praví staré známé moudro charakterizující lidský orgán zraku. Převedeme-li si tato slova do reálu, znamená to, že takový pohled do nitra člověka může být zamřížovaný, šmouhatý, zaprášený, zamlžený, orosený nebo jednoduše úplně zatažený. Jeden z mála národů, kteří se nebojí nechat ostatním nahlédnout do svého nitra, jsou Nizozemci. Jejich okna jsou totiž veliká, čistá a hlavně - bez záclon! V poslední době se i u nás začínají objevovat okna bez zahalení. Přiznám se, že za dlouhých zimních večerů se ráda dívám lidem do oken. Takové okno o majitelích dokáže hodně napovědět. Je to jako pohled do očí. Zvu všechny ty, co mají zájem, nakouknout do mých oken.

Sněženky se těší velké oblibě, patří k prvním kvetoucím rostlinám, slibují brzké oteplení. Na darovanou kytičku sněženek zapomeňte, pokud vám nerostou na vlastní zahrádce. Jejich prodej je zakázaný, ve volné přírodě jsou chráněny. V Ústeckém kraji rostou v Dobříňském háji, který je přírodní památkou.

Prvního března začíná meteorologické jaro, ale já musím být vždy o krok napřed ☺ Celou zimu se těším na přicházející jaro, na první něžné jarní kvítky sněženek, bledulí a čemeřice. Venku se oteplilo, už mám  možnost se po zahradě prohánět s náčiním, takové dny miluji. Likviduji okrasné trávy, připravuji záhony na vysazení cibulek, na vysetí ředkviček, prvních vitamínů z vlastní zahrádky. Těším se na návštěvy zahradnických center, protože okrasná zahrada už volá po změně, po oživení.

Méďa Béďa v Bohušovicích nad Ohří je místo dobré pro trávení deštivých dnů. Sobotní den byl nejen deštivý, ale i větrný. Počasí rozhodlo za nás. Domnívali jsme se, že pět hodin lezení po prolézačkách Elišku unaví, ale opak byl pravdou. Unavená jsem byla já, protože jsem ji z počátku musela v tom bludišti doprovázet, aby se zorientovala a vždy našla cestu dolů.

Úklid ve skříních
Říká se tomu chalupářské oblečení, obleky na zahradu nebo na malování. Ale naše chalupářská móda si spíše zasluhuje titul: Lásky, které nevadnou, i když se trhají. Jsou to kousky, které už splnili svůj účel, ale člověk nemá to srdce je vyhodit. Vždy si počkají na vyhození až po zatřísnění maltou, lepidlem, barvou. A já se barvou špiním velice často, v míchání barev na ten požadovaný odstín se přímo vyžívám.

Valentýn, ochránce zamilovaných
Císař Claudius zrušil manželství, protože nechtěl, aby se muži rozptylovali od vojenských povinností. Jenže Valentýn i přes zákaz zamilované páry tajně oddával. V nemilost císaře upadl i proto, že mužům radil, aby své ženy neopouštěli a do válek neodcházeli. Za to ho nechal císař popravit dne 14. února roku 269. Na počest tohoto moudrého muže dnes slavíme svátek zamilovaných. Je jen na nás jak tento svátek oslavíme, zda zakoupením čehosi červeného, neboť v obchodech je nabídka na Valentýna opravdu veliká, nebo se rozhodneme jinak. Nezapomeňte, že nejdražším dárkem nejsou šperky nebo telefon, ale náš čas a pozornost.

Za čím se honíš?
Chceš dohonit smrt? Ta ti neuteče.
A život? Ten je všude kolem tebe.
Užívej si zdraví a žij.
Užívej si všechnu tu krásu kolem sebe.
Uvidíš, stojí to za to.

