praví staré známé moudro charakterizující lidský orgán zraku. Převedeme-li si tato slova do reálu, znamená to, že takový pohled do nitra člověka může být zamřížovaný, šmouhatý, zaprášený, zamlžený, orosený nebo jednoduše úplně zatažený. Jeden z mála národů, kteří se nebojí nechat ostatním nahlédnout do svého nitra, jsou Nizozemci. Jejich okna jsou totiž veliká, čistá a hlavně - bez záclon! V poslední době se i u nás začínají objevovat okna bez zahalení. Přiznám se, že za dlouhých zimních večerů se ráda dívám lidem do oken. Takové okno o majitelích dokáže hodně napovědět. Je to jako pohled do očí. Zvu všechny ty, co mají zájem, nakouknout do mých oken.

Ráda peču z kynutého těsta. Zadělávám ručně s velkou vařečkou, tak jak to dělala moje babička. Je krásné pozorovat, jak se těsto mění před očima. Hledala jsem recepty na netu a zkoušela různé dobroty. Ne vždy se povedlo.  Nyní jsem našla recept na kynuté těsto ve staré kuchařce a daří se. Koláče, buchty, záviny… prostě si všichni pochvalují. Kdo chce vyzkoušet, zde je recept:

400g hladké mouky    100g hrubé mouky     sůl
80g tuku      80g cukru     2 žloutky      20g droždí     vlahé mléko

Nezapomínejte, že sůl a horký tuk nesmí přijít do styku s droždím, že s těstem musíte zacházet jako s miminkem a hlavně mu dát teplo a nespěchat na něj. Hodinu kynout a dvacet minut odpočívat na plechu.

Babí léto – pozdní léto, je označení pro slunečné a teplé počasí na konci léta. Pojmenování tohoto období vzniklo pro poletující pavučiny, které připomínají šedé babské vlasy. Ani s velkou fantazií by se nedalo nazvat dědkovské léto. Muži v pokročilém věku většinou mají na hlavě jen nízký a řídký porost. Tedy pokud nejsou úplně plešatí. Baby uznejte, že to naše léto je moc krásně barevné a teplé. Letos si ho zas s radostí užijeme.

Kdysi jsem dostala skleněnou tabulku s nápisem Ubytovací hostinec. Ale časem se sluníčko postaralo o to, že podkladová barva se postupně sloupala a písmo na skle vybledlo. Bohužel se to už nedalo zrenovovat. Takže nový nápis byl vytištěn na papír a malinko pozměněn. Nejezdím na chalupu, ale do ubytovacího hostince k Ušce :-)

V sobotu se v Úštěku konal historický jarmark. Přivstali jsme si, abychom mohli fotit jarmark bez návštěvníků. Nebylo co fotit. Málokterá obsluha stánku měla dobové oblečení, málokterý stánek byl hezky upraven. Takže jsme prošli a když se náměstí otevíralo pro návštěvníky, byli jsme na odchodu. Kelímek horké medoviny mě zbavil zklamání a prohřál studené nožky. Mám ráda krátké kalhoty, většinu gatí kousek ustřihnou, bohužel po ránu už bylo nečekaně chladno.

Raymond Thornton Chandler americký spisovatel z Kalifornie v minulém století pronesl tuto větu: „Divná věc ta civilizace. Tolik slibuje, a co dává. Masovou výrobu aušusového zboží a aušusových lidí.“  Někteří lidé nemají ani malou snahu žít podle daných pravidel a škodí druhým lidem. Někdo vědomě, někdo z neznalosti, někdo z překotného jednání. Jeden představitel státu pozve běžence z jiného kontinentu a když si s nimi neví rady rozhodne, že se o ně bude starat celá Evropa. Chápu pomoc lidem kde zuří válka, ale nepochopím, jak si někdo může myslet, že lidé kteří žijí naprosto jiným způsobem života po několik generací, se naučí žít podle našich pravidel. Žijí na okraji společnosti, vidí kolem sebe bídu a na druhé straně velké bohatství. Oni nepřišli z vlastního přesvědčení, tak jak dříve přicházeli emigranti. Nejsou připraveni na psychický tlak, kterému jsou vystaveni. Zabíjejí ze svého přesvědčení  nebo jsou k tomu vycvičeni. A Evropané přicházejí o členy svých rodin. Je mi moc líto všech rodin do jejichž osudu zasáhlo jedno unáhlené rozhodnutí.

A zde je lustr již předělaný. Sama bych to nezvládla. Musela jsem využít zručnosti manžela, který předělal velké objímky na malé, aby tam mohly být žárovky ve tvaru svíček. Takže já jen vymyslela, manžel udělal. Ale abych nesnižovala svou činnost na tomto lustru. Nastříkala jsem jej stříbrnou metalízou. Na fotce sice vypadá jako bílý, ale není tomu tak.

Na Bazoši jsem si zakoupila jeden starý a ošklivý lustr, který by spíš měl jít na skládku.
Ale mám s ním určitý záměr, takže jsem ho před zkázou zachránila.

Každý by si měl zamést před vlastním prahem.  Já si teda před vchodem pěstuji kytičky.

Víte, co to jsou napínáky? A používáte je?
Na první otázku odpoví 80 % mužů "ano". S tou druhou už je to horší.

Víte proč se napínáky vyrábějí pouze pro muže, když polobotky v pánském stylu dnes nosí i ženy? Jednoduchá odpověď: Když se ženě nakrabatí boty ve špičce, odloží je a jde si koupit nové.

Nikdy jsem psa nechtěla, ale tento mi přirostl k srdci. Sice není můj, ale občas ho hlídám. Je to malý sebevědomý hrdina i miláček současně, krátkosrstá čivava. Neštěká, nekouše, rád se mazlí, rád si hraje na schovávanou a nejraději spolu trávíme odpolední klid na gauačíku.
Moje nové zjištění: nejen lidské teplo je příjemné.

Změna je život. Abych do naší zimní domácnosti

přidala trochu barvy, tak jsem kdysi dvě židle

nastříkala tmavě červenou barvou. Po letech

zjišťuji, že tato barva je tmavá a už léty

okoukaná. Proto jsem si namíchala barvičku

jasnější, aby doma bylo trochu veseleji. Při

natírání jsem se hodně  snažila, použila jsem

i základní barvu. Žádné rychlé šmudlání.

Musím uznat, že se to vyplatilo. Barva na takový

základ lépe chytla a třeba bude i lépe držet.

Z našich malých klučíků se stávají mladí muži, kteří chtějí všechno vyzkoušet.
Milují pohyb, nejsou to bojácné padavky a z toho máme všichni radost.