praví staré známé moudro charakterizující lidský orgán zraku. Převedeme-li si tato slova do reálu, znamená to, že takový pohled do nitra člověka může být zamřížovaný, šmouhatý, zaprášený, zamlžený, orosený nebo jednoduše úplně zatažený. Jeden z mála národů, kteří se nebojí nechat ostatním nahlédnout do svého nitra, jsou Nizozemci. Jejich okna jsou totiž veliká, čistá a hlavně - bez záclon! V poslední době se i u nás začínají objevovat okna bez zahalení. Přiznám se, že za dlouhých zimních večerů se ráda dívám lidem do oken. Takové okno o majitelích dokáže hodně napovědět. Je to jako pohled do očí. Zvu všechny ty, co mají zájem, nakouknout do mých oken.

Sytě oranžové lampionky mochyně, které obalují plody, prosvětlí naši
podzimní zahradu a po usušení mohou pro změnu ozdobit interiér.

Nejdříve musím napsat, že počet chycených myšek v naší kůlně se vyšplhal na 14 kousků. Nedivím se, dělím se s nimi o můj oblíbený salám, nevadí mi to. Ráda se s nimi podělím, také bych si přála, aby moje poslední večeře byla chutná. Počasí se nám ochladilo, rána jsou studená, ale když pak vykoukne sluníčko, má ještě sílu nás ohřát. Přizpůsobila jsem se chladnému počasí, abych na kole nezmrzla. Nemám ráda, když mi v uších sviští studený vítr. Vyjeli jsme na vyhlídku, abychom se pokochali naší polabskou nížinou. Miluji to naše rovinaté okolí, kdy jediné co v krajině vystupuje, je legendární hora Říp. Pokud se otočíme o 180 stupňů, za námi vystupují pahorkatiny Českého středohoří. Je jen na nás, kterým směrem se vydáme, zda zvolíme roviny nebo kopce.

Ministerstvo životního prostředí nesouhlasí s rozhodnutím resortu zemědělství hubit přemnožené hraboše jedem. Já také ne, protože naše myšky zakoupený jed berou jako přilepšení ke své potravě. V kůlně máme nápis nevstupovat, přesto tam je myšek požehnaně. Nerespektují naše rozhodnutí, tedy přišel na řadu trest. Stará osvědčená pastička, kdy se chytá jedna myška za druhou. První mi bylo hrozně líto, proto se na ně už nechodím dívat. Zatím máme 9 úlovků. Myslím, že to ještě nekončí, opravdu se myškám letos dařilo se nadmíru rozmnožit.

Blíží se doba stěhování do nížiny, tedy do bytu ve městě. Byla jsem trochu vyladit své zimní bydlení, aby bylo na nás připraveno. A protože jsem shledala své stříbrné dekorace zčernalé, využila jsem rychlé vyčistění stříbra dle rad z internetu. Vzala jsem nádobku z PVC, vyložila jsem ji alobalem, nalila horkou vodu a přidala sůl. Během pár minut černota zmizela. Už žádné ruční čištění nebude, černé hadry a ruce jsou minulostí.

Úsměv nad sklenicí piva vyvolala otázka, zda moje jégrové oblečení chci vystavovat na blogu. Určitě ano, protože spodní jégrové prádlo, které jsem kdysi vylovila z táťkovi skříně  a které už určitě nikdo jiný nemá, si zaslouží reklamu. Je z kvalitní bavlny, staré mnoho let, oprané, ale stále funkční – zahřeje a větrá. Takové prádlo nenahradíte žádným novým funkčním prádlem. Nejezdím závody, nepotřebuji funkční cyklistické prádlo, nechci jezdit v upnutých tričkách a kalhotách z umělých vláken i když se u toho prádla uvádí, že dýchá a propouští pot. Jenže ženy, které mají více než 50 kg, v tom prádle vypadají jako jitrnice trochu více nadité. Ale pokukuji po nějakém barevnějším oblečení, protože jezdíme i po silnici a narazila jsem na různé cyklistické sukýnky. Netušila jsem, že něco takového existuje, ale jsou opravdu krásné, elegance za všech okolností. Jenže nenahradí moje kraťasy s kapsami, kam nastrkám telefon, zásobu papírových kapesníčků, pomádu na rty a jiné důležitosti, bez kterých nevyjedu a pro které mohu sáhnout i za jízdy. Ale jsem si vědoma, že nějaké fosforově barevné oblečení je potřeba a kraťasy budu muset odložit, protože nám končí teplé léto.

Moje borelióza se stále nechává přemlouvat k ústupu
Z ničeho nic jsem měla zvýšenou teplotu a bolest jednoho kyčelního kloubu, že jsem na nohu nemohla ani stoupnout. A protože jsem již dříve o této nemoci něco načetla na internetu, vrátila jsem se k článku https://www.zdravotnickydenik.cz/2016/10/bludy-kolem-lecby-boreliozy kde se píše: „Borelióza dostala od některých skupin nálepku, že jde o onemocnění, které se nedá léčit, je devastující, musí být léčeno dlouhodobě a opakovaně,“ shrnuje rozšířené mýty Hana Roháčová, primářka Kliniky infekčních, tropických a parazitárních nemocí Nemocnice Na Bulovce. Ihned jsem se s paní primářkou spojila a ona mi nabídla možnost objednání. Druhý den jsem zašla ke svému lékaři, další den k ortopedovi a na rentgen, aby se vyloučilo opotřebení kloubu. Musím pochválit naše zdravotnictví, protože taková rychlá vyšetření jsou opravdu výjimečná, ani jsem neměla čas na černé myšlenky. Než jsem obešla všechny lékaře, bolest zmizela. No úplně sama od sebe ne, byl tam jeden obstřik, léky na zánět, které jsem doplnila spoustou česneku a cibule. Za tři dny už zas mohu skákat přes kaluže, bolest ustoupila a na zlikvidování zánětu se dále pracuje.

Nejkrásnější pohled na svět je ze sedla cyklistického. Zatím projíždíme cyklostezky v blízkosti bydliště, tedy kolem řeky Labe. Poslední cesta vedla do lázní Toušeň, přes Brandýs nad Labem, kde jsme si prohlédli zámek. Cyklostezka vede kolem řeky a starají se o ni dvě města. Tedy stará se město Kostelec, Brandýs se spíš moc nestará. Rozdíl je patrný na první pohled, kdy je okolí trasy zarostlé vysokou trávou, občas musíte sklonit hlavu, abyste projeli pod stromem. Ale zas je vidět, že lidé z Brandýsa žijí v okolí Labe. Je zde plno chatek, domů, lodiček, pláž na koupání, stánky s občerstvením, které nabízejí dobré vychlazené pivo. Po celé cestě jsou vymalovaná odpočivadla, kde se můžete schovat před sluncem a deštěm.