praví staré známé moudro charakterizující lidský orgán zraku. Převedeme-li si tato slova do reálu, znamená to, že takový pohled do nitra člověka může být zamřížovaný, šmouhatý, zaprášený, zamlžený, orosený nebo jednoduše úplně zatažený. Jeden z mála národů, kteří se nebojí nechat ostatním nahlédnout do svého nitra, jsou Nizozemci. Jejich okna jsou totiž veliká, čistá a hlavně - bez záclon! V poslední době se i u nás začínají objevovat okna bez zahalení. Přiznám se, že za dlouhých zimních večerů se ráda dívám lidem do oken. Takové okno o majitelích dokáže hodně napovědět. Je to jako pohled do očí. Zvu všechny ty, co mají zájem, nakouknout do mých oken.

Dnes už si připadám jako tato housenka. Vím, že to, co jsem si naložila na hřbet, odnesu až do určeného cíle. Právě během nejtěžších životních období zjišťujeme, kdo skutečně jsme a jaká síla se v nás ve skutečnosti skrývá.

Jak se cítím v této době? Stejně mizerně jako tento rozzuřený brouk zachycený v letním období na naší zahradě. Věřím, že vše špatné se v dobré obrátí. Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá. Udělám pro to vše, co je v mých silách. A vím, že sil mám dost.

Už se mě zima ptá, co jsem dělala v létě. Mohu odpovědět, že jsem nelenošila. Zkusila jsem udělat marmeládu z mirabelek, lidově špendlíků. U nás je jeden strom, který má plody krásně rudé, ale hlavně nezvykle větší než ostatní stromy. Vždy, když jsem jela kolem na kole, tak jsem si pochutnávala a pak si řekla, že tato dobrota nemůže přijít nazmar. Vyplatilo se. Jsem odměněna vynikající marmeládou příjemně nakyslé chuti. Ty, co mají velkou představivost a vidí mě, jak vypeckovávám mirabelky a šťávu mám i za ušima, ty zklamu. Povařila jsem je i s peckami, pak přecedila a propasírovala. Jednoduché a moc dobré.

V posteli prý trávíme třetinu života, tak proč si ji neudělat k obrazu svému. Já miluju šedou, tak se v ní rochním každé ráno. Na nočním stolku mám kuchařku a hledám inspiraci, co by mi mohlo být přineseno ke snídani. Snít si o tom mohu, že :-)

Jak se mění roční období, tak se mění naše nálada a domov.
Není nad vůni čerstvého pečiva

Milovaný pes Mikeš je čivava a ta se vyznačuje velkýma vztyčenýma ušima. Ušila jsem mu podobného parťáka, i když on si nejraději hraje s ponožkami. Jednu ponožku dám do druhé, udělám uzel a on si hraje tak dlouho, dokud tu schovanou ponožku nevykouše ven. Pak se celý postup opakuje. Rozkousanou ponožku uvážu do ponožky bez díry. Chvíli trvá, než se prokouše i druhou ponožkou. Pak nezbývá nic jiného, než zajít do šuplíku pro další pár. Poslední dobou máme velkou spotřebu ponožek. Asi brzo budeme chodit naboso, protože on nemá rád žádné jiné hračky, ani žádné kupované dobrůtky. Spoléhá jen na náš důvtip a kuchařské dovednosti.

Svatomartinský den 11. 11.
má v Čechách dlouhou tradici. V tento den čeledi končívaly sjednané služby, dostávali mzdu a zároveň se konaly trhy, posvícení. To byl důvod k oslavám a k popíjení vína. Hospodyňky pekly jak husu, tak sladkosti. Některé zvyky z té doby se dochovaly do dneška. U nás se prvně pekly rohlíčky a určitě to budeme opakovat.

Svatomartinské rohlíčky, porce vystačí na jeden plech.

250 g polohrubé mouky
25 g droždí
100 g tuku
1 žloutek
1 cukru
mléko pouze na kvásek, dál přidávám zakysanou smetanu

Nádivka ořechová:
60 g mletých ořechů, 45 g másla, 45 g cukru, 1 žloutek, rum
Pečeme na 170°C 15 minut a ještě teplé obalíme v cukru

Podzim je pro někoho obdobím milovaným, pro jiného depresivním,
ale vždy nabízí krásné barvy listů.

Snaha o přežití

Něžné vodní rostlinky

Dny jsou stále chladnější