Uška
 

 Návštěvní kniha

    Oko - do duše okno
 

praví staré známé moudro charakterizující lidský orgán zraku. Převedeme-li si tato slova do reálu, znamená to, že takový pohled do nitra člověka může být zamřížovaný, šmouhatý, zaprášený, zamlžený, orosený nebo jednoduše úplně zatažený. Jeden z mála národů, kteří se nebojí nechat ostatním nahlédnout do svého nitra, jsou Nizozemci. Jejich okna jsou totiž veliká, čistá a hlavně - bez záclon! V poslední době se i u nás začínají objevovat okna bez zahalení. Přiznám se, že za dlouhých zimních večerů se ráda dívám lidem do oken. Takové okno o majitelích dokáže hodně napovědět. Je to jako pohled do očí. Zvu všechny ty, co mají zájem, nakouknout do mých oken.



       TOPlist

  úvodní stránka

        
           



Jsem ve věku, kdy už mě určitě nic nenutí spurtovat za stále vyšším pracovním výkonem a tak svou energii věnuji hlavně naší malé chaloupce. Trávím zde spoustu času, jak na zahradě, tak při zútulňování našeho bydlení. Ráda nakupuji po bazarech staré předměty, které pak s radostí renovuji a začleňuji do našeho domova.

           ____________________________________________________________________________




 

Příprava na horké dny. Už jste zkoušeli dělat zmrzlinu ze Salka? Doporučuji určitě vyzkoušet. Nenáročné a velice dobré. Chutná jako ruská zmrzlina i když je to zmrzlina pravá domácí. Ušleháte dvě smetany, přidáte Salko a pár kapek vanilkového  extraktu. Salko je dost sladké, takže celé nedávám, ale stačí ochutnávat a přidávat dle vlastní chuti. Pak vložit do mrazáku a už jen čekat, kdy to zmrzne, aby se na to vrhla celá rodina a vy jste mohli vytáhnout šlehač a začít znovu. 

Neodolala jsem a už jsou uříznuté ve váze.

Asi se mi v zimě stýskalo po tomto výjevu. Kos slétne na posekaný trávník, kde si hledá potravu. Když najde žížalu, tak ji vytahuje z děr tak šikovně, že ji nepřetrhne. Nenechá se ničím rušit, je tak zabraný do lovu, že by se nechal chytit. A konečně je to tady v reálu. Sedím a pozoruji jejich šikovnost, pracovitost, vytrvalost, nebojácnost. Tiše závidím :-)

Tulipány ve váze jsem nikdy neměla moc ráda. V teple domova se rozevřou a moc parády už neudělají. Ale na zahradě je miluji. Mám několik skupinek hustě vysázených tulipánů a kochám se jejich krásou. Když se na slunci rozevřou, noc je opět uzavře téměř do poupat. Tak se to opakuje tak dlouho, dokud neodkvetou a nejsou vyjmuty ze země.

21.4.2016 - konečně jeden teplý den plný slunce a rozkvetlých stromů. Pro někoho důvod k radosti, pro jiného problémy s pylovou alergií. Ale pro všechny pohlazení po duši.

Našla jsem přírodní barvení vlasů listím z ořešáku. Určitě musím vyzkoušet. Myslím, že je ten správný čas na pokusy s každým kouskem čehosi zeleného, co nám příroda naděluje.
100g listů z ořešáku se vaří 10 minut v 0,5 litru vody a tímto odvarem se vlasy umyjí, neutírají se, nýbrž se nechají na vzduchu uschnout – dosáhneme hnědou, živou barvu.

Poslední dobou není vůbec čas. Buduji, opravuji šmirgluji, maluji, natírám... Prostě jsem ve svém živlu. Užívám si to a ještě tak čtrnáct dní užívat budu. A pak vytáhnu kolo a budu jezdit jen po rovině, odpočívat za jízdy a už nikdy nic nebudu dělat. Teda alespoň celý týden..

Vrba jíva patří mezi stromy, které kvetou časně z jara a svými na pohled plyšovými květy dělají zahradu veselejší. Kočičky plné pylu jsou první pastvou pro včely.