Omezme cukr v jídelníčku
Vědci zjistili, že lidé, kteří mají ve stravě vysoké množství cukru, mají menší mozek a horší paměť, než lidé, kteří konzumují cukru méně. Chátrání paměti je prý lépe čelit dříve, než k tomu dojde. V každém věku se doporučuje jakákoliv forma tréninku paměti. Jak vědci radí, tak se stalo. Na tabuli, kde se dříve psalo, co je potřeba dokoupit do kuchyně, když nějaká surovina došla, už dlouho nic nepíšu. Tabule už neslouží k tomu, k čemu byla určena, raději používám hlavu. Nejdříve na tabuli byl namalován vánoční skřítek, nyní tam je odkaz na Valentýna. Už vím, co tam bude načrtnuto příště. K mým výtvorům se už žádné poznámky nevejdou. Ujistila jsem se, že tak činím hlavně ve svém vlastním zájmu ☺
PS: Svých oblíbených bonbónů se nevzdávám, život je potřeba si občas osladit ☺

Některý keř již rozkvetl, ale dnešní mráz květy spálil

Zima je dlouhá, nastal čas na malé vychytávky v bytě. V ložnici nad postelí nám visel jeden velký obraz. Volalo to po změně přesto, že moje drahá polovička takovou změnu viděla jako naprostou zbytečnost. Říká, že do ložnice chodíme spát, a co máme nad hlavou, nevidíme. S tím jsem nemohla souhlasit. Mám ráda pěkné bydlení a každá maličkost je pro mě důležitá. Začala příprava jak rozmístit několik rámečků nad postel. Pomohl mi strejda google, který všechno ví, všude byl, od všeho má klíče. Nechala jsem si poradit, přišla na řadu celá řada inspirujících obrázků, jaké rámečky použít a jak je nepravidelně zavěsit na zeď. Nad vyšší pelestí postele není zas tolik místa, abych mohla víc experimentovat, použít rámy velké a malé, různorodé, které se na první pohled k sobě vlastně ani nehodí. Takový zmatek jsem v ložnici nechtěla. Na netu jsem prošla pár obchodů, abych viděla, co se kde prodává. Většina nabízených rámečků byla ve světlém dřevě nebo černé barvě, což se mi nehodilo. Rozhodla jsem se konat. Zašla do obchodu, chtěla jsem vyzkoušet, jak bude vypadat bílý rámeček na bílé zdi. V obchodu žádná prázdná bílá zeď nebyla, vše bylo zaplněné nábytkem nebo regály. Vzala jsem jeden bílý rámeček a položila ho na bílou deku, jiný bílý prostor nebyl. Nebylo to špatné a bylo rozhodnuto. Zakoupila jsem tři stejné bílé rámy, abych do ložnice nevnesla chaos. Pak už zbývalo obrázky podložit barvou papíru, která se mi hodila do ložnice a trochu měření, aby obrázky byly do rámu vloženy pečlivě a na zeď ve stejné výši. Jak je vidět i malé kroky potřebují velkou přípravu ☺

Na vrcholu hory Říp je Boumova chata, která byla postavena v roce 1907. Na jejím interiéru je to znát, ale plápolal oheň v krbových kamnech, poseděli jsme v teple a občerstvili se před náročným sestupem. Už jsme věděli, co nás čeká. Již dříve jsme vystoupili po zasněžené cestě. Cestou dolů někteří lidé raději sjížděli po zadku, než by riskovali pád.

Náročné cesty často vedou do krásných míst
Jak praví staré pověsti, za svítání vystoupil praotec Čech na vrchol hory Říp, přehlédl krajinu a řekl: To je ta země zaslíbená, zvěře a ptáků plná, medem oplývající. I my jsme se jednoho dne ráno rozhodli vystoupit na tuto horu, netušíc, že je zasněžená. Cestu nahoru jsme zvládli v pohodě, dolů už to bylo mnohem náročnější. Po cestě denně projde mnoho turistů, cesta je zledovatělá, celkem nebezpečná. Ale byla to nádherná procházka na čerstvém vzduchu a o to nám šlo. Provětrat si plíce, trochu promrznout, trochu pohlédnout na tu naši zem z výšky.