praví staré známé moudro charakterizující lidský orgán zraku. Převedeme-li si tato slova do reálu, znamená to, že takový pohled do nitra člověka může být zamřížovaný, šmouhatý, zaprášený, zamlžený, orosený nebo jednoduše úplně zatažený. Jeden z mála národů, kteří se nebojí nechat ostatním nahlédnout do svého nitra, jsou Nizozemci. Jejich okna jsou totiž veliká, čistá a hlavně - bez záclon! V poslední době se i u nás začínají objevovat okna bez zahalení. Přiznám se, že za dlouhých zimních večerů se ráda dívám lidem do oken. Takové okno o majitelích dokáže hodně napovědět. Je to jako pohled do očí. Zvu všechny ty, co mají zájem, nakouknout do mých oken.

Od úterý 24.3.2020 Ministerstvo zdravotnictví nařídilo pobývat na veřejných místech nejvýše v počtu dvou osob a zachovat odstup od ostatních nejméně dva metry. Jsme ubezpečeni, že dodržování veškerých nařízení střeží policie. Když se ve čtvrtek při obědě dívám z okna na náměstí, které je hlídáno kamerovým systémem městské policie, vidím nerušeně sedět na lavičce tři osoby déle než půl hodiny přesto, že je zákaz posedávat na lavičkách. V neděli v Událostech na ČT 1 nám ukazují, jak policie hlídá parky a nabádá lidi, aby se neshromažďovali ve vyšším počtu než dvě osoby. Zarazilo mě, že policisté, kteří nabádali, byli čtyři. Dříve se říkalo, že policisté chodí ve dvou, protože jeden umí číst a druhý psát. Věřím, že dnes už toto neplatí a ve dvou chodí z důvodu vyšší agresivity občanů. Nejspíš je agresivita koronaviru podstatně vyšší, když policisté zvýšili svůj počet na společné pochůzky. Pokud se policie snaží, aby ztratila kredit, který poslední dobou získává, tak se jí to úspěšně daří :-(

Teplé víkendové počasí bylo pro šíření viru přímo ukázkové. Uvěznění lidé vyšli ven ze svých obydlí, strach z nákazy pominul. Chalupáři a chataři měli plné ruce práce, tedy necourali po okolí. Ti ostatní se vydali na pochůzky známých turistických míst, nehledali opuštěné přírodní krásy. Tak se stalo Kokořínsko přímo okupovaným územím lidmi, kteří už nemohli dál vydržet ve svých malých bytech s plným počtem svých obyvatel, kdy zakopávají jeden o druhého, kde vládne ponorková nemoc. Přiznám se, že i my jsme využili teplého počasí na vyjížďku na kole, ale po cestách kde jsme nepotkali jediného člověka, pouze nám přebíhali přes cestu srnky a jedna rezavá liška. Nalezli jsme stráň rozkvetlých prvosenek, která není na očích kolemjdoucích, proto je ještě nikdo neotrhal. Určitě se vrátím po odkvětu, abych nasbírala pár semínek a zkusila vysít na stinném místě zahrady.

Máme slíbený teplý a sluneční víkend
Nechápu doporučení vlády nejezdit na chaty a chalupy. Je jaro, lidé se celou zimu těší na první jarní sluníčko, které je vytáhne z bytů do přírody, aby si vyčistili hlavu prací na svých obydlích a zahradách. Utíkání k těmto potěšujícím chvilkám volného času je přirozenou lidskou reakcí. Pokud je hlava v klidu a nemá co dělat, dobíhají v ní spíše ty nepříjemné prožitky a myšlenky. Lidé určitě nechtějí mařit čas procházením se po vsi a nakupováním v malých vesnických prodejnách, protože jaro znamená úklid jak obydlí, tak zahrady. Práce a příroda dokáže vyčistit hlavu v době, kdy většina lidí přetěžuje svoji pozornost sledováním zpráv a televize, prací u počítače, kontrolováním telefonu. Když jsme odpočinutí, lépe se nám o věcech přemýšlí, nevidíme vše jenom černě. Hlavně kontakt s přírodou zlepšuje naše celkové zdraví. Je mi líto, že v tomto doporučení vlády neuposlechnu, protože si myslím, že mi spíše ubližuje, než prospívá.

Nemoc začíná v hlavě
Dnešní ráno je mnohem veselejší. Už žádné cvičení, ale přirozený pohyb. Cítím se opět v pohodě a zítra opouštím domácí vězení. Miluju slunce a nemohu si nechat ujít tak krásný den. Slunce mě nabíjí serotoninem a takový den nemohu zůstat doma. Potřebuju trochu toho hormonu pro dobrou náladu a kvalitní spánek. Dlouhou chvíli si zatím krátím šitím roušek a velkou radost mám z přislíbených gumiček.

