno, co se lékaři v zahraničí rozhodovali, komu nasadit kyslík a komu ne. Rozhodovali na základě věku. Příště si mohou zvolit jiná kritéria.

Oranžová, žlutá a červená jsou dominantní barvy aktuálního ročního období. Barevnou podívanou nám může zkazit deštivé počasí, což se naštěstí letos zatím nestalo. Neváhejte, vyjděte do přírody, dokud je čas. Brzy nás déšť a vítr připraví o tak krásnou podívanou.