praví staré známé moudro charakterizující lidský orgán zraku. Převedeme-li si tato slova do reálu, znamená to, že takový pohled do nitra člověka může být zamřížovaný, šmouhatý, zaprášený, zamlžený, orosený nebo jednoduše úplně zatažený. Jeden z mála národů, kteří se nebojí nechat ostatním nahlédnout do svého nitra, jsou Nizozemci. Jejich okna jsou totiž veliká, čistá a hlavně - bez záclon! V poslední době se i u nás začínají objevovat okna bez zahalení. Přiznám se, že za dlouhých zimních večerů se ráda dívám lidem do oken. Takové okno o majitelích dokáže hodně napovědět. Je to jako pohled do očí. Zvu všechny ty, co mají zájem, nakouknout do mých oken.

Každý máme nějaké sny. Některé tajné, jiné takové, které se dají zveřejnit. Můj sen je, že se dočkám očkování na koronavirus, bude teplo, ptáci budou zpívat, já si udělám okružní jízdu na kole přes svoje rodné město, sednu si na zahrádce v mojí oblíbené hospůdce. Dám si nějaké nezdravé jídlo, které doma moc nevařím, k tomu točenou dvanáctku a nazpět si pojedu s dobrou náladou a zpěvem na rtech. Doma odpadnu unavená, ale spokojená. Přesně tak, jak jsem to dělávala, když tu ještě nebyl koronavir. Budu se snažit dohnat vše, co jsem zameškala. Prošmejdím zastrčené pražské uličky, výstavy, nějaká muzea, posedím a poklábosím s neznámými lidmi a nebudu se bát, že by mě mohli nakazit. Lidé budou zas v pohodě, budou se na sebe usmívat, bude se žít a ne jen přežívat. Jen nevím, jak dlouhou dobu o tom budu muset ještě snít. Zatím se potkávám s lidmi v rouškách a nevím, zda se na mne usmívají nebo mračí. Někdy ani nepoznávám, kdo mne pozdravil. Nestěžuji si, vím, že může být hůř, jen se těším na doby příští, protože v současné době mám pocit, že jsem zakutálená jak drobná mince pod rohožkou dní, přesně jako v té písni.

Hora Říp, která je považována za jeden z českých státních symbolů není v tuzemských rukou. Jeden ze zásadních českých národních symbolů, není majetkem nás Čechů, nýbrž Američanů. Podle katastru nemovitostí je majitelkou pozemků americká občanka Margaret Brooks Lobkowicz, která se přivdala do slavného šlechtického rodu, jenž je dostal v restituci. Jednou se může stát, že nám bude přístup na tuto horu zakázán.

Žito je bohatá a vydatná obilnina, kterou lidé konzumují několik století. I když se zdá být pšenice a jiné obilniny na trhu dostupnější a najdete z nich výrobky daleko rychleji, měli bychom se trochu více poohlédnout po žitných výrobcích. Žitná mouka je zdravější. Když toto čtete, tak vám to nedá a musíte vyzkoušet upéct alespoň housky. Musím jen chválit a podělím se s vámi o recept: 500g hladké žitné mouky, 20g droždí, 50g tuku, 1 vejce, trochu cukru a soli. Nechat dlouho kynout.

Také máte rádi, když vám něco zavoní pod nosem? Domov může vonět čerstvě upečeným chlebem, vyžehleným prádlem, čerstvě vyškvařeným sádlem, ale aby tomu tak bylo, musíme vyvíjet nějakou činnost. I když nedělám nic, užívám si klidu s nohama nahoře, mám ráda, když mě obklopuje vůně. Vždy se ráda vracím do provoněného domova. K příjemnému provonění a k nastolení pohodové atmosféry jsem si pořídila ultrazvukový difuzér, který vytváří mlhovinu s vůní dle výběru. Stačí do vody nakapat pár kapek oleje s květinovou vůní a navodím čichovým buňkám atmosféru blížícího se jara.

