Uška
 

 Návštěvní kniha

    Oko - do duše okno
 

praví staré známé moudro charakterizující lidský orgán zraku. Převedeme-li si tato slova do reálu, znamená to, že takový pohled do nitra člověka může být zamřížovaný, šmouhatý, zaprášený, zamlžený, orosený nebo jednoduše úplně zatažený. Jeden z mála národů, kteří se nebojí nechat ostatním nahlédnout do svého nitra, jsou Nizozemci. Jejich okna jsou totiž veliká, čistá a hlavně - bez záclon! V poslední době se i u nás začínají objevovat okna bez zahalení. Přiznám se, že za dlouhých zimních večerů se ráda dívám lidem do oken. Takové okno o majitelích dokáže hodně napovědět. Je to jako pohled do očí. Zvu všechny ty, co mají zájem, nakouknout do mých oken.

 

       TOPlist

 úvodní stránka




Jsem ve věku, kdy už mě určitě nic nenutí spurtovat za stále vyšším pracovním výkonem a tak svou energii věnuji hlavně naší malé chaloupce. Trávím zde spoustu času, jak na zahradě, tak při zútulňování našeho bydlení. Ráda nakupuji po bazarech staré předměty, které pak s radostí renovuji a začleňuji do našeho domova.

           _______________________________________________________________________________

Ořechovka od Ušky už dozrála a je čas na na pravidelné ochutnávání.

Tak si tak sním o venkovní kuchyni. Tam bych se zdokonalila v zednických pracích, vyhrála si s dekorováním starého kuchyňského náčiní a mohla grilovat pod střechou. Ale myslím, že k tomu nikdy nedojde. Jak se znám, tak bych se tam stále pohybovala s hadérkou. Na jaře bych bojovala s pylem, v létě s prachem a na podzim s listím. V rámci zachování klidu a zdravého rozumu si budu dál jen snít.

Na chaloupce  mi už dlouho přebývalo staré zrcadlo, které se mi nikam nehodilo. Tak jsem se rozhodla, že z něj udělám poličku do kuchyně. Zrcadlo jsem vytloukla a zjistila jsem, že pod ním jsou krásná stará prkna. A pak jsem celé dopoledne zkoušela naředit vhodnou barvu, takže jsem třikrát přetírala. Ale nevadí, štětku miluju :-) Nakonec jsem vyštrachala ještě starou poličku, kterou jsem přidělala na rám, aby se tam daly postavit krásné zbytečnosti. Dílo je hotovo a mohla bych být spokojená. Ale nejsem. Zjistila jsem, že už nemám žádné zásoby starých kousků na renovování :-(

Levandule - začínám stříhat a sušit. Bohužel letos ji moc není neboť kočka od sousedů zjistila, že se v ní dá příjemně válet a hodně toho poničila. Alespoň jsem vyzkoušela psát fixem na látku a zjistila, že to opravdu jde. Ten nápis nesměřuje do kopečka i když to tak vypadá, je to tou vloženou levandulí. Ale nebránila bych se tomu, takto píšou optimisté :-)))

Není nad vlastní ovoce. Když nakoupíte v supermarketu, je to bez chuti. Když nakoupíte na farmářských trzích, tak je to také samé umělé hnojivo a postřiky. Když sklidíte z vlastních zdrojů, tak konečně víte co jíte a na chuti je to znát. Pryč jsou doby kdy drobní pěstitelé udělali ze záhonků trávník. Stačilo pár let krásného, ale nezdravého ovoce a zeleniny, jedna ošklivá bakterie a trávníky se zas mění v záhonky.  U nás už se pěstují i brambory. Na jaře mi vyklíčily brambory a tentokrát jsem je nevyhodila, ale dala do země. Sice je to na pár obědů, ale nějak se začínat musí.

Koncem června jsme si udělali výlet po Kokořínsku. Projeli pár známých vesniček, prohlédli kostel a okolí v Tuhani. Kolem hřbitova většinou neprojedu bez zastavení. Jsou tu bývalé Sudety a plno krásných hrobek německých rodin. Žádné rozsypání pozůstalých někde za plotem. Lidé si vážili svých předků.

Po cestě jsem potkala chlapa co všechno vydrží. Vidíte ten náš spokojený výraz? Vím, že až pojedu kolem příště, že tam na mě bude oddaně čekat.

Kokořínsko je kraj vymazlených roubenek. Opravdu je na co se dívat.

Občas zkouším zda jsem nezapomněla ten magický dlouhý a krátký sloupek. Naštěstí se mě to drží a vždy nějakou drobnost vykouzlím. Nic moc velkého, sedět dlouho  na jednom  místě nevydržím, stále  mám plno  jiných  důležitějších  plánů.

Dostal se mi do rukou časopis o jogurtovém a tvarohovém pečení a musela jsem vyzkoušet francouzský moučník, tvarohový clafoutis s višněmi. Zaujalo mě, že se tam dává nepatrně mouky, takže jsem si řekla, že je to téměř dietní a můžeme se přecpat :-) Výsledek je vláčná bublanina, což se v době zrání třešní a višní hodí.

Domácí výroba bylinkového octa má dvě výhody. Tou první je, že je velmi jednoduchá a časově nenáročná. Je vhodná i pro začátečníky ve světě kouzlení s bylinkami, tedy pro mne. Druhou výhodou je, že fantazii se meze nekladou, můžeme bylinky kombinovat a míchat podle libosti. Množství bylinek a koření záleží čistě na našem rozhodnutí.

Kašna ještě nebyla napuštěna a už je tu jeden tonoucí.

Zámek Ploskovice - udělali jsme si výlet ve všední den, kdy je zámek i park opuštěný a neprohánějí se tam davy spěchajících turistů, kteří toho musejí ještě mnoho stihnout.

 

 

Ajka
Avi
Beaute
Danah

Evík
Janka
Jaruška

Jolana
Kavaza
Lennka
Lorelai
Marionneta
Magdík
Mokopa
Monis

Radja
Rita - Zuzí
safrýsek
sar
Sharka
Spetulka
Taema
Valinka
Vasa
Vendy