praví staré známé moudro charakterizující lidský orgán zraku. Převedeme-li si tato slova do reálu, znamená to, že takový pohled do nitra člověka může být zamřížovaný, šmouhatý, zaprášený, zamlžený, orosený nebo jednoduše úplně zatažený. Jeden z mála národů, kteří se nebojí nechat ostatním nahlédnout do svého nitra, jsou Nizozemci. Jejich okna jsou totiž veliká, čistá a hlavně - bez záclon! V poslední době se i u nás začínají objevovat okna bez zahalení. Přiznám se, že za dlouhých zimních večerů se ráda dívám lidem do oken. Takové okno o majitelích dokáže hodně napovědět. Je to jako pohled do očí. Zvu všechny ty, co mají zájem, nakouknout do mých oken.

Vypravili jsme se do přírody, lesní cestou jsme šli na Rač. To je název jednoho z řady skalních hřebenů v krajinné oblasti Kokořínsko. Cestou na Pustý hrádek je skalní studánka s pramenitou vodou a železný kříž horolezců. Donesli jsme svíčku těm, co zde po skalách lezli, ale nedolezli. Jedná se o hojně navštěvované horolezecké terény a jeskyně s možností přenocování. I v tomto zimním čase potkáváte ty správný lidi, co bez lezení nemohou být, co zde v mrazech přespávají.

Trochu živé hudby v tomto čase je vzácnost

Milá Amálko, na tvůj dotaz odpovím zde, protože to není odpověď na dva řádky. V létě jsem se rozhodla ukončit svůj blog ze dvou důvodů. První důvod byl, že jsem se bláhově domnívala, že jsme téměř skoncovali s koronavirem a už nebudeme po většinu dne v domácím vězení, na blog nebude tolik času. Nyní zjišťuji, jak moc jsem se mýlila, koronavir až v poslední době nabírá na síle. Druhý důvod byl, že jsem nechápala jednoho návštěvníka a doufala, že ukončením blogu na nějaký čas se vše vyřeší. Nestalo se. Až nyní se to vyřešilo trochu nepříjemně, ale s konečnou platností. Život tropí hlouposti a člověk někdy neví, jak s nimi naložit. Již deset let si zde zaznamenávám své myšlenky, postřehy a beru to jako takový ne příliš osobní deníček. Občas se vrátím s nostalgií na první stránky. U každé fotky se mi vybaví, jak jsem ji získala, aranžovala, jak jsem kterou dekoraci tvořila. Myslím, že tu nějakou dobu ještě pobudu ☺

                Všem návštěvníkům přeji klidné prožití svátků vánočních, lásku, štěstí, zdraví.
            Koronavir nás nezastaví. Včera jsem v parku viděla týpka s dredy, jak se sám očkuje.
                Jsem ráda, že i mladí lidé jsou tak zodpovědní. Společně to zvládneme. ☺☺☺

Dárky jsem začala balit už od listopadu, nyní jen přidávám trochu zeleného chvojí. Nepoužívám vánoční papír. Nemám ráda přehršel barev a to ani o Vánocích. Barevná světýlka u nás nemají šanci. Každoročně používám na balení dárků jednobarevný papír. Na první pohled mám ráda klid a pohodu, což z přílišné barevnosti nevyzařuje. Kdyby bylo na mně, nechala bych si vystavit velkou vilu na pobřeží jezera s velikánskými okny. Žádná barevnost, žádné zbytečné dekorace, jen pár uměleckých předmětů. Z velikých oken bychom se dívali na hladinu jezera, na měnící se přírodu, nebylo by třeba obměňovat dekorace dle ročního období. Ne každý sen se dá splnit, proto jsem spokojena s tím, co mám.

Vánoce jsou emočně náročným obdobím
I v dnešní době stále zachováváme nejzákladnější tradice, starodávné zvyky jako je lití olova, krájení jablíčka nebo házení střevíců. Neměli bychom dovolit, aby Vánoce byly jen ryze komerční záležitostí. Měli bychom se umět zastavit, odpočinout si, přestat se stresovat věcmi, které ve skutečnosti vůbec nejsou důležité. Vánoce jsou emočně náročným obdobím, jsou časem bilancování, chystáme se na nový kalendářní rok. Máme více volna, takže máme i více času přemýšlet o svém životě. Emoce spojené s Vánoci jsou vždy jiné a záleží na mnoha okolnostech. Jestli jsme měli uplynulý rok úspěšný, jestli jsme momentálně zdraví, v pohodě nebo na nějakém rozcestí. Bylo by dobré i v tomto předvánočním shonu se zastavit a darovat sami sobě příjemné chvíle odpočinku za účasti těchto milých pánů.

Tento víkend zapalujeme čtvrtou svíčku – plamen naděje. Ten by v našem životě neměl nikdy vyhasnout. Každý z nás by měl plameny naděje stále udržovat. Naděje je pilíř života.

