Jaro se blíží, nadešel čas jarního úklidu 
Je začátek března, za okny se konečně ukázalo tak dlouho očekávané slunce. Hurá, vyjedu na chalupu, která přímo volá po jarním úklidu. Otevřu okna, aby se do promrzlé chalupy dostalo trochu tepla a jdu smýčit. Nemohu se dočkat, až  vše bude vonět čistotou. Nejprve okna, pak otřít nábytek, nakonec podlahy. Průvan z otevřených oken to za mnou hned suší. Vždyť je pár stupňů nad nulou, vzduch voní jarem. Nakonec s dobrým pocitem, že je vše, jak má být, prchám z vysmýčené chaloupky do tepla vyhřátého domova. Ale každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán. Týden mě pobolívají záda. Ale co, to se přeci může stát, nic nového pod sluncem. To přežiji. Teda přežila jsem jen do té doby, než mne napadlo si ostříhat nehty na nohou. To jsem se dostala do takové polohy,  že nebylo návratu. Tak sedím v ukrutných bolestech a snažím se vstát, narovnat, lehnout... Zbytečně. Změna polohy o pouhých pár centimetrů se mi prostě nedaří. Při představě, že bych takto měla zůstat celý týden, zatnu zuby a po čtyřech se doplazím k počítači, abych koukla, který lékař u nás ordinuje v odpoledních hodinách. V půl třetí odpoledne už žádný! Takže vysílám SOS signál k mým blízkým v naději, že přijdou a někam mě odnesou, kde mi pomůžou. Vzápětí přijde odpověď „ Pověs se mezi futra“ !!! No asi mě nemilují  tolik, jak jsem se domnívala. Tak silný provaz doma nemáme. Ale odšourám se k obložení našich futer a zkouším to. Vržou, skřípou, hrozí další úraz. Říkám si, že tady cesta nevede, ale jsou tu přeci ještě dveře. Ty na rozdíl od futra moji váhu vydrží, ani nevrznou. Pověsím se, zvedám nohy a ... zablokovaný nerv je uvolněný! Hurá, z nejhoršího jsem venku. Zalehnu k televizi, je čas na zprávy o počasí. Jaro se blíží. Přišel čas na jarní úklid naší zahrady.

U nás se v této době nepeče nic jiného, je to opravdu excelentní záležitost :-) Nejedla jsem nic lepšího. Mimochodem povidla od Fruty jsou samý škrob, takže raději od Hamé. Tip navíc: do těsta přidávám trochu kypřícího prášku.
Recept najdete zde.

Milé blogérky, vezu vám meteorologické jaro, které začíná 1. března. Vejce je sice symbol plodnosti, ale teď nastal čas vyrazit na zahrádky, do přírody, za sluníčkem. Prostě vylézt z přetopených příbytků ven.

          Vydali jsme se po stopách Yettiho, ale vzdali jsme to. Nechtěli jsme
             dojít až na Sibiř. Byli jsme rádi, že vidíme letos tak vzácný sníh
                          a mohli si užít zimu se vším, co k ní patří.

To zas byla noc
Také vás občas trápí studené nohy a nemůžete si je zahřát? Občas se mi to stane. Vlezu večer do postele a ne a ne si nohy zahřát. Pro takové případy mám v komoře připravenou gumovou láhev na horkou vodu. Ale to bych se musela zvednout, jít ji napustit vodou a to by mi mohlo prochladnout celé tělo! Takže raději přemýšlím o jiné záchraně. Nohy řádně podložím dekou a uzavřu všechny možné vedlejší skuliny. Opět to moc nepomůže. Snažím se třít jednu nohu o druhou. Velký efekt to nemá. Zkuste třít nohama pod udusanou dekou, moc pohybu vám nedovolí. Vím, že tímto jevem studených nohou trpí hlavně ženy. Takže se pokouším nohy strčit pod vedlejší deku k mému spolunocležníkovi. Zjišťuji, že studené nohy nemám jen já. Jen s tím rozdílem, že jemu to vůbec nevadí a tvrdě spí. Přemýšlím o dalších možnostech. Četla jsem, že na studené nohy je dobré polykat tablety ginkgo biloba, jak radí tradiční čínská medicína využívaná více než 5000 let. Já bych ji teda využila hlavně teď, ale v lékárně v tuto noční hodinu jsou nedostupný. Takže jsem si opět nepomohla. Někteří lidé se pocitu studených nohou nezbaví ani v létě. Já ten pocit v létě teda vůbec nemívám. A tak alespoň natahuji ruce do šuplíku pro teplé ponožky a sním o létě.  Pod studenou dekou si představuji horkou noc. Sugesce začne působit, za chvíli se dostaví výsledek. Usínám. Ale jen na nepatrný okamžik, opět mě vzbudí vyzáblé nohy ve studených ponožkách, pod studenou dekou. Je zajímavé jak se ty teploty pod dekou mezi sebou na mě dohodly. Nikde jinde jsem takovou kolektivní jednotu nezažila. Vždy se někdo najde, kdo jde s chutí proti proudu. Ale dnes v noci se ničeho takového prostě nedočkám. Zjišťuji, že studená deka a studené ponožky mi teplo nedopřejí a konečně si jdu naplnit tu gumovou láhev horkou vodou. V mžiku usínám spokojeným spánkem. Opravdu někdy ke spokojenosti stačí učinit velice málo a bez zdlouhavého přemýšlení. Ale to bych nebyla já, kdybych se nesnažila vždy najít to nejlepší řešení ze všech nabízených možností.

Opět se přesouvám na chaloupku a dolaďuji interiér drobnostmi, které jsem  nasbírala  přes zimu. To je moje nejmilejší činnost :-)

Dostala jsem na krk srdíčko první pomoci neboť mi občas nějaké jídlo nesedne. Teda já si pochutnávám, ale žlučník se cítí podrážděný. Takže pro mne srdce, pro žlučník pilulka :-)

Vůně pomerančů, čaj s citronem při nachlazení, mandarinky, limetky… Těžko si dokážeme v zimním období  představit svůj jídelníček bez citrusových plodů.

2.2.2014 - na Hromnice o hodinu více. Význam svátku Hromnice je v návratu denního světla. Stále se držím doma u ručních prací a těším se na příchod jara.