Velikonoční jidáše potřené medem s rumem

Všem návštěvníkům přeji krásné prožití svátků a hodně sluníčka

 

Velikonoce vnímáme jako svátky jara. Končí zima, sluníčko vytahuje první kvítka. Čeká nás pondělní vyšlehání. Pokud nám to dle tradice zajistí zdraví, veselost, svěžest a pilnost, tak proč to jednou za rok nevydržet. :-)

Tento krasavec je o dost větší a starší než předchůdce, ale nádherně zabarvený.

Kaktus nevyžaduje velkou péči, proto se mu u nás asi daří. V misce vyrostl další kousek, ve skutečnosti je velký něco přes jeden centimetr, stáří dva roky.

Při obhlídce jarní zahrady jsem našla semínko mochyně krásně ukryté v lampionku. Ráda jej vysvobodím z vězení a zasadím do květináče ukrytého v teple domova.

Občas prolézám opuštěné domy ze zvědavosti, jak se v nich dříve žilo. Představuji si, zda tam lidé byli spokojeni, proč dům opustili, proč dům jejich děti nezachránily před zkázou. Plno otázek bez odpovědi a tak nastupuje na řadu moje fantazie. Občas jsem něco z nemovitosti zachránila před jistou zkázou. Dnes už vím, že se to nedělá, byla jsem náležitě potrestána. Jednou si tak beru cosi, co by déšť zničil, při jarních přeháňkách. Starý kufr. A jak to tak nesu s představou, že to nikomu nemůže scházet, že já si ho natřu a bude sloužit dál, tak se vynoří hlava jakéhosi tmavého utečence zabaleného v čepicích a šálách a natahuje na kufr ruku. První reakce byla, vzít nohy na ramena, což se také stalo. Možná jsem si zachránila život, ale svědomí mi teda pokoj nedalo. Čekala jsem, kdy zazvoní policie, aby si mě odvedla a přestrojila do tepláků. Fantazie pracovala na plné obrátky. Zatím od nich nikdo nezvonil. Nejspíš utečenci se policie bojí víc nežli já. Dnes už vím, že ne vše, co vypadá opuštěně, to tak i ve skutečnosti je. Doba nám přinesla změny a já vím, že už nikam nikdy nepolezu.

Jsou místa, kam se ráda vracím v jinou hodinu, za jiného počasí, v jiném duševním rozpoložení. Nejspíš z nich vyzařuje klid a pohoda, člověk si uvědomuje, že je mu tam dobře.

Sladké už tolik nemiluji, tak se u nás peče slané. Zkusila jsem dobrotu, co se dá jíst jen tak ke svačině, ale když se to více přikoření, tak se to náramně hodí k pivu i k vínu. Prostě dobrota pro každou příležitost. Je to rychlé a není to vůbec složité. Stačí, když zbude pár brambor od oběda a dobrota je v mžiku hotová.  
Bramborové kousky
350 g polohrubé mouky
350 g nastrouhaných vařených brambor
250 g nastrouhaného tuku
sůl, pepř, gyros dle toho, k čemu se to bude jíst.
Nastrouháte brambory a tuk, přidáte ostatní suroviny a propracujete. Pak vytvoříte na plech malé bochánky, které přitisknete čímkoliv, aby z toho byly placičky. Potřete vejcem a posypete drceným kmínem a solí. Pečeme cca na 200°C  dozlatova.
.

Rekonvalescence probíhá pomalu, nesnažím se tlačit na pilu. Jako první byla na řadě procházka pod hradem Hazmburk. Silueta těchto dvou věží je vidět ze všech světových stran na desítky kilometrů. Počasí nám dopřálo krásné pokoukání a hlavně chuť do dalších, téměř jarních dnů.

Letošní chřipka je zákeřnější a závažnější než v předchozích letech. Tak zní titulky v novinách. Bohužel jsem měla možnost tuto chřipku okusit na sobě a jsem ráda, že nejsem započtena mezi těmi, kdo tuto chřipku nepřežil. Žádná rýma, žádný kašel, jen dlouhotrvající teploty a velikánská únava. Naštěstí už mne nebolí, když vylézám  z postele, zas mi chutná jíst lehká jídla, začínám se těšit na jarní zahradu.



 

Úvodní stránka

Další stránky
                                                                          64 63 62 61
60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41
40
39
38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21
20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 09 08 07 06 05 04 03 02 01

 

Ajka
Bára
Bianka
Country
Foto

Janka
Lenka H.
Lennka
Marta
Marionneta
Magdík
Mokopa

Persbo
Pradobroty
Radunka
Sar
Sharka
Vintagepiken