Teploty v posledních dnech překračují hranici 30°C a někdy se už nedá venku vydržet. Kam se ukrýt před vedrem? Nejlepší je do sklepení :-)

Když je venku sychravo, můžu se začít nudit nebo propadnou špatné náladě. A to se mi nelíbí. Zapnu internet a zjišťuji, že i to se tam řeší. Nacházím pět rad, co dělat za deštivého počasí: ukliďte si, zacvičte si, rozmazlujte se, přečtěte si dobrou knihu, brouzdejte po internetu. Rady dobré, ale pro někoho jiného. Uklizeno je, cvičit po ránu se mi nechce, rozmazluji se neustále, knihovna na chalupě je celá přečtená, a na internetu sedím každé ráno. A tak prolejzám zásuvky a snažím se najít něco, z čeho by něco jiného mohlo vzniknout. Zjišťuji, že zásoby jsou pramalé. Vše, co bylo k použití, se už využilo. Nalézám pár odstřižků látky, které už měly být dávno zlikvidované. A mám to. Zavřu se do horního pokojíčku, vytahuji jehlu, nit, bavlnky a zjišťuji, že se dá vyšívat i bez předloh a  složitého počítání křížků. Záleží jen na momentální náladě a fantazii. A tak je  depka z ošklivého počasí zdárně zažehnána.

 Varovná slova o tom, že opékání masa na ohni není zdravé, doléhají k našim uším stejně jako varování ministra zdravotnictví, že kouření škodí zdraví. Teda já už cigaretu neviděla asi 10 let, z toho se mi tak sedm let po ní stýskalo:-( Ale pokud není grilování příliš časté, tak bych se ho nevzdávala. Protože ta vůně a chuť prostě k létu patří. Takže ne často ten náš koutek využíváme na opékání a grilování. Vůně je tak intenzivní, že i krtek, co má pod kameny chodbičky, se snaží vylézt ven. Proti zrakům sousedů máme zelenou clonu,  ale soused už tam nepodupává, ten si pěkně odpočívá v chládku. Příští rok už  budeme mít nové sousedy, otázka je jaké. Sousedy si prostě nevybereš :-)

Jako malá jsem mák nesnášela, jako velká si na něm pochutnávám.  Když jsem  našla recept na makovou bublaninu, nemohla jsem odolat. Moje tušení, že by to mohlo být dobré se vyplnilo. Nakyslé švestky na takovou buchtu jsou vynikající, příště jich tam bude určitě víc.  Kdo toto ještě nepekl, tak tady je recept: 1,5 hrnku polohrubé mouky, 1 hrnek cukru, 0,5 hrnku oleje, 1 hrnek mletého máku, 1 hrnek mléka,  1 prášek do pečiva, 2 vejce. Vše se smíchá dohromady, nalije se do vymaštěného a vysypaného pekáčku. Přidají se švestky, které pro chuť posypeme cukrem a pro vůni skořicí. Pak už stačí jen půl hodinky mlsně vyčkávat u sporáku a dobrota je na světě. Nemusíte mít výčitky, že po sladkém přiberete. Tato buchta je náramně zdravá. Ne nadarmo se říká, že mák je vápníková kapslička přírodně zabalená. A cukr? Dá se  z receptu trochu ubrat. A kdo má stále výčitky, mám pro vás radu. Vyrazit ven do přírody a  ty kalorie tam nechat. Abych se přiznala, nezkoušela jsem to, pokud bych odešla od buchty, po návratu by na mne nezbyl ani drobek.

Kdysi žně probíhaly trochu jinak než dnes. Při sklizni pomáhali snad všichni ze vsi, včetně dětí a vojska z blízké posádky. Po odvozu obilí z pole  se všichni radovali, nadešel čas oslav a odpočinku. Dnes sice vnímáme zlátnoucí obilí, ale lidé ze vsi se o žních dozvídají spíše na základě hluku a prachu, který se line z nedalekých lánů.

Pravou domácí bylinkovou sůl, bez zbytečných přísad si můžeme vyrobit sami snadno a rychle. Jediné, co k tomu budeme potřebovat, je kvalitní mořská hrubozrnná sůl, bylinky a trochu fantazie. K soli přimícháte usušené bylinky, které máte rádi, já použila libeček a nasušený domácí česnek. Někdy méně, znamená více, ráda si vychutnávám chuť jednotlivých ingrediencí. Pak už jen před použitím umlít v mlýnku na sůl a máte voňavou a ochucenou sůl vždy při ruce.