Vánoční pečení provoní celou domácnost a svátečně nás naladí.

Dnes mi přišlo vánoční přání od Komerční banky. Mohla jsem si rozkrojit jablíčko a to mi vyvěštilo dům. Prý že by se konečně majitel toho pohádkového domu, kolem kterého chodíme na procházku, rozhodl, že ho přepíše na nás? Společně s vánočním jablíčkem mi prý drží KB palce ☺ Že by  banky měly čip v našich hlavách? My skutečně chodíme na procházky po vsi kolem jednoho malého pohádkového domu, kam majitelé už moc nejezdí. Čekám, kdy ho budou prodávat. Ale jak se vyjádřil můj muž, musela bych se přestěhovat sama, protože on už žádné stavební úpravy dělat nehodlá. Takže bychom bydleli blízko sebe a možná bychom se i navštěvovali ☺ ☺

Přišla jsem o svoje podkolenky, protože moje sněhuláky jsem nemohla vyhnat ven bez čepice a šály v takovém nečase. Jednomu zmrzlému sněhulákovi jsem vybrala místo za kamny. Je hubeňoučký, zimu venku by nepřežil. A protože každý dobrý skutek bývá po zásluze potrestán, vyrážím do mrazivých dnů pouze v ponožkách.

Zde jsou ty skvělé briošky před tím, než byly strčeny do trouby.

Abych předešla krádežím vánočního pečení, zadělala jsem na briošky, které jsem ještě nikdy nepekla. Jedná se o sladké pečivo pocházející z Francie. Pečou se ze sladkého kynutého těsta, které obsahuje větší množství másla. Mohou být různých tvarů, bochník, věnec či uzlík, mohou se dávat do formiček. Mohou být bez náplně, ale i s náplní. Já dala pouze rozinky. Zvolila jsem nejjednodušší variantu, tvar české buchty, které se mezi sebou v pekáčku nepotírají máslem. Chuťově se velmi podobají našemu mazanci. Jsou to krásně nadýchané kousky, jemnější chuti než mazanec. Mohou se rozkrojit a natřít nutellou, marmeládou, medem. Ale lze je jíst i bez mazání, jsou prostě skvělé.

Druhá adventní neděle nás upozorňuje na to, že Vánoce se blíží. Není nutné se stresovat. Vánoce nejsou jen o dárcích, pohádkách a lásce. Je to i doba depresí a infarktů. Nepřehánějte to s tím předvánočním shonem ☺

Kdo si hraje, nezlobí. Já si hraju ráda. Mám ráda přírodní materiály a z vycházek si domů přináším kousky, ze kterých se pokouším tvořit, abych se mohla chvíli těšit, že ty moje packy dokáží udělat něco, co mi dělá radost. Obchody jsou plné krásných dekorací na každé roční období, ale pak ty dekorace musím skladovat celý rok, než je opět vytáhnu ke zdobení domova k určitému ročnímu období. Vlastní práce přeci jen potěší o trochu víc, a když je po sezóně, s lehkým srdcem dekoraci strčím do kamen, protože vím, že příští rok vytvořím něco jiného.

Začalo být nepříjemně sychravo, ale otevřeli okénko v naší knihovně, což považuji za dobrý krok. Hned jsem si zašla pro knížky, abych si zpříjemnila ten virem omezený život. Vybírala jsem z novinek, abych byla prvním čtenářem, protože ušmudlanou knihu v této době se mi číst nechtělo. První kniha po přelouskání začátku byla pěkná, ale druhá kniha mne dostala hned po přečtení první strany. Neváhejte, nebudete litovat ☺

Máme tu adventní čas, období klidu a míru. Začínám se těšit na vánoční radosti. Nebudu k sobě pouštět negativní zprávy, abych proplula adventním časem s nadhledem, nebudu chovat vůči nikomu zášť, poddávat se hněvu. Budu ctít zákon zachování energie – co dávám, to dostávám. To mi připomnělo dobu, kdy nás ohrožovala pouhá chřipka. S dcerami jsme jely autobusem na víkend na hory. Cestou k nám přisedl usměvavý mladík a za chvíli jsme všichni čtyři luštili jednu křížovku, nakazil nás svou družností, tím co z něho vyzařovalo. Cestou nazpět jsme mu už držely místo. Zanedlouho nastoupil k nám do zaměstnání, stali jsme se kamarády. O něco později nás práce a stěhování rozdělilo. Letos jej dcera potkala, byl stále dobře naladěný. Mimo jiné vyprávěl, že byl tančit a jak jej to zmohlo. Vyšlo najevo, že místo jedné nohy má protézu. Mohl být naštvaný na celý svět, proč právě on, když sportoval, nepil a nekouřil. Prošel si těžkou cestou, ale nenechal se strhnout k vidění svého života v černých barvách. Pro nás je to hrdina, život mu hodně vzal, ale on stále rozdává úsměvy a dobrou náladu. Jak se říká, nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř.