Uška
 

 Návštěvní kniha

    Oko - do duše okno
 

praví staré známé moudro charakterizující lidský orgán zraku. Převedeme-li si tato slova do reálu, znamená to, že takový pohled do nitra člověka může být zamřížovaný, šmouhatý, zaprášený, zamlžený, orosený nebo jednoduše úplně zatažený. Jeden z mála národů, kteří se nebojí nechat ostatním nahlédnout do svého nitra, jsou Nizozemci. Jejich okna jsou totiž veliká, čistá a hlavně - bez záclon! V poslední době se i u nás začínají objevovat okna bez zahalení. Přiznám se, že za dlouhých zimních večerů se ráda dívám lidem do oken. Takové okno o majitelích dokáže hodně napovědět. Je to jako pohled do očí. Zvu všechny ty, co mají zájem, nakouknout do mých oken.



       TOPlist

  úvodní stránka

        
           



Jsem ve věku, kdy už mě určitě nic nenutí spurtovat za stále vyšším pracovním výkonem a tak svou energii věnuji hlavně naší malé chaloupce. Trávím zde spoustu času, jak na zahradě, tak při zútulňování našeho bydlení. Ráda nakupuji po bazarech staré předměty, které pak s radostí renovuji a začleňuji do našeho domova.

           ____________________________________________________________________________



 

Pampeliška má vždy ráda kolem sebe celou velikánskou rodinku.

Odkvetlá krása, která je milá, hlavně daleko za plotem naší zahrady.

Pampelišky v plném květu na zelené louce, to nejde přehlédnout.

Téměř jepičí život jedné pampelišky.
Jedno poupě, které se teprve chystá na svou krásu, ale zatím nás moc nezaujme.

Můj pokus s pojídáním listů pampelišek nebyl tak jednoduchý, jak se na první pohled zdálo. Na zahradě máme pampelišek dosti, díky sousedovi, který zahradu moc neseká. My ale sekáme pravidelně každý týden, a právě to sekání mi znemožnilo najít vzrostlé lístky pampelišek. Takže jsem musela častěji vyjíždět do okolí a hledat pampelišky mimo dosah lidské a psí přítomnosti. Ale nebyla jsem pohodlná a pokus dokončila, jak jsem  slíbila. Mohu potvrdit, že pojídání zeleného lupení nebylo na závadu. Možná se zlepšilo trávení, možná mám v těle o pár vitamínů víc, ale to jsou záležitosti, které se nedají prokázat. S tvrzením, že pampelišky čistí kůži, bych tak úplně nesouhlasila. Z pastvy jsem se vracela kropenatá od mlíčí, které se dost špatně smývá. A je tu poslední tvrzení, že pampeliška omlazuje. Posuďte sami dle přiložené fotodokumentace. Nejspíš jsem to s pojídáním listů trochu přehnala :-) Dobrá zpráva ale je, že pampelišce určitě nelze upřít to, že mě celých čtrnáct dnů bavila představou, jak mládnu a zas mi do školky zaplétají mé dlouhé culíky.

Malý zázrak jménem pampeliška
Listy jsou bohaté na vitamíny A, B, C, D a betakaroten, jsou zdrojem křemíku, draslíku a vápníku. Mají dvakrát vyšší obsah železa než špenát.   Nejvhodnější je přímá spotřeba mladých listů bez sušení a tepelných úprav. Když po dobu dvou týdnu sníme každý den hrst čerstvých lístků, pročistíme si ledviny, játra a zlepšíme si trávení. Pozitivní účinek zaznamenáme také na naší kůži, čistí a omlazuje i pleť... Je to jasný, každé ráno vycházím na pastvu na zahradu, abych zjistila, zda nám chytré knihy nelžou. Za čtrnáct dnů se mají dostavit výsledky, tak vám vypíšu své poznatky a vložím fotodokumentací, abyste sami posoudili, jak to s těmi bylinkami vlastně je.

Čekáme návštěvu, která má ráda mák, takže jsem si řekla, že udělám makové záviny. Na Velikonoce jsem se hodně snažila a přesto záviny popraskaly. Takže dnes jen rychlovka a světe div se,  ani jedna prasklinka. Zákon schválnosti si prostě dělá z nás pekařek bžundu, Janka určitě ví o čem tu píšu.