Jak zachovat klid, když si večer jdete lehnout a máte záchvat kašle. Ráno se probudíte jako zpráskaný pes, bolí vás celé tělo, hlavně na prsou. Je to těžké, ale musela jsem začít v klidu uvažovat a prozkoumávat svoje tělo. Test s nádechem a výdrž déle než 10 sekund, který večer nefungoval, jsem ráno překročila o pár sekund. Bolest na prsou zůstává, ale asi to nebude z kašle. Když jsem si myslela, že mám málo pohybu, rozhodla jsem si protáhnout své tělo pár cviky. Chyba, tělo na to není zvyklé a dalo mi to znát. Co dělat, aby člověk nepodlehl panice? Zalejzám pod deku s teploměrem, který stále nepřesáhl hranici 37 a jdu vyležet banální nachlazení, která se na jaře prostě vyskytují. Měla bych to zvládnout, nemám žádné přidružené nemoci, sužují mě pouhé obavy. A jak se říká, věř a tvá víra tě uzdraví, je jediná moudrost, kterou se teď mohu řídit.

Jsou věci, které nemohu změnit, musím se s nimi naučit žít
Ještě chvíli potrvá, než se budeme moc radovat z vítězství nad viry. Měla bych se snažit čas nařízené izolace nějak smysluplně využít. Větší jarní úklid provádím několikrát do roka, nejsem zvyklá přes den zapínat televizi, roušky jsem našila, napečeno mám, i když nejsem v izolaci. Zlákal mě tip na vyklizení skříní dle Marie Kondo. Podle momentálně nejslavnější „uklízečky“ se lze zbavit až dvou třetin věcí tím způsobem, že si ponecháte pouze to, co v nás vyvolá pozitivní emoci. S touto mantrou na rtech se prý lze rozloučit s věcmi, které už nepotřebujete. Začněte třeba s nepotřebnými papíry, záručními listy, deníčky a diáříčky, pokračujte přes šatník, botník, lékárničku… Takto poučena jsem prošla šuplíky a skříňky s dokumenty, většinou nebylo co vyřadit, protože jsem kancelářská krysa, která v dokumentech má pořádek. Skartování nepotřebných dokumentů mi není cizí. Tedy jsem přešla k botníku. Boty miluju, a pokud nejsou rozšmajdané, nevyhazuju. Vzhledem k vyššímu počtu bot, které střídám, se mi nemůže stát, že bych vlastnila nějakou rozšmajdanou obuv. Pokud jsou nějaké boty, se kterými se nemohu rozloučit, putují na chaloupku, kde se buď unosí, nebo zabírají místo právě tam. Z lékárničky v této době není radno nic vyhazovat. Lékárny jsou vyprodané, léky s prošlou dobou použitelnosti mě nechávají v klidu. Teď už zbývají na úklid jen skříně. Přiznám se, že takový úklid je pro mne boj, který vůbec nezvládám. Rady typu, že život se starýma a škaredýma věcma mi neudělá radost a nic hezkého mi nepřinese, mi nepomáhají. Mám každý kousek vzít do ruky a ptát se sama sebe, zda jej mám ráda a cítím se v tomto kousku oblečení krásná. Kdy se žena cítí krásná??? Většinou, když je spokojena sama se sebou, když je milována, když je v něčem dobrá. V oblečení se cítím dobře, když mi padne, je pohodlné, čisté, kvalitní. Nekupuju si staré a šeredné věci, nemám co vyhazovat :-)

Včerejší Babišův projev se mi líbil, i když mě trochu rozhodil, ukápla i nějaká slza. Opozice opět kritizuje, je to jednodušší než něco dělat, ale na to jsem si už zvykla, nepřekvapujeme mě to. Ještě následující ráno jsem měla takové všelijaké, proto jsem se rozhodla načerpat pozitivní myšlenky v přírodě. Přesto, že je jaro, čas prací na zahradě, nechala jsem práci na později. Chtěla jsem se  radovat ze všeho, co jde, protože za chvíli to jít nemusí. Práce počká, ale kvítka rychle odkvetou. Zašla jsem do míst kam nedolehne kohoutí kokrhání, tedy do míst s čistým prostředím, a nasbírala si pár květů podbělu na čaj na posílení imunity a průdušek. Již babičky věděly, že léčivé bylinky mají zázračnou sílu. Dokáží naše tělo povzbudit, vzpružit vyčerpanou mysl. V dnešní době, která nás neustále vystavuje stresovým situacím, jsou nejrůznější bylinné směsi jednou z možných zbraní proti únavě a napětí, které našemu organizmu nesvědčí. Pokud nepomohou, alespoň neuškodí. Pohyb venku v přírodě v době zákazu zbytečného vycházení nám určitě prospěje.