Poslední záchvěv zimy a pak loučení. Začne nám teplé počasí, které má prý  vydržet do poloviny března. Předpověď počasí je jako věštění z křišťálové koule. Ta zima jednou musí skončit a teplo musí jednou začít. Kdy to bude, je asi nepodstatné. Důležité, že to jednou nastane a máme se na co těšit.

Dnes jsem si uvědomila, že v jiných letech jsem si v tomto období již kupovala semínka a cibulku sazečku. Letos s nákupy nemusím pospíchat. Doufám, že ty letošní mrazy konečně zlikvidují slimáka španělského, tedy pokud jim sníh neposkytl dostatečnou ochranu. V našem kraji tolik sněhu nebylo několik let. Musím uznat, že taková zima není zas tak špatná.

Láska má mnoho podob
Je tu opět svátek Svatého Valentýna, který se proměnil spíše v komerční záležitost, kdy každý očekává, že bude svým protějškem obdarován. Každý člověk chce být milován a také lásku dávat. To neznamená, že bychom nemohli mít rádi i sami sebe. Mít respekt sám k sobě, k vlastní mysli, ke svému štěstí i své cestě životem. Starat se i o své potřeby, namísto jejich obětování na úkor ostatních, abychom se každému zavděčili. Jde o to znát svou hodnotu, mít správně nastavené hranice a umět říct ne, když to tak cítíme. Sebeláska není sobectví, je to způsob jak být sám sobě dobrým přítelem.

Lidi, neměl by někdo požádat vládu, jestli by ten zákaz nočního vycházení
nezrušila alespoň silničářům?

Tento týden nám přináší jen sněžení a mráz, žádné sluníčko. Deset centimetrů
sněhu ochromilo Česko, ale lidem připomnělo, jak má vypadat zimní počasí.

Při svém pěším putování po okolí jsme procházeli malou vesničkou, kde od místního pohostinství už z dálky bylo slyšet v současné době neobvyklé veselí. Postávalo tam pár lidí s plastovými kelímky s čepovaným pivem, kolem běhaly děti, výjev jaký jsem již dlouhý čas neviděla. Začal ve mně hlodat čertík, který mi našeptával, přidej se k nim. Zkus, zda ti nezačne chutnat čepované pivo, tak jako dříve. Zkus na chvíli žít tak jako dříve. Ale hned se začala ozývat ta zodpovědná část mého já, která mě upozorňovala, že nemám porušovat vládní nařízení a mám se chovat zodpovědně. Ty dvě části mého já se začaly dohadovat a já se začala přiklánět k tomu čertíkovi. Vše se odehrávalo za pochodu, takže než se ti dva dohodli, už jsem byla o pár metrů dál a nechtělo se mi vracet. V podstatě zvítězilo třetí moje já, lenost. Jsem za to ráda, už vím, které vesničce se vyhýbat, protože pouhým průchodem těmito místy hrozí, že bych mohla upřednostnit toho čertíka ve mně v mnohem větší míře ☺

Dříve k vodě směřovali lidé s dětmi, aby krmili labutě zbytky, které doma nedojedli. Od té doby, co ornitologové zveřejňují, že pečivo není pro vodní ptáky vhodné, už nikdo krmit nechodí. Labutě smutně sedí a čekají, už moc nechtějí hledat rostlinnou potravu.

Meteorologické jaro začíná 1. března, což už bude za pár dnů. Doufám, že nás překvapí rozzářeným sluncem na obloze. Pokud ne, budu zavalena taškami, taštičkami a jinými výtvory, že z té hromady sotva dohlédnu na oblohu ☺

Již rok bojujeme s koronavirem. Nikdy nás ani ve snu nenapadlo, jak moc vir změní naše životy, návyky, potřeby, sny. Zpočátku mi to celé připadalo jako dlouho slibovaná důchodová reforma o které se dlouho mluvilo, ale nikdo ji skutečně provést nechtěl. Časem se ukázalo, že i mladší podléhají tomuto viru, že i mladším vir dokáže zdevastovat zdraví. Když se domníváme, že si s virem poradíme, přichází mutace, která je mnohem zákeřnější. Dlouho jsme beztrestně ničili naši planetu. Nejspíš ji došla trpělivost a planeta se rozhodla, že zničí nás.