Začátek měsíce května je u nás několik oslav narozenin. K těm dvacátým jsem se odhodlala upéct malý dortík. Malý, protože velké dorty rodina odmítá. Nakonec ten dort byl opravdu hodně malý, ale dobře jim tak. Příště je nebudu poslouchat a bude dort klasický, však se dají ty kalorie dostat z těla ven. Moje babička mi vždy zpívala: Lenost, nedej se přemoct, až já se vdám, celá se ti vzdám. Lenost je vlastnost, kterou určitě netrpím i když bych se ji  měla trochu naučit. Snažím se, ale jsou věci, které prostě nezvládám :-(

 

Den matek

Zvyky se mění, ale být matkou nebude nikdy jednoduché.

Ve 4 letech: – Máma ví všechno!

8 let: – Máma ví hodně!

12 let: – Máma neví všechno!

14 let: – Máma neví nic!

16 let: – Máma je nula!

18 let: – Máma je z jiné doby!

25 let: – Máma to možná ví!

35 let: – Než se rozhodneme, zeptáme se mámy!

45 let: – Ptáme se sami sebe, co by si o tom máma myslela!

75 let: – Jak rádi bychom se na tohle zeptali mámy!

 

1. květen a je to tady! Máme štěstí, že teplé jarní počasí zajistilo rozkvetlé stromy na každém rohu, v každé zahradě, na každé stráni. Nemusíme lákat naše protějšky na dlouhé vycházky. Tak snad každá žena dnes bude políbena a bude svěží po celý rok jak jarní vánek :-) A pokud některá žena náhodou nemá nějakého blízkého muže zrovna po ruce, tak na ulici jich je dostatek, snad je samotné napadne, jak jsou dnes na malý okamžik potřební :-)   

 

Proč mám ráda jaro
Nejspíš proto, že se probouzím za světla a za zpěvu ptáků. Venku už nepřevládá šedo-černá kombinace, ale objevuje se uklidňující zelená barva, o něco později paleta nejkrásnějších přírodních barev v roce. Prodlužují se dny, konečně mohu pobývat venku bez červeného nosu, dýchat vzduch vonící jarem, vyjet si na kole a necvakat zuby. Nemusím se halit od hlavy až k patám do huňatých kabátů, konečně mohu vylézt ven v lehké parádě. Ale ten největší důvod je, že konečně svítí slunce, které hřeje jak na těle, tak na duši. Jaro je nejlepší lék na moje splíny. Zkuste se podívat na modrou oblohu přes rozkvetlou třešeň :-)

Babské rady profesorky Strunecké jsem nemohla nechat bez povšimnutí. Po otevření  knihy na mne vybaflo moudro: Nestačí vědět, vědět se musí použít. A o stránku dál: Jídlo může být buď nejbezpečnější a nejmocnější medicínou, nebo nejpomalejším jedem.  Přečetla jsem celou knihu jedním dechem a nyní chodím po zahrádce a trhám a baštím vše zelený, vařím čaj z meduňky a kopřiv, vysévám kadeřávek... Pro ty, co četly Dobu jedovou to zas takové novinky nejsou, ale opakování je matka moudrosti. K malé činnosti mne to přeci jen donutilo, v kuchyni jsem snížila počet kořenek :-)

Také vás zajímá jak asi žili lidé v dnes již opuštěných domech. Prolézání opuštěných budov dostalo zkratku urbex a na celém světě mu propadly stovky lidí. V zahraničí zůstávají opuštěné domy se vším zařízením mnoho let bez změn. U nás se vždy ukradne co se může hodit a co hoří, takže z domů a továren zbudou jen obvodové zdi. Ale moje zvědavost nezná mezí a tak jsem se jednoho dne vypravila do vily, kde tvořil a odpočíval Jan Neruda.

Pilné včelky mapují terén a vyhlížejí první rozkvetlé stromy.

Přišlo jaro se sluníčkem, zem otvírá zlatým klíčkem.
Fialka se pyšní květem, její vůně vládne světem.

 

 

Ajka
Bára
Jana
Janka
Jana
Lennka
Lorelai
Marionneta
Magdík
Mokopa
PL
Renata
Rita - Zuzí
sar
Sharka
Tereza
Veronika