Život s koronavirem v patách
Stále se snažím nechodit do obchodu a využívat zásoby z našich dvou kuchyní. Chápu, že lidé na vsi nechtějí, aby se chalupáři pohybovali po vsi a chodili do jejich obchodu a tak tam nejdu. V našem domovském městě se již vyskytla nákaza, tedy ani tady nemám chuť na nějaké nakupování, neboť je mi jasné, že karanténa se lidmi moc nedodržuje. Usadili jsme se v bytě, abychom přečkali mrazy, které se ohlásily na první jarní týden. Z okna vidím na náměstí. Někteří lidé chodí bez roušky, posedávají a pokuřují na lavičkách. Říkám si, kde je ta městská policie, která tu neustále bloumá v poklidných dobách? Je možné, že se též bojí nákazy a tak mezi lidi raději nechodí. Zatím stále vařím ze zásob z našich kuchyní a myslím, že ještě nějaký čas to tak vydrží. Občas pobaveně kouknu na těch třicet brambor, které jsem dala naklíčit a říkám si, stále jsou ještě bez klíčků … :-) Sáhla jsem po neznámém receptu z netu na krupicové noky. Snědli jsme je, ale žádné ááách to nebylo. Vařím ze surovin, které bych za normální situace asi už nevyužila. Zbyla mi půlka kapusty, takže u nás bude dušená kapusta s uzeným masem. Jídlo nemilované, kterému jsem se ve školních jídelnách vyhýbala. Doufám, že ji zvládnu připravit tak, abych změnila názor a snědla ji s chutí. Myšlenky jsou mocný nástroj, nechci černé myšlenky používat na vlastní devastaci. Dívat se do budoucna, co se nám může přihodit, jak se to bude vyvíjet, co se bude dál dít, není dobrá volba. O lepší budoucnost se starají politikové, o lepší minulost historikové a o lepší přítomnost bychom se měli postarat my sami.

Krokusy patří mezi nejkrásnější cibuloviny, svými výrazně zbarvenými květy prozáří jarní záhony. Patří mezi první květy jara, často kvetou ještě na sněhu. Ve vyšších polohách kvetou ještě v březnu.

Střecha je hotová a moje překvapení bylo, že ještě existuje solidní firma, která předá dílo dokončené i s podbitím přesahující části střechy. Když jsme plánovali výměnu střechy, chodila jsem s hlavou nahoru a okukovala střechy. Mnoho nových střech nemá přesah dokončen, což by mi hodně vadilo. Chyběla by mi radost z dokončeného díla a musela bych shánět někoho dalšího, kdo mi tam přitluče pár prken. Výběr firmy se povedl, nebyly žádné nedostatky, což je dnes spíš výjimečné. A protože jsem se  nemusela o nic starat, sedla jsem ke stroji a šila roušky. Rozstřihala jsem starý damaškový ubrus, protože jsem si říkala, že hustota vláken látky z dob minulého století bude pro roušky to nejlepší. Nyní čtu na netu, že před viry nejlépe ochrání kuchyňské papírové utěrky. Není problém vložit pod roušku kousek této utěrky. Myslím, že ochrana bude větší než pouhá chirurgická rouška, kterou snad v brzké době budou prodávat. Nyní když zbývá čas na kolo, zakázala nám vláda bezdůvodně vycházet ven. Když jedeme do lesa, tak tam asi nikoho nepotkáme. Kdyby, tak šátek máme uvázán na krku, stačí jen přetáhnout nahoru. Nejsme jediní, kdo se přestěhoval před viry na chalupu, vesnice ožily chalupáři o něco dříve než obvykle.
A ještě něco pro zahnání nepříjemných zpráv, které nás denně pronásledují: Do banky přišli dva s rouškou, všichni jsme se hrozně vylekali. Nebyl to koronavirus, ale pouhé přepadení :-)

I když dny jsou celkem teplotně příjemné, noci jsou stále chladné. Dřeva není nikdy dost a tak řežeme a štípeme dříví, které nás zahřeje hned dvakrát. Jednou při zpracování, podruhé při topení.

