Uška
 

 Návštěvní kniha

    Oko - do duše okno
 

praví staré známé moudro charakterizující lidský orgán zraku. Převedeme-li si tato slova do reálu, znamená to, že takový pohled do nitra člověka může být zamřížovaný, šmouhatý, zaprášený, zamlžený, orosený nebo jednoduše úplně zatažený. Jeden z mála národů, kteří se nebojí nechat ostatním nahlédnout do svého nitra, jsou Nizozemci. Jejich okna jsou totiž veliká, čistá a hlavně - bez záclon! V poslední době se i u nás začínají objevovat okna bez zahalení. Přiznám se, že za dlouhých zimních večerů se ráda dívám lidem do oken. Takové okno o majitelích dokáže hodně napovědět. Je to jako pohled do očí. Zvu všechny ty, co mají zájem, nakouknout do mých oken.



       TOPlist

  úvodní stránka

        
           



Jsem ve věku, kdy už mě určitě nic nenutí spurtovat za stále vyšším pracovním výkonem a tak svou energii věnuji hlavně naší malé chaloupce. Trávím zde spoustu času, jak na zahradě, tak při zútulňování našeho bydlení. Ráda nakupuji po bazarech staré předměty, které pak s radostí renovuji a začleňuji do našeho domova.

           ______________________________________________________________________________



 

Nový přírůstek z bazaru jsem moc nechtěla, ale byla jsem přemluvena :-) Radost nastala až když jsem pro něj v duchu nalezla místo. Takže nastalo broušení a natírání a to já miluju. Ještě nové úchytky A JE TO.

Dnešní výlet ve Veltrusech jsem absolvovala pěšky a to pro mne byl pomalý způsob přesunu z bodu A do bodu B. Zvláště když okolo frčelo spousty cyklistů. Tiše jsem záviděla. Ale přežila jsem a tak vás milé blogérky zvu do Chrámu přátel zahrad a venkova. Ten bych na kole nenavštívila, takže na všem špatném se dá najít něco dobrého :-)

Nějak se mi zdálo, že už jsem dlouho nezedničila. A když jsem přemýšlela nad deskou na podstavec šicího stroje, tak bylo rozhodnuto. Dřevo by dlouho nevydrželo, na stolku bude staré keramické umyvadlo a navíc na něj bude pršet. Takže bylo rozhodnuto. Ostatně lepení kamínků je moje vášeň :-)

Moje zahrada

Již roky se snažím vybudovat elegantní zahradu. Pro mne to znamená málo barev a o to více odstínů zelené. Ale až dnes jsem se z televizního pořadu poučila, jak důležité je pozadí pro tuto barevnost. Já vlastně řadu let dělám vše špatně. Pokud mám na zahradě nějaké pozadí, tak jedině bílou zeď. Každým druhým rokem se pilně snažím, aby bílá byla skutečně sněhobílá. Nedělá mi to velké problémy. Navlíknu montérky, vezmu štětku a v mžiku mám bílou zeď i sebe. Konečně za mnou zůstává něco trvalého. Ne jako v kuchyni, kde trávím několik hodin přípravou jídla a výsledek během chvilky mizí. No, nemizí úplně. Nějaká ta kila navíc vidět jsou. Ale dnes mi konečně v televizním pořadu ukázali, jaké má být pozadí pro takovou elegantní zahradu. Výsledek mne velice mile překvapil. Že já už na to nepřišla dřív. Nejlépe se na pozadí hodí šedá. Vždyť já šedou barvu už roky miluji. Hurá, už nebudu zdi natírat bílou barvou. Šedou v našem prostředí chytnou co by dup, dokonce i s patinou. Co já ušetřím času. Místo natírání zdí budu ležet na lehátku s hrnkem čokolády a budu se kochat krásou rostlin znásobenou šedým pozadím. Jen mám dojem, že v mém okolí toto už všichni dávno vědí.

30.3.2014 - ležím si na lehátku téměř nahá a vystavuji své vybledlé tělo slunci. Řekla bych, že tento způsob jara je nádherný. Nezahálím, na zahrádce mi vykukují ředkvičky, cibule, česnek, řeřicha... Včera jsem zasela okurky, jen se divím, že ještě nevykukují :-) Náhoda přeje připraveným, tak se uvidí. I na to ležení na lehátku jsem si připravila pravé máslové sušenky. Musím říct, že je to opravdu chuťovka. Vyzkoušejte.

Fialky jsou považovány za okrasné květiny s příjemnou vůní,
ale dají se i zamrazit a v létě používat do nápojů.

Petrolejovou lampu Aida jsem dostala darem od souseda chalupáře,
který nesbírá starou veteš jako já :-)

Krása květů se v tomto slunném počasí mění každou minutou. A tak se s vámi podělím o pohled na jeden kvítek v ranních hodinách a stejný pohled v odpoledních hodinách. Dál už nepokračuji neboť něžná krása je rychle pomíjivá. Teď už budu jen odhánět mráz a čekat na plody.

První jarní den 2014 -  teploměr ukazuje 20°C, lehátko vystrkáno na slunce.
Pohoda, klídek a leháro, dnes jsou pilné pouze včelky :-)

Rezignovala jsem?
Při jednom listování v časopisu jsem se dočetla, že pokud žena uvízne ve věčných džínách, rezignovala na svůj vzhled a podala se pohodlnosti. Tato věta mne přinutila k zamyšlení. Jsem opravdu pohodlná? Kolik žen v zimním období nosí sukně? Moc jich asi nebude. Je přeci jen pohodlnější natáhnout gatě, svetr a vyrazit. Otevřela jsem skříně a zjišťovala počty kalhot a sukní. Kalhoty samozřejmě výrazně převažovaly. Tak jsem se nad sebou hluboce zamyslila, navštívila pár obchodů a přinesla jsem si domů nepatrné pruhy látek za hříšné peníze. K tomu dvoje kozačky a desatero různých punčocháčů. Od krásných slabých tvarujících postavu, až po ty nejsilnější a nejteplejší. Také jsem zakoupila pár svůdných kalhotek s krajkou. Sice nejsou moc teplé, ale člověk nikdy neví. Co kdyby zafouknul pořádný vichr. A světe div se. Celou zimu jsem absolvovala v sukních. A připadala jsem si jako ŽENA. Teda ne, že bych tak zářila, ale trochu výjimečná mezi ženami v kalhotách jsem byla. Pocit, že jsem se částečně navrátila k oblečení, které mi bylo kdysi vlastní, mne naplnil radostí. Dle psychologů, když nejsem spokojená já, nemůže být spokojené ani moje okolí. Jsem ráda, že nejsem pohodlná a že jsem  přispěla ke  spokojenosti  svého  širokého okolí.
I když...  člověk nikdy neví.

Líska patří mezi jedny z prvních kvetoucích dřevin.
Jehnědy visící na neolistěném stromě se nedají přehlédnout.

 

 

Ajka
Avi
Beaute
Danah

Evík
Janka
Jolana
Kavaza
Lennka
Lorelai
Marionneta
Magdík
Mokopa
Monis

Rita - Zuzí
safrýsek
sar
Sharka
Vasa