Závislost je stav, kdy někdo je podmíněn nějakou okolností nebo situací, kterou potřebuje ke své existenci. Ano jsem závislá a odmítám se léčit. Naštěstí už domů netahám kusy nábytku, ale trochu menší kousky :-)

Švestky jsou ovoce pozdního léta. Je to zdroj vitaminů B, někdy jsou dokonce přirovnávány k tabletě B-komplexu. Obsahují draslík, hořčík, vápník... Švestky jsou přímo stvořené pro výživu našich vlasů. Jsou lékem na revmatismus, játra, krevní oběh. Tak proč je nechávat na stromě bez povšimnutí.

Říká se, že v posteli strávíme zhruba třicet procent života a spánek je pro každého ten nejlepší odpočinek. Když se ovšem nedaří, tak se to musí řešit. Problém byl s naší postelí. Matrace jsem zakoupili nové,  ale chyběly nám rošty. Naše postel je už hodně stará a její šířka nemá klasických devadesát centimetrů. Dříve lidé byli asi skromnější na prostor nebo nebyli tak dobře živeni. Rošt v pevné konstrukci prostě nepřipadal v úvahu. Tedy jsme zakoupili rošty z březových lamel, které se měly přizpůsobit váze těla a zkracovali jednu lamelu po druhé,  na požadovanou délku. Pár dnů jsme spali v naprostém klidu a spokojenosti, jak dobře jsme to vyřešili. Jenže lamely se přizpůsobovaly naší váze asi víc než bylo třeba a začaly vrzat. Postel jsme tedy rozebrali a na rám postele připevnili tkaloun, aby lamela nepřišla do styku se dřevem. Opětovně se dostavil klidný spánek. Ne na dlouho. Asi po týdnu se vrzání znovu přihlásilo a zesilovalo každou noc. Přidal se další tkaloun v domnění, že jeden nestačí. Za další týden opět vrzání při každém pohybu, špatné spaní na sebe nedalo dlouho čekat. Dobrý spánek regeneruje tělo, ale také rozhoduje o tom, kolik toho za den stihneme, kolik vrásek ráno budeme mít. A já byla nevyspalá čím dál, tím víc. Ze zrcadla na mě vzhlížela indiánská babička i když takové předky bych mít nejspíš neměla. Postel byla opět rozebrána a nařezali jsme dlouhé latě, které byly vloženy podélně pod rošt, aby tak nepéroval. Už nic nevrzalo, jen spát se nedalo. Tak tvrdé lůžko nemají  ani vězni. Následoval noční úprk  a naštvání, že jsme nemožní si poradit. Postel byla znovu rozebrána, (připadá mi, že v poslední době nic jiného neděláme)  a veškeré naše úpravy zlikvidovány. Vytáhla jsem šicí stroj a každá lamela dostala na svůj konec krásný kabátek. Od té doby spíme jak zabití. Dnes je mi jasné, že není dobré, když se stýká dřevo se dřevem. A to jak v posteli, tak v životě :-)

Řežeme, vrtáme, šroubujeme. Vznikají domečky pro sýkorky. V únoru už tady budou poskakovat po stromech a ohlašovat blížící se jaro. Nebudou nedočkavé sami, jaro budeme netrpělivě vyhlížet společně. Na začátku května už budou snesena vajíčka a samička je bude zahřívat, zatímco sameček bude vyhoštěn na strom. Pak už může jen na návštěvu s plným zobáčkem dobrot.

Když už jsem u té veteše, tak jsem vytáhla staré dřevěné židle. Líbí se mi, že na nich není ani jeden šroubek, tak jak se dnes židle vyrábějí. Trochu jsem je zmodernizovala, aby se lépe hodily ke stolu s bílou deskou. Půjdou do bytu, co pronajímáme, jelikož jsou tak bytelné, že je  nezničí ani stokilový podnájemník. Teda alespoň se domnívám, protože u nájemníků nikdy nevím.

Letní doba, je doba cestování. A nenavštívit při tom cestování nějaký bazar, to by snad ani nebylo možné :-) A tak jsem vyrazila na obhlídku, pokochala se, a neodešla jsem s prázdnou.