praví staré známé moudro charakterizující lidský orgán zraku. Převedeme-li si tato slova do reálu, znamená to, že takový pohled do nitra člověka může být zamřížovaný, šmouhatý, zaprášený, zamlžený, orosený nebo jednoduše úplně zatažený. Jeden z mála národů, kteří se nebojí nechat ostatním nahlédnout do svého nitra, jsou Nizozemci. Jejich okna jsou totiž veliká, čistá a hlavně - bez záclon! V poslední době se i u nás začínají objevovat okna bez zahalení. Přiznám se, že za dlouhých zimních večerů se ráda dívám lidem do oken. Takové okno o majitelích dokáže hodně napovědět. Je to jako pohled do očí. Zvu všechny ty, co mají zájem, nakouknout do mých oken.

Jen krátká návštěva potěší. Vrabčáci jako by to věděli. V horkých dnech se přijdou napít, vykoupat, načechrat peří a zas rychle zmizí. Je krásné je pozorovat. Jako návod dostali na kraj pítka pár hliněných ptáčků, ale zjišťuji, že je musím odstranit. Zbytečně zabírají místo pro živé ptactvo. Pítko, ač velkých rozměrů je v horkých dnech nedostačující, protože vody v přírodě je stále méně. Zástupy ptactva sedí na plotě a čekají, kdy se pro ně uvolní místo.

Co dělat pro to, aby se nám doma líbilo
Bez nápadů a trochu práce to nejde. Mám dobrý pocit, pokud mám doma uklizeno. Ono stačí, když každá věc má své místo. A o tom, které místo to bude, rozhodujeme my hospodyňky. Někdy se stane, že můj „spolubydlící“ toto pravidlo nedodržuje tak, jak bych si přála. Pak nešílím a přesunu předmět na určené místo v zájmu klidu v naší domácnosti. Pokud je takových předmětů více, vybuchnu a vzduch se hned pročistí. Abych si doma vytvořila příjemnou atmosféru, potřebuji mít kolem sebe pár nostalgických věcí, ke kterým jsem během svého života získala citový vztah. Nereptám, pokud z těchto předmětů musím utírat prach, a nereptá ani můj muž. Jak jsem toho docílila?  Manžel má doma svůj koutek, naši společnou komoru, kterou může okupovat sám. Takže komora je zavalena spoustou nepotřebných fotografických zbytečností, které stály ohromnou spoustu peněz a jsou dle mého názoru naprosto k ničemu. Jsou neskladné, neestetické, jen zabírají místo. Nevím, proč se uchovávají, nikdy je nepoužiji. Občas něco nepozorovaně z této sbírky odnesu do sklepa nebo popelnice. Úplně nenápadně. Jednou jsem takto odnesla do smetí zvětšovací přístroj, však se už hodně let nepoužil. Nevím proč, ale neprošlo to bez povšimnutí. Musím si položit otázku, proč muži mají zálibu ve sběru různých nepotřebných věcí.  Rozdíl mezi námi je v tom, že my ženy sbíráme vždy jen krásné maličkosti, někdy i větších rozměrů, ale jsme si naprosto jisti, že tyto předměty jednou, až na to přijde vhodná doba, určitě použijeme.

Pečená jablka. Lehký moučník bez použití mouky. Stačí jablka
posypat cukrem,skořicí, přidat ořechy a strčit do trouby.

Každé jaro zajíždíme do zahradnictví pro nové rostlinky pro naši zahradu. Většinou mi po pár měsících stejně zajdou. Nejspíš si špatně vybírám nebo tyto rostlinky jsou moc zhýčkané pěstováním ve sklenících. Při jednom nákupu jsem si před zahradnictvím všimla stromku, který mě zaujal tvarem listů. Něco neobvyklého a rostlo to volně venku, takže nezhýčkané. Dostala jsem nějaké vnuknutí. Vím, že se to nedělá, ale neodolala jsem. Kouknu vpravo, kouknu vlevo a jedna větvička byla moje. Už je to pár let a z malé větvičky mi vyrostl nenáročný keřík, který mne letos překvapil svými květy. Obsypal se bílým kvítky, které já na zahradě tolik miluji a které vyhledávám. Vnuknutí bylo seslané shora, prostě to tak mělo být.

Bazary jsem přestala navštěvovat, ale když vidím krásně upravenou výlohu s novým zbožím, která mne přímo zve k návštěvě obchodu, neodolám a jdu se pokochat. Takto jsem narazila na tento kovový tepaný strom. Nemohla jsem od něj odtrhnout oči, opravdu krásně provedená ruční práce. Jen jsem si nedovedla představit, kam jej pověsit a tak jsem před ním stála delší dobu nerušena prodavačkami. Což oceňuji, protože jen zákazník může rozhodnout, zda koupí nebo nekoupí. Obchod prázdný, dvě prodavačky vyčkávají v tichosti a já v duchu běhám se stromem po chalupě, abych se rozhodla kam s ním. Nakonec jsem řekla, že si ho beru a pokud na něj nenajdu vhodné místo, někomu z rodiny jej daruji. Až v tento moment se prodavačky ozvaly, prý nedávejte ho pryč, je krásný. Dala jsem jim za pravdu a nechala si ho. Udělat si radost je důležité, aby život nebyl jen o povinnostech. Strom zatím visí naproti gauči, abych se jím kochala, když program v televizi je k nekoukání, ale časem určitě dostane větší prostor, aby vynikl.

Dnes jsem prvně vařila polévku ze zelených fazolek. Překvapila mne skvělou chutí, ale jako malá bych jí asi nejedla. Byla jsem vybíravé dítě a nic zeleného jsem jíst nechtěla.

U nás v kuchyni razím heslo, že vařit se má s láskou. Pokud chuť do vaření není, tak to jídlo není vůbec vynikající. Sice se najíme, ale je to jen o zaplácnutí žaludku. Proto se taky tak často v kuchyni nezdržujiJ Naštěstí máme v blízkosti restauraci, kde se vaří s láskou. Možná s láskou k výplatě, ale na tom nezáleží, jídlo je chutné, pivo chlazené, odpočinek v chládku. A po výjezdu kopce na kole, se kalorie rozkutálejí po cestě, což není vůbec špatné.

Naše malá Eliška už nás těší svou přítomností celých 71 dnů. Občas něco povypráví, občas zazpívá. Dle jejího výrazu to vypadá, že už ji obtěžujeme neustálou pozorností.

Ve sklepě se nám povalovaly nevyužité staré štafle, na které už hodně let nikdo nevylezl. Byly vyneseny na denní světlo a přemýšlela jsem o jejich posledním využití. Myslela jsem, že budou rozřezány a v zimě nás zahřejí. Ale ty štafle mají svůj příběh, těžko by se mi s nimi loučilo. Dlouhé roky jsem je využívala při věšení záclon, nemůžu být tak nevděčná a necitlivá. Záclony už nemám, místo štaflí byly zakoupeny pohodlné schůdky. Přesto jsem se s nimi nemohla rozloučit. Natřela jsem je na bílo a našla jsem jim využití pod naší meruňkou. Až dozrají plody, štafle opět budou sloužit. Krásně rozzářily stinné místo pod stromem. Ještě jsem jim přidala kamarádku židli, aby se tam necítily moc osaměle.