Pár permoníků z každé strany a brzo bude nová střecha

Nouze naučila Dalibora housti. Svízelná situace donutí člověka dělat něco, co dělat nechtěl. I když peču ráda, chleba jsem ještě nikdy nepekla. Nyní se mi nechtělo jít do obchodu plného nepřátelských virů. Zkusila jsem upéct domácí chléb, ale moc jsem si nevěřila. Nedoufala jsem, že bych mohla upéct chléb jako mistři pekaři, kteří ho pečou denně. Ale stejně jako hra Dalibora na housle byla čím dál lepší a líbeznější, možná i můj chléb časem bude dokonalejšího tvaru a lahodnější chuti.

Dnes jsme navštívili zahradnictví Spomyšl, protože jsem si řekla, že naše zahrada by měla být víc užitková a jablka utržená přímo ze stromu jsou ta nejlepší a nejzdravější. Když jedu na kole po cestě, kde rostou staré jabloně, pochutnávám si na šťavnatých jablkách. Ty z obchodu jsou sice krásná, ale někdy jen na pohled. A protože jsem si nastudovala jak odrůdu, tak podnož, nechala jsem se nasměrovat zaměstnancem zahradnictví ke správnému záhonu. Pán nebyl pouhý zaměstnanec, ale i odborník. Vysvětlil jaká podnož je lepší, jak velký bude kořenový bal pod zemí a pokud si vezmu podnož s malým kořenovým systémem, musím strom více zalévat. Byly to velice zajímavé informace a žasla jsem nad vědomostmi prodavače. Na dotaz, zda takto vzdělává všechny zákazníky, řekl, že pouze ty na kterých vidí, že si o stromku něco načetli, že chtějí být informovaní. Někteří si prý vybírají pouze podle obrázku, což je špatně. Odnesli jsme si jabloň, kterou jsme požadovali, s naprosto odlišnou podnoží a k tomu pár skalniček.

Ne zbytečně se říká: chceme-li uspět, musíme mít vůli riskovat neúspěch. U nás se vždy pekly povidlové buchty, které jsme měli nejraději. Tvaroh je nevýrazný, jablka bych do buchet nedávala. Dnes jsem zariskovala a zkusila upéct buchty s pudinkovou náplní. Uvařila jsem pudink hustší, než jsem původně chtěla, proto jsem přidala tvaroh. Stačilo dosladit, přidat rozinky a náplň byla hotová. Buchty byly naprosto vynikající. Kdo nevěří, ať vyzkouší.

Dostala jsem puget s drobnými bílými kvítky, přesně jak mám ráda.
Nebyl od mého muže, byla to trefa do černého. Další korálek na šňůrce životních radostí.

Lidské štěstí je taková šňůrka, na kterou navlékáme malé korálky radosti. Další šitá taška, kde jsem savem vytvořila strom a našila pár knoflíčků. Malování mi nikdy nešlo, ale nevidím důvod, proč bych občas nezkusila, zda se něco nezměnilo. Sice si mohu zakoupit tašku s reklamním nápisem obchodu, ale já na reklamy zrovna nejsem a nechci preferovat určitý obchod, když druhý den jdu nakupovat zas do jiného. Musela bych mít plnou kabelu tašek s firemními nápisy a snažit se u pokladny vytáhnout tu pravou. Dříve se šilo, protože nebylo ke koupi nic hezkého. Než návrháři něco navrhli, než to prošlo komisí zasloužilých (vysloužilých) pracovnic, než se rozhodlo, které látky se použijí, už to bylo neaktuální a nikdo o to nestál. Nějak jsem si zvykla na nitky kolem sebe, šicí stroj jednou za čas musím použít. Tvořením relaxuji, soustředím se na jedinou věc, myšlenky se netoulají všude možně a na konci je vytvořeno něco, co udělá radost.

Čemeřice je v rostlinné říši rebelka, která musí dělat vše naopak. Když je většina rostlin v plné síle, čemeřice odpočívá. Když ostatní odpočívají, ona už vystrkuje svá poupata nad vrstvu sněhové peřiny. Jako by šla proti proudu dobrých mravů i obecných zvyklostí – je to provokující, skromná, magická kráska.

Máme tu první jarní měsíc. Máme důvod se přestěhovat natrvalo na chaloupku. Sedla jsem ke stroji a ušila objemnější tašku na stěhování. Tašek není nikdy dost. Hlavně, když mi je stále někdo ztrácí. Nešílím, protože vím, že nálezce má radost a já si zas udělám radost návštěvou obchodu s látkami, kdy nacházím nové vzory a trávím hodinu vybíráním nějakého vhodného kousku